Noc nebo Jitro

33

Otočila jsem se a vrazila Darienovi facku. Vytřeštil oči a pustil mě. ,,Jak ses mohl opovážit?!"

Udiveně na mě hleděl. Odstoupila jsem a sevřela ruce v pěst. ,,Právě kvůli tomuhle jsem odsud odjela. Dariene, já tu být nechci!" Darien se zamračil a udělal několik kroků ke mně. Ucouvla jsem. ,,Jsi moje dcera. Nemáš na výběr, Valerie, podívej se na mě. Nechci ti nijak ublížit..."

,,Prakticky vzato jsi mě právě unesl."

,,Vzal jsem tě domů."

Zavrčela jsem a podívala se do stínů. Viděla jsem pár oči, který nás obezřetně sleduje.

Viděla jsem, že dvojčata byla připravena kdykoliv zakročit. Ale proč? Proč by se o mě ti dva měli zajímat? Nebo je to vůli tomu, že jsem nějak spojena s Nočním dvorem?

,,Co to máš na ruce?" zavrčel Darien a podíval se na mou pravačku. Tetování bylo slabé, přesto tam bylo. ,,Odpověď snad znáš. Poznáváš to." řekla jsem a udělala další krok vzad.

Narazila jsem do něčeho. Něčí ruce mě chytly za ramena. Nazlátlou pleť a inkoustové tetování jsem okamžitě poznala. Tetování se mu táhlo od konečků prstů nahoru, pod látku tmavě modrých rukávů. ,,Myslím, že byste se měli oba uklidnit." řekl Fenrys, který už vypadal naprosto klidně. Avšak jeho prsty se zaryly do mých ramen tak silně, že jsem se stěží ubránila bolestnému zasyknutí. Darien přimhouřil oči. ,,Zítra tě čeká přeměna." řekl pouze a vydal se pryč.

Chtěla jsem na něj začít křičet, ale Fenrys mi přitiskl dlaň na ústa, jakmile jsem se zhluboka nadechla, že začnu. Zaklonila jsem hlavu a podívala se do jeho fialových očí. 

Pousmál se. Zavrněl a oči se mu zaleskly. ,,Tak konečně jsi v mém náručí." zasmál se tiše a já se pokusila odtáhnout. ,,Pšš. Poslouchej," řekl a sklonil se ke mně. Cítila jsem jeho dech na uchu.

,,Přes večer si dobře promyslíš, jestli chceš být vílou. Jestli se rozhodneš že ne, stačí vstoupit do stínů a Auridon s Eduardem tě dostanou kam jen budeš chtít. Jestli se rozhodneš být vílou, musíš si být vědoma, že se toho hodně změní." zašeptal a odtáhl dlaň z mých úst. 

,,Co se má změnit?" zeptala jsem se šeptem. Rukou mě objal kolem pasu, druhou měl stále na mém rameni. Cítila jsem z jeho těla temnou magii, kterou už jsem ale znala. Doprovázela mě od první chvíle, kdy jsem vstoupila do tohohle příšerného domu. ,,Několik věcí." odpověděl, a přitáhl si mě na hruď. ,,Nikdo ti o tom nechce říct, protože se bojí, že by sis to potom rozmyslela." Chtěla jsem něco říct, ale on pokračoval. ,,Změní se tvoje city. Protože lidé jsou přecitlivělí. 

Například, když někoho považuješ za svého přítele, jako víla ho můžeš považovat za známého. 

Neber to tak, že jsme necitlivý a chladní, ale vztahy si budujeme déle. Proto vydrží napříč staletími. Mohlo by se stát, že tvá nenávist k Darienovi by se změnila v něco jiného. Možná bys konečně pocítila to, co by měla dcera cítit ke svému otci. Nebo by jsi ho mohla nenávidět ještě víc. Jakmile se přeměníš, prozřeš. Poznáš, co jsou skutečné city, emoce. Všechno bude intenzivnější - tvoje smysly, city, emoce, bolest. Chci, aby sis promyslela, jestli to opravdu chceš. Jestli se budeš chtít vrátit k lidem, dvojčata tě tam odnesou. A jestli se rozhodneš být vílou, poznáš svět z jiného úhlu. Otevřou se ti všechny dveře, které jsi jako smrtelník měla zavřené."

,,Ale co tu budu dělat...?" Fenrys se tiše uchechtl. ,,Máš velkou moc z Nočního dvora. Jistě se něco najde. A pokud ovládneš mou magii, budeš se nám velmi hodit v boji proti královně Severu. Nezapomeň, že večer přijdu na návštěvu." Pustil mě a mrkl na mě. 

,,Jsi- " Chtěla jsem ho poslat do háje, ale rozplynul se ve stínech. ,,pěkný parchant." vydechla jsem, ale nemohla jsem se zbavit toho zvláštního příjemného pocitu, který jsem měla v jeho náručí. Odpochodovala jsem do svého pokoje a zabouchla dveře. 

Vyhlédla jsem z okna. Jitro, stále Jitro!!!

Padla jsem na kolena a opřela se o zem dlaní. 

Tak těžké rozhodnutí nemůžu přece promyslet přes jednu noc. To co mi právě Fenrys řekl... Chci být víla? Ne. Nebo ano? Mohla bych toho tolik zkusit.

Ale... Kdybych se stala vílou, musela bych se podřídit otci, a žit tady... Tady, kde je nekončící Jitro! 

Podívala jsem se na okno. Jitro... Jen Jitro...

Jak mě chybí Noc...