Čaroděj z Agarty

Kapitola 11 • Část druhá

Kapitola 11: Chlapec, který nemínil poslušně čekat

Část druhá – Františka

Otevřela jsem oči a zamžourala do přítmí v pokoji. Museli mě sem odnést po tom, co jsem ztratila vědomí. Ležela jsem v posteli a vedle mě seděla na židli Květa a četla si u lampičky knihu. Když si všimla, že jsem se probrala a měla jsem v úmyslu se posadit, vstala a pomohla mi. Hlavu jsem stále měla jak v oblacích a náhlý pohyb tomu moc nepomohl.

„Promiň," zašeptala jsem. Měla jsem v puse úplně vyprahlo.

Květa na mě zmateně zamrkala. „Za co se omlouváš?"

„Akorát vám přidělávám samé problémy."

„To s mým bratrem jsou problémy – s tebou rozhodně ne," odvětila čarodějka s milým úsměvem a vrátila se na svou židli. Ale mě bylo stále mizerně. Všichni se tak snažili mi pomoct a já mohla jenom stát a přihlížet. Ani neexistoval způsob, kterým bych jim všechnu tu námahu mohla oplatit. Jediné, co jsem uměla, byly domácí práce a vaření, a to mi nepřišlo jako vhodné platidlo.

„Jak je na tom vlastně Viola?" změnila jsem raději téma. „A co Michal?" Květa se nečekaně otočila za sebe a já si konečně všimla, že v druhé posteli někdo ležel. Naklonila jsem se, ale zahlédla jsem v šeru jen Michalova záda.

„Je trochu pokousaný od jedovlka, takže se dost motá, když vstane, ale všechno ostatní se mu brzo zahojí," obeznámila mě s jeho situací. „Možná už je vzhůru, ale nejspíš nemá náladu na mluvení. Mluvili jsme spolu odpoledne až moc," dodala výrazně smutněji. Asi tím myslela hádku. Rozhodně po jeho příchodu nevypadala, že by ho za ten výlet zulíbala. „Viola odpočívá ve své posteli, takže jsme tě přesunuli sem – snad ti to nevadí."

„To ne, ale... kde teď spí Stefan?"

„V obýváku. Místa tu je naštěstí dost. Viola stejně chce zítra zase odejít, takže další večer už se můžeš vrátit."

„Byla moc naštvaná za to, že jsem doteď spala v její posteli?"

Květa se zašklebila na důkaz, že malinko ano. „Shrábla všechny tvé věci z nočního stolku do šuplíku, tak snad ti nic nerozbila." Také jsem doufala, že ne. Měla jsem v balíčku kapesníků schovanou Michalovu křehkou sedmikrásku. O tu bych nerada přišla.

Chvíli jsme mlčely. Nějak mě nenapadala témata, která bych s čarodějkou mohla řešit. Působila mile, ale nechtěla jsem z ní tahat nějaké osobní informace. Mimo to jsem měla připravenou otázku, která mě pálila v žaludku jako ostré indické jídlo.

„Květo? Ten předmět, co Michal přinesl... opravdu to byla něčí... něčí paže?" vysoukala jsem ta slova ze sebe těsně před tím, než mě stačila zadusit. Čarodějka si skoro neslyšně povzdechla, ale její následovné přitakání mi okamžitě sevřelo hrdlo znechucením. Měla jsem pocit, že odpadnu nanovo.

„Dávno předtím, než se vůbec narodili naši prarodiče, žila zde v Agartě elfka jménem Sankrea Iren," začala něco vyprávět a já vůbec nechápala, co to má společného s onou uťatou rukou. „Byla to jedna ze zakladatelů Agarty. Říkalo se o ní, že je nesmrtelná, a tak dostala za úkol udržovat toto útočiště magických bytostí v rovnováze a bezpečí. Jenže když se jednomu z nejhrozivějších démonů všech dob podařilo elfku zabít, začaly pro náš svět zlé časy. Démoni teď bez její varovné ruky napadají a hodují bez zábran na všem živém a touží zde znovu nastolit věčnou noc, která tu za dávných časů panovala. Jenže malá naděje přece jen zůstala – protože ani po několika letech nezačalo maso elfky tlít. Možná, když dáme dohromady všechny části jejího těla, Sankrea Iren ožije a znovu potlačí temnotu, která se v Agratě snaží převzít vládu."

