Noc nebo Jitro

8

Zbytek dne je strávila v knihovně. Přemýšlela jsem jak najít svého otce.

Ani nevím, jak se jmenuje... Ale klíčové slovo je Meria, má matka.

Když jsem poté ráno ukončila svou práci v kuchyni, připravovala jsem se na to, co mě bude čekat po obědě. Netušila jsem, co se bude dít. Když jsem potom šla na oběd, Adrian se hned vyptával. ,,Xaver poslal sovu vladaři Noci, ten prý ukradl váš meč a prsten." vysvětlila jsem. Adrian se celý rozzuřil. ,,Ale být tebou, nenaštvu ho. Adda říkala, že je...

Že je krutý a zlý, takže se v něm moc nešťourej." Adrian pozvedl obočí. ,,To říkáš ty mně?" zasmál se a dloubl mě loktem v žebrech. ,,Já se umím bránit." vrátila jsem mu to. ,,A...eh... Já... Dostalas mě." zavrčel a povzdechl si. ,,Do mě se ale nemůže zamilovat!"

Podívala jsem se na něj. ,,Tak to bylo slabý, to ti teda řeknu." odpověděla jsem a oba jsme se zasmáli. Najednou k nám přišel Xaver. ,,Co ten tady dělá?" zeptal se Adrian.

,,No..." začala jsem, ale Xaver mě chytl za zápěstí a zvedl. ,,Vysvětlím později!"

Xaver mě odvedl do zahrad za sídlem. ,,Takže," začal a zvedl dlaň.

,,Budeš dělat přesně to, co já." řekl. Zvedla jsem dlaň. ,,Ano?"

Načrtl do vzduchu obrazec. Tak jsem udělala to samé. Nic. Po chvíli také nic.

,,Co to mělo udělat?" zeptala jsem se a Xaver se usmál. Ne, přímo se zazubil.

Dal se do smíchu. ,,Co?" zeptala jsem se. To ho rozesmálo ještě víc.

,,Uvrhla jsi na sebe kouzlo, nikdo neuslyší, co říkáš." zasmál se a já ho vztekle okřikla.

Jenže... on to neslyšel. Začala jsem na něj křičet, aby to okamžitě zrušil.

,,Říkáš něco?" zasmál se a posadil se na lavičku. ,,Tak teď, když už mě nebudeš vyrušovat, můžeme pokračovat." začal, ale já na něj pořád křičela.

,,Musíš probudit magii. Nejlepší bude asi přeměna."

,,Přeměna v co?" zeptala jsem se, a pak mi došlo, že to neslyší.

,,Ve tvé zvíře. Každá vznešená víla má zvíře, do kterého se může přeměnit."

Přikývla jsem. Xaver se postavil a názorně mi to předvedl. Přeměnil se v...

Eh? Bylo to něco mezi panterem, tygrem a lvem...

Přeměnil se zpět. ,,Teď ty. Mysli na své zvířecí já. Mysli na to, jaké zvíře se v tobě skrývá! Mysli na to, jaké jsi zvíře!" vykřikl, rozmáchl se rukama a já vyprskla smíchy.

Ucítila jsem magii. Svou magii.  Ne, temnou magii... 

Náhle jsem byla o něco menší a na všech čtyřech. Shlédla jsem na své nohy, tedy...

Tlapy. Měla jsem černou huňatou srst a ocas. ,,Jsi vlk." oznámil mi a pohladil mě po hlavě.

Jo? Vážně? Odfrkla jsem si. Ucukla jsem a rafla jsem ho do ruku. ,,Nikdo se mě nesmí dotýkat." zavrčela jsem. Xaver přikývl. Ve vlčí podobě mě slyší? ,,Okamžitě zrušíš to kouzlo." zavrčela jsem na něj. Znovu přikývl. ,,Teď alespoň víš, že máš v krvi magii." řekl a já se zavrtěla.

Ve vlčí podobě se mi líbilo. Skočila jsem na zadní, ale rychle jsem spadla. Překulila jsem se na záda. Bylo to... úžasné! Být něco jiného... být vlkem...

Rozeběhla jsem se a udělala několik koleček kolem fontány. Byla jsem tak rychlá...

Tak.... Tak... Do něčeho jsem narazila a spadla na zem. Byl to... sloup? Co tu dělá sloup?

Rozhlédla jsem se. Ne, je to okraj fontány.

Dobelhala jsem se ke Xaverovi a přeměnila se. ,,To bolelo." sykla jsem a posadila se na lavičku. Xaver se posadil vedle mě. ,,Sledovat tě byla opravdu zábava. Čekal jsem, kdy se ti zamotají nohy, a spadneš. Nebo kdy se omylem přeměníš a spadneš na ten tvůj nafrněný nosánek." Cvrnkl mě do nosu. ,,Nech toho." sykla jsem. Proč je najednou takový?

Omlouvám se že dlouho nevyšel žádný díl, byla jsem u sestry. Každopádně se těšte na další díly. Děkuji všem, které tento příběh neomrzel. Budu se snažit vydávat častěji :D

Vaše Nataša