Noc nebo Jitro

35

Podívala jsem se na svou ruku. Jenže tetování nebylo to, co ho tak překvapilo. Byly to stíny, které se plazily kolem mě. Jenže ty stíny nebyly jeho. Nebyla to jeho magie. Ani Auridonova, nebo Eduardova. Byla to moje magie, moje stíny. 

Rhys nakrčil nos a přimhouřil oči. Uchechtla jsem se, protože mě pobavilo, jak byl rozhozen. 

Ne vždy se mi podaří vyvést ho z míry. ,,Jak to děláš?" zeptal se a oči upíral na stíny. 

,,Nevím." odpověděla jsem klidně. Fenrys mě pustil a stíny se rozplynuly. Znovu mě chytl za zápěstí a stíny se znovu začaly přikrádat. ,,Zajímavé..." Chytl mě i za druhé zápěstí. Stíny se zavlnily. ,,Pojď ke mně," řekl a sledoval stíny, jako by byly noví nepřátelé. 

,,Ani náhodou." zavrčela jsem. Fenrys na mě vrhl naštvaný pohled. Hlasitě jsem zaklela a nechala se obejmout. Objala jsem ho kolem krku a sledovala stíny, které se přikradly až na postel a tančily kolem nás. Ale nebyly to jen moje stíny, ale i jeho. Proplétaly se a míchaly.

,,Co je to?" zeptala jsem se a zaryla mu nehty do kůže, aby věděl, jak je mi to nepříjemné. 

Sykl a pevně mě chytl za pas, aby mi to vrátil. ,,Jak jsem si myslel." povzdechl si a spokojeně se usmál. Pozvedla jsem obočí. Pustil mě a vstal. Stíny zase zmizely. ,,Vysvětli mi to."

Fenrys se zasmál a prostě a jednoduše odešel. ,,Nenávidím tě!" Popadla jsem polštář a mrskla s ním po dveřích, které za sebou zavřel.

Lehla jsem si a přikryla se. Nemohla jsem z hlavy dostat tu magii. Mojí magii. Magii, kterou jsem vyvolala já sama. Objevila jsem svoji temnou magii. 

Ale jak můžu mít temnou magii, když jsem dcera Dariena? 

Pak jsem si ale vzpomněla na to, co mi řekl. Že si mám promyslet tu věc s přeměnou. 

Celou noc jsem nespala.

Ráno to ovšem bylo ještě horší. Přišla mě probudit Adda s tím, že po obědě je obřad, ať chci nebo ne. Také mi vynadala, že jsem vůbec nespala. Připravila mi oblečení a pořád něco bručela o tom, že když nebudu pořádně spát, budu unavená a nebudu mít sílu. 

Vzala jsem si od ní béžové kalhoty a bílou košili. Oblékla jsem se a vydala se na snídani.

V jídelně seděli skoro všichni, až na Maevela a Fenryse. Ale to co mi přišlo divné bylo, že tu přibyla žena. měla nádherné bílé vlasy  dlouhé pod klíční kost, na sobě měla světle modrou halenku, která odhalovala ramena a měla výstřih do véčka. Límeček měla na krku sepnutý knoflíčkem na kterém byl nádherný, tmavý safír. Kalhoty byly čistě bílé, nebylo na nich ani smítko prachu.

Její pleť byla bledá, jako ranní sníh a její oči byly tmavě modré, místy oranžové.

Posadila jsem se vedla Xavera a sledovala onu cizinku. Seděla vedle Ilvia a usmívala se od ucha k uchu. Ilvio položil ruku na její a usmál se na ní, až se mu zuby leskly. Žena se zasmála tomu co řekl a políbila ho na tvář. Druhou ruku mu položila na hruď a něco řekla. Oba dva se zasmáli.

,,Kdo je ta žena vedle Ilvia?" zeptala jsem se. ,,Serana." odpověděl pouze a dal se do jídla. 

,,To je jeho žena?" zeptala jsem se znovu. Xaver vyprskl čaj. ,,Ne." vyhrkl. ,,Je to jeho sestra."

Kašlem se snažil dostat kapky čaje z plic. Zasmála jsem se. Serana vypadala nádherně. Stačilo mi se na ni jednou podívat a měla jsem pocit, že se nedívám na ženu, ale na Zimu samotnou. 

Ona byla Zima. 

Naše oči se střetly a Serana se na mě mile usmála. Vypadala strašně moc sympaticky, pro muže stoprocentně atraktivně. Ani bohové by nedokázali odolat jejímu úsměvu.

Ilvio ji objal kolem ramen a políbil ji na tvář. Zaculila se a opřela se hlavou o jeho rameno.

Vypadalo to, že spolu mají velmi dobrý vztah. Nebo se dlouho neviděli.

,,Serana, jelikož není nástupník trůnu, se rozhodla, že se odtrhne od Ilvia a stane se jednou z těch, o kterých ti Adda vyprávěla. Už jsou to tři roky co založila zimanské vojsko a vede proti ní odboj. Ovšem nikdy nezavítala tak daleko na jih. Většinou se zdražuje na Severu a v Zimním a Nočním dvoře. Dost dobře taky vychází s Fenrysem. Nikdy jsem ji neviděl, ale slýchával jsem pověsti o její kráse. A jak je vidět, pověsti nebyly daleko od pravdy." pokračoval Xaver.

Šťouchla jsem ho loktem do žeber. ,,Nevypadá na bojovnici."

Ilvio poklepal prsty na desku stolu a po ní se rozeběhla námraza. Serana se usmála a vyčarovala na ní sníh - ani nemusela dělat žádné gesto. Musí být velice mocná... 

,,Chyběl jsi mi." slyšela jsem jak řekla Serana. Její hlas byl tak... Uklidňující. Krásný a hebký.

Hlas bohyně. 

,,Když se někdy vydá na výpravu na Sever, Ilvio se může strachy zbláznit. Ale jakožto sestra vladaře nechybí na žádné události, kde by měla být. Její přítomnost na vladařově dvoře je velmi důležitá. Lidé ji milují."

,,Proč je důležitá?"

,,Protože je to Ilviova sestra. Neuraz se co teď řeknu, ale ani ty nebudeš pro Dariena tak důležitá, jako by byla jeho sestra.  Sourozenci vladaře jsou nepostradatelní, když se konají nějaké slavnosti nebo schůze. Mají skoro stejně velkou moc jako jako vladaři. Pochop, vladař má v rukách moc svého dvoru. Ale když má sourozence, část jeho moci dá tomu sourozenci. Ilvio svou sestru natolik miluje, že jí dal víc moci než by jakožto jeho sestra měla mít. Ale stále má Ilvio víc moci než Darien." Pozvedla jsem obočí. ,,Jak to?"

,,Darien měl čtyři sourozence. Tři bratry a jednu sestru. Všechny zabila královna na Severu."

,,Proč?" vydechla jsem. Xaver se smutně pousmál. ,,Valkerira leží nad největším a nejsilnějším zdrojem magie. Před pěti tisíci lety byla Valkeira rozdělena na dvory, tudíž byl rozdělen i zdroj.

Královna Severu chce dobýt Valkeiru, aby měla neomezený přístup k magii."

,,Kdo je nejmocnější vladař?" zeptala jsem se. Aego totiž jednou řekl,  že můj druh je jeden z nejmocnějších mužů z Valkeiry, pokud se nemýlím.

,,Těžko říct. Ilvio a Fenrys mají velkou moc. No určitě to nebude Darien, protože ten dal víc jak polovinu své moci svým sourozencům."

Xaver zmlkl, když přišel Fenrhys a Maevel. Nasnídala jsem se, ale stále jsem byla zaujata Seranou.

Je to vladařova sestra, ale může si dělat co chce. Proč bych nemohla já?

- Protože ona je jiná. Je velmi mocná a soběstačná. A taky tvrdohlavá. Ilvio ji miluje tak moc, že jí chce dát vše po čem touží. Proto jí dovolil žít i svůj život. Darien se o tebe až moc bojí. Nedovolí ti jen tak odejít.

Chtěla jsem Fenryse napomenout, ale pak jsem si uvědomila, že mi mluvil do mysli.

Sledovala jsem bělovlasé sourozence a byla jsem čím dál smutnější, protože nemám bratra.

Serana má takové štěstí, že má tak milujícího bratra, ilvio mi připadal dost chladný a přímí, no dává to smysl, když je vladař Zimy, ale zřejmě se tak nechová ke svojí sestře...

Když jsem dosnídala, vydala jsem se ven cvičit přeměny.

Chtěla bych jen oznámit, že za chvíli budu končit s příběhem Noc nebo Jitro a zahájím příběh Zima nebo Sever, který bude také z tohoto světa, ale změním hlavní hrdinku, proč vám oznámím na konci.

Vaše Nataša.