Čaroděj z Agarty

| Kapitola 5: Dívka, na kterou se doslova lepily trable • Část první

Kapitola 5: Dívka, na kterou se doslova lepily trable

Část první – Michal

Nechal jsem se unést. Moc dobře jsem věděl, jaká je v Agartě situace, ale výlet na povrch mi pomohl na všechny místní problémy alespoň na chvíli zapomenout. Na pomyslné váze planety ještě stále převažovala temná energie nad bílou a množství démonů, které se kvůli tomu rodilo, terorizovalo celou tuhle podzemní říši. ‚Jak šťastní jsou lidé na povrchu, že nemusejí řešit podobné problémy,' pomyslel jsem si závistivě.

Zadíval jsem se na protáhlé obličeje děvčat a pak na Fany, která mlčky usrkávala čaj. Nejspíš vůbec netušila, o čem jsme se bavili. Rozhodl jsem se proto tohle nepříjemné téma raději zamluvit.

„Kairo, Eleno, potřeboval bych vaši pomoc," proťal jsem rychle nastalé nepříjemné ticho. „Asi jste si už všimly, ale tady Fany má v sobě zvláštní energii, o které nemá vůbec tušení, jak k ní přišla."

„Máš pravdu," přitakala Kaira a nepatrně nasála vzduch do plic. „Taky vám voní jak štrúdl?" zeptala se vzápětí a tázavým pohledem vyzvala osazenstvo k přičuchnutí. Fany na ni několikrát zamrkala, jestli to myslí vážně, ale zůstala zticha.

„Ja skôr cítim borovice," přihodila Elena svůj tip. Když jsem se trochu víc soustředil, také jsem vnímal ve vzduchu známou vůni. Vždycky jsem měl rád, jak voněla půda v okamžiku, kdy na ni dopadly první kapky deště. Vypadalo to, že v každém z nás ta dívka vyvolávala iluzi nejoblíbenější vůně, protože Kaira zbožňovala skořici a jablka.

„Ako sa tá tvoja podivná schopnosť vlastne prejavuje?" zeptala se Elena na otázku, kterou jsem měl položit nejspíš hned na začátku, co jsme se potkali. Takové množství energie muselo nějakým způsobem ovlivňovat její život.

Františka si odkašlala a bázlivě po všech přejela pohledem. „Nelekněte se, ano?" V tu chvíli jsem byl zvědavý ještě víc. Jestli uměla svou energii nějakým způsobem používat, bylo pak už snadné vycítit, o jaký druh jde. Pokud by se vibrace ukázaly jako kladné, mohlo se jednat o požehnání elementála nebo elfa. Pokud záporné, jednalo by se o prokletí. Spíše jsem to ale odhadoval na požehnání, jelikož jsem si ji poprvé spletl s čarodějkou.

Zatímco se mi všechny možnosti honily hlavou, odsunula svůj čaj stranou a položila obě dlaně na stůl. Zavřela oči a soustředila se. Všichni jsme se naklonili blíž a čekali, co se stane. Jenže vypadalo to, že dřív snad začne za oknem sněžit, než aby začala její tajemná moc fungovat.

Kaira už to po chvíli nevydržela a vyhrkla:

„Umíš přeměňovat věci?"

„Alebo sa snažíš premeniť seba?" tipla si Elena.

Františčino obočí se ale zoufale pokřivilo a od tváří se jí rozlila rumělková barva po celém obličeji. Pootevřela oči a začala hypnotizovat svou pravou ruku. Napjatě jsme dělali to samé. Vypadalo to, že se s ní snaží pohnout, ale z nějakého důvodu to nešlo. Znenadání ale vyletěl její ukazováček do vzduchu, jako kdyby jej doteď měla přilepený ve žvýkačce. Postupně udělaly to samé i ostatní prsty a trhnutím osvobodila i zbytek své dlaně. Stůl se zatřásl. Volnou rukou pak oddělala i druhou dlaň, která už šla mnohem lépe. Bylo to jako nějaký kouzelnický trik, který na povrchu předváděly ty směšné napodobeniny čarodějů. Kaira se zájmem natáhla přes roh stolu a zkontrolovala její kůži.

„Takže ty se lepíš k různým předmětům?" zeptala se a čistě vědecky jí opatrně poplácávala po dlani, jestli se taky přilepí. Nic se ale nedělo. „Jsi jