Noc nebo Jitro

26

Ohlédla jsem se na ty dva, kteří se přihnali k Fenrysovi. Oba byli vysocí, oba byli elegance sama. A oba měli tu zbroj z dračích šupin, jako já. Jeden z nich byl hubený a spíš elegantní, ten druhý mohutný a statný. ,,Tak tady to máš Rhysi." zasmál se ten elegantní. ,,Neměl jsi ji provokovat..."

,,Příště tě třeba kousne jinam. To už bych neriskoval." poznamenal ten druhý, a já vyprskla smíchy.

Xaver mě chytl za ruku a přitáhl k sobě. ,,Věnuješ mi tanec?" zeptal se. Zářivě se usmál.

Dost se změnil. Přikývla jsem. Objal mě kolem pasu. Ohlédla jsem se za třemi muži z Nočního dvora a pousmála se na vrčícího Fenryse, který mluvil se svými druhy. Všichni tři se spolu bavili a očividně se vůbec nezajímali o zbytek světa. Potom si všichni tři vzali sklenky vína a na jeden lok je vypili.

Obrátila jsem svou pozornost na Xavera, který také sledovali trojici u stolu. ,,To jsou Auridon a Eduard, že?" zeptala jsem se, když mě otočil zády k nim. ,,Ano." odpověděl pouze a zatočili jsme se.

,,Máš proti nim něco?" zeptala jsem se a podívala se mu do očí. Do očí, které měly barvu všech odstínů modré. ,,Ne. Jen proti Fenrysovi." odpověděl a já se pousmála. ,,Slyšela jsem, že jste se před deseti lety porvali." prohodila jsem a usmála se. Xaver pouze přikývl. ,,Co ti provedl?"

,,Nechci o tom mluvit. Ne, když nás může slyšet." řekl a zesílil stisk na mých bocích.

Všimla jsem si, že vladaři se stále bavili, až na Fenryse, kterému to všechno bylo jedno, protože měl kousanec na zadnici. ,,Co si myslíš o vladařích?" zeptal se Xaver. ,,Nic moc. Abych se přiznala, nic velkého jsem neočekávala." řekla jsem pouze a podívala se na Dariena, který se zubil od ucha k uchu.

Vladař Jara, Maevel, se také usmíval a pil víno. Ilvio a Tercien si udržovali lehký úsměv a jen upíjeli vína, zato Evayn vypadal, že srší dobrou náladou. Poupravila jsem si šaty a ukončila tanec.

Potřebovala jsem na vzduch. Moc vladařů, moc... Fenryse, který mi pil krev.

Vyšla jsem na balkón a opřela se o zábradlí. Chladný vítr mi trochu pročísl účes, ale to, že se mi z drdolu uvolnilo několik pramínků vlasů, mi nevadilo. Stejně na mém vzhledu nezáleží, když se mám stát někým úplně jiným. Objala jsem se rukama. Co když se po přeměně nepoznám? Budu někdo úplně jiný? Co když už to nebudu já?

Povzdechla jsem si a znovu se opřela o zábradlí. Noční obloha se třpytila hvězdami a barevně se leskla. V Nočním dvoře je Noc určitě hezčí, stejně jako je tady hezčí Jitro.

Stíny se zamihotaly a hvězdy se zatřpytily. Sevřela jsem zábradlí pevněji. Na pravé ruce se mi na vteřinku objevilo to tetování. Ale zase zmizelo... Měla bych to někomu říct? Aegovi?

Jak to že i Auridon a Eduard a Fenrys mají tohle tetování? Oni jsou z Nočního dvora, ale já jsem dcera Jitra. Jak to, že to tetování mám?

Povzdechla jsem si a posadila se na zábradlí. Nohy jsem svěsila dolů, a držela se zábradlí.

Mávala jsem nohama ve vzduchu a cítila vítr, který mě po nich hladil. Upravila jsem si šaty a prohlédla si noční oblohu. Tolik odstínů černé. Tolik hvězd. Chtěla jsem si znovu povzdechnout, ale udržela jsem se. Co když nechci být nesmrtelná vznešená víla?

Kdybych byla nesmrtelná, přežila bych svou matku, Adriana, krále...

A co bylo nejhorší... přežila bych Noriona. Navždy bych žila s tím, že je mrtvý – můj otec.

Uhodila jsem pěstí do zábradlí a zavrtěla se na něm. Zafoukal vítr a já málem spadla.

Vlasy se mi komplet uvolnily z drdolu. Ucítila jsem ruku na rameni. ,,Nemám náladu..." začala jsem, ale když jsem se otočila, zjistila jsem, že je to Ilvio. ,,Co tě trápí?" zeptal se a opřel se o zábradlí vedle mě. Jeho stříbrné vlasy nezapadly do tmy Noci. Stejně tak jeho oranžové, divoké oči.

,,Darien ze mě chce udělat vznešenou vílu. Nevím, jestli to chci."

,,Nevíš?" zeptal se udiveně. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Na jednu stranu, budu nesmrtelná, a věčně mladá. Jenže na druhou stranu... Po pár stoletích už budu znuděná, ne? Vše se bude opakovat, nic nebude nové. Ráno se probudím, učešu si vlasy před zrcadlem a budu mít tvář devatenáctileté dívky.

Po deseti letech se ráno probudím, podívám se do zrcadla a uvidím tvář devatenáctileté dívky."

,,Ty by sis nepřála být navždy mladá, silná a plná energie?"

,,Když se rozhodnu mít děti..." Ilivo souhlasně přikývl. ,,Chápu." řekl. ,,Ale nevíš že..."

Podívala jsem se na něj. ,,O čem nevím?"

,,Vznešené víly. Vznešených víly je velmi, velmi málo. Dalo by se říct, že nikdo kromě vladařů a jejich rodiny není vznešená víla. Ve světě lidí se tvrdí, že je nás víc než obyčejných víl, ale opak je pravdou.

Jsme vzácní a je pro nás těžké udělat si potomka. Málokdy se nám to podaří. A navíc, děti vznešených víl stárnou pomalu. Hodně, pomalu." Zastrčila jsem si pramen vlasů za ucho a podívala se do jeho oranžových očí. ,,Jako dědici našich otců jsme věděli, že abychom si udrželi autoritu, musíme vypadat starší. Samozřejmě Maevel to porušil, ale co můžeš čekat, od vladaře Jara? Musí vypadat energicky a mladě. Stejně jako jeho roční období." Když jsem se nad tím zapřemýšlela, Ilvio, Tercien, Evayn i Darien vypadali tak nejmíň na třicet let. To jen Maevel byl takový roztomilý, slušňoučký klučina.

,,Děkuji." řekla jsem a objala se rukama. Bylo pro mě nové, mluvit takhle otevřeně. Zvlášť s mužem ze vznešeného vílího rodu. ,,Budeme tady do tvé přeměny." ozval se Evayn ode dveří. Jeho krátké rudé vlasy byly jako divoký oheň, který spálí všechny moje problémy. Ohlédla jsem se k němu a usmála se. Jeho čokoládové oči se uličnicky leskly. Ilvio mi položil ruku na rameno.

,,Dokážu si představit, jaké to pro tebe musí být." Zavrtěla jsem hlavou. Nechci být slabá. Co se to se mnou děje? ,,Víno?" zeptal se Evayn a já se zamračila. Zasmál se. ,,Takže už to někdo zkusil." vyprskl smíchy. Zavrčela jsem na něj. Je to sice vladař ale... přímo si o to říká.

Udělala jsem si o nich obrázek.

Ilvio – moudrý a vážný, chápavý a klidný

Evayn – divoký, veselý, uličník

Fenrys – arogantní parchant co si myslí, že vždy získá, co chce

Darien – snaží se být dobrým otcem, moc mu to nejde

Maevel – energický a úsměvavý, spíš takový nejlepší kamarád, než vladař

Tercien – svůdný a egoistický

Tak si to tedy barvím já.

,,Jo, jeden by se našel." zabručela jsem a podívala jsem se do stínů.

Ilvio se zasmál a zmáčkl mé rameno. ,,Nedělej si z něj těžkou hlavu. Je to prostě Rhys – nezměníš, kým je. My jsme si za ta století zvykli. Je prostě pořád... v náladě něco provést. A ty se přímo nabízíš." Pozvedla jsem obočí. Posadil se na zábradlí a vysvětlil mi to. ,,Nejen, že naštve tebe, ale i Dariena. On si rád dělá legraci z ostatních. Ale jakmile jde do tuhého, je na něj spoleh. I tady na Evayna." Pousmála jsem se. ,,Není ti už zima?" zeptal se. Opravdu – třásla jsem se.

,,Nebude to tím, že na ní saháš?" zeptal se Evayn a Ilvio ze mě okamžitě sundal ruku.

,,Promiň." omluvil se. ,,V pořádku." řekla jsem a usmála se na něj. Chytla jsem ho za ruku.

,,Děkuji, Ilvio."

,,Za co?"

,,Za to, že si si se mnou povídal."

Chtěla bych jen upozornit, že od této kapitoly už budu dávat obrázky jen málo kdy. 

Děkuji za pochopení :)

Vaše Nataša