„Proč je její přítomnost tak důležitá?" zeptala jsem se. V krku se mi udělal knedlík, a tak jsem svou otázku spíš zachroptěla.

„Tohle je svět s umělým sluncem, které přetvořili elfové a první čarodějové se svými patrony. Pohání jej bílá magie, která proudí celou naší planetou. Když se energie zastaví, nebo znečistí, slunce postupně vyhasne a s ním i život tady. Museli bychom znovu vylézt na povrch a dostat do podvědomí všech, že magie stále existuje a že se musí chránit. Bez ní by totiž zahynula celá planeta. Jenže přesvědčit tolik pozemšťanů je nadlidský úkol," pronesla smutně. „Proto musíme udržet Agartu takovou, jaká je, jakou ji Sankrea Iren zanechala. Byla to velmi mocná bytost. Tak mocná, že údajně dokázala pročistit celé podzemí od temnoty za jediný lidský rok. Proto je důležité její existenci obnovit."

Nasucho jsem polkla. Tenhle typ informací o Agartě se mi vůbec nelíbil. Raději bych si četla o vílách a stínokousech, než se dovídala, jak se někdo snaží zhasnout navždy agartské slunce.

„Všichni ji hledáme," pokračovala Květa. „S paží, kterou Michal našel, už zbývá jen hlava a malíček její levé ruky. Jenže hlava nejspíš bude u démona, který ji zabil a malíček... Asi si dokážeš představit, jak nemožné bude najít jednu maličkou kůstku s kouskem masa."

„Rozhodně si dokážu představit, jak je někdy těžké najít obyčejné klíče. Ale kus něčího prstu?" Čarodějka se mé poznámce mírně pousmála. ‚Takovou věc přece už dávno mohlo sežrat nějaké zvíře a teď to leží... Dál už si to raději představovat nebudu.'

Zatímco jsem se snažila zastavit svou bujnou fantazii, Květa vstala se slovy, že už si půjde lehnout. „Kdyby něco, tak zavolej," dodala a ukázala na Kaiřino zrcátko, které nechala na mém nočním stolku společně se sklenkou vody.

Popřáli jsme si dobrou noc a po lehkém cvaknutí dveří se celá místnost ponořila do naprostého ticha. Malinko mě z toho mrazilo. Při představě, co vše se děje tam venku za zavřeným oknem, a že někde v tomhle domě leží část těla nesmrtelné elfky, po které nejspíš jdou démoni jako mouchy na lep, se mi moc nechtělo zhasínat lampičku a ulehnout ke spánku.

Natáhla jsem se pro sklenici s vodou a celý její obsah do sebe hltavě vyklopila. Knedlík v krku trochu povolil, ale ještě jsem pár doušků potřebovala. ‚Jo, holka, neudělala sis tenhle výlet zrovna v nejlepší dobu.' Opravdu jsem se modlila, abych za svůj pobyt tady nezažila nic horšího než stínokouse obmotaného kolem lýtka.

Chvíli jsem mlčky sledovala, jak Michal stále předstíral spánek, a tak jsem ho nechala být. Přece jenom jsem byla trochu klidnější, když v místnosti někdo byl, i když se tvářil, že není. Raději jsem si zašla do koupelny pro další vodu, abych mohla všechny ty nové informace spláchnout a pokusit se v klidu usnout. I když s mou schopností prospat i bourání zdi u sousedů to asi nebude až takový problém.