Noc nebo Jitro

38

,,Norione, potřebuji abys mi pomohl." vzlykla maminka a pevně stiskla mojí ruku. Vzhlédla jsem na muže, kterého oslavila. ,,O co jde?" zeptal se a podíval se na mě. Na sobě jsem měla ušmudlané šaty a tvář špinavou od sazí. ,,Musím za svou sestrou. Je strašně nemocná Norione. Potřebuji, abys dohlédl na mou dceru..." Norion stiskl rty a pročísl si hnědé vlasy. ,,Ty po mě chceš, abych hlídal dítě?" zeptal se nejistě. 

,,Já?" Maminka přikývla a pustila mou ruku. ,,Odveď ji odsud."

Naklonila se k Norionovi a něco mu pošeptala do ucha. Norion sklonil hlavu a podíval se do země. Po tváři mu stekla slza. ,,Nechoď tam. Valerie potřebuje matku." 

,,Ty si poradíš." Norion mě vzal za ruku a smutně se usmál. ,,Pojď, holčičko. Odvedu tě domů." 

Podívala jsem se na maminku. ,,Já nechci abys odešla!" vzlykla jsem a po tváři se mi skutálely slzy. ,,Vrátím se za pár let." zašeptala a políbila mě na čelo. Norion stiskl mojí ruku a vydal se se mnou pryč. ,,Maminko!" 

,,Všechno bude dobré." zašeptal Norion. ,,Postarám se o tebe."

,,To nemá cenu! Já se to nikdy nenaučím!" vyštěkla jsem a posadila se na lavičku. Odhodila jsem cvičný meč a podívala se na tátu. ,,Ale naučíš. Jenom se nesoustředíš."

,,Soustředím!" Táta se rozesmál a zvedl můj meč. ,,Zkus to znovu." pobídl mě s úsměvem. 

,,Pro mě." zašeptal. Stiskla jsem rty k sobě a vstala. Zvedla jsem meč a udělala výpad, tak jak mě to učil. Odrazil ho, já pokračovala. Zas a znovu. ,,Á!" zasmál se a padl na zem. Stiskl si paži a svalil se do trávy. ,,Ó to je bolest! To jsem si snad ani nezasloužil!" vykřikl a koutky rtů mu zaškubaly. ,,Stalo se ti něco Norione?" zeptal se Sam. ,,Nepřibližuj se! Je moc nebezpečná! Dostalas mě zlatíčko." zasmál se a podíval se na mě. Vybuchl smíchy. Skočila jsem po něm a strčila mu do ramen. Objal mě a smál se. ,,Mám tě ráda."  zavrněla jsem mu do ramene a zavřela oči. ,,Já tebe víc, holčičko." zasmál se. ,,Bude z tebe hotová princezna."  zasmál se.

,,Princezna vrahů," opravila jsem ho. ,,Když ty jsi jejich král, já budu jejich princezna."

,,Kde je?!" slyšela jsem jak vykřikl. Práskly dveře a já zaskučela bolestí. Táta vtrhl do mého pokoj a přiskočil k posteli. ,,Kdo ti to udělal?! Řekni mi jeho jméno a do dvou hodin je po něm!" zavrčel a stiskl mojí ruku. Po tváři mi stekla slza. Zvedla jsem ruku a podala mu náhrdelník.

,,Tys to zvládla...?" vydechl a zazubil se. ,,Ale doplatila jsem na to." sykla jsem a stiskl si bok.

,,Holka, z tebe je hotová vražedkyně."

,,Díky...tati." zašeptala jsem a nechala se obejmout. Vzal mou tvář do dlaní a políbil mě na čelo.

,,Alespoň, že jsi jim to vrátila." Zasmála jsem se a stiskla jeho ruku.

Dívala jsem se do Darienových očí a v duchu prosila, aby mě nenutil Noriona zabít.

Proč? Kdyby nebylo Noriona, Darien by mě nikdy nepoznal. Nikdy bych nepoznala magii, ani bych se nestala vílou. Nikdy bych neprošla těmi zkouškami. Nikdy bych...

Počkat... 

Rozhlédla jsem se po místnosti. Skrz okna bylo vidět časné Jitro. 

,,Je to jen iluze..." vydechla jsem a odtáhla se od Noriona. Podívala jsem se na Dariena.

,,Ano. Nikdy bych tě nenutil zabít někoho, koho miluješ." zašeptal. Norion, místnost, to všechno zmizelo. I dýka v mé ruce. Stáli jsme na louce, při západu slunce.

,,Ty zkoušky tě měly otestovat. Jak jsi silná, odolná, chytrá. Val, nikdy bych ti tohle neudělal." 

Podívala jsem se na Dariena a pozvedla obočí. ,,Co kdybych ho zabila?"

,,Všichni jsme dobře věděli, že to neuděláš."

Sklonila jsem hlavu. ,,Prospěla jsi." řekl a položil mi ruku na rameno.

Otevřela jsem oči a ležela na trávě, na tom kruhu, který vladaři vytvořily. 

Serana klečela na kolenou, z nosu jí stékala krev a Ilvio klečel za ní a držel ji.

Cítila jsem bolest. Bolest tak strašnou že...

Křup. Vykřikla jsem bolestí, když se mi zlomilo žebro. Křup. Druhé. Křup, třetí.

Cítila jsem jak se moje tělo mění, a bylo to příšerné.

Nedokázala jsem ztratit vědomí. Nešlo to. Náhle Darien vykřikl a Serana okamžitě svěsila ruce a padla Ilviovi do náruče. Oheň, voda, vítr, všechno pohaslo. 

Něčí ruce mě zvedly ze země. Ale já nemohla odtrhnout zrak od Serany, která byla v bezvědomí v Ilviově náruči. Trpěla kvůli mě. Kvůli mě. Nemusela. Proč? Proč?!

,,Ššššš." Poznala jsem ty ruce, které mě držely. To tetování, tu zlatou pokožku. Ale nemohla jsem se na Fenryse podívat. Já jsem se dívala jen na své oblečení. Potrhané, místy spálené nebo zmrzlé. Pootevřela jsem ústa a nadechla se. Do nosu mi pronikla vůně rozkvetlých luk, květů  a prachu. Cítila jsem Fenrysovu vůni a pach Seraniny krve. Cítila jsem dým z ohňů a ledovou vůni mrazu. Cítila jsem všechno. Fenrys si mě přitiskl na hruď  a držel si mě v náručí. Proč on...

Proč ne můj otec... Kde je můj otec?

Něco v mé duši tuhlo. Cítila jsem jak se splétají nitě a přetvařují se v kov. 

Něco mě řetězem poutá k něčemu jinému. Co se to se mnou děje...?

Cítím bolest, ale ne to fyzickou bolest. V mysli se mi objevily dva obrazy. 

Černá vlčice a bílá tygřice. 

Dvě tváře, spíš rozmazané siluety ale cítím k nim něco silného.

K jedné tváři cítím nekonečnou, vzrušující  a divokou lásku.

K té druhé klidnou, utišující a něžnou lásku.

Vidím temnotu a cítím světlo.

Vidím tmu ale v ní jiskřičky bílého světla.

Objala jsem Fenryse kolem krku, protože byl to jediné, čím jsem si byla jistá, že opravdu je.

Uslyšela jsem jak někdo mluví. Na mě. Ale bylo to jako bych se topila pod vodou. 

,,Otevři oči." ozval se Fenrys a já poslechla. Stále mě držel v náručí.

Dívala jsem se na svého otce, který stál naproti Fenrysovi. 

,,Vyléčila ses."

,,Cože?" zašeptala jsem. ,,Umírala jsi, protože jsi měla v krvi jed, kterému se říká lidská krev. Je to pryč. Jsi vyléčená." Chtěla jsem se naštvat, že lidská krev není nemoc, ale byla jsem moc slabá. ,,Fenrysi pusť moji dceru." sykl Darien. ,,Ne." vydechla jsem a schoulila se Fenrysovi na hruď. Bála jsem se, co by se stalo, kdyby mě pustil. 

Ty tváře v mé mysli...

To jsou tváře dvou vladařů. Fenryse a Dariena. 

Mého otce a...

Podívala jsem se na Fenryse s vytřeštěnýma očima. Fenrys se vítězoslavně usmál. 

,,Tak už ti to došlo." zašeptal. Dívala jsem se do jeho očí. Do fialovo modrých očí, které se spokojeně leskly.

,,Co by jí mělo dojít?"  zeptal se Darien.

Fenryse se zasmál a zesílil stisk. Držel mě v náručí s něžností i silou. 

,,Je to moje družka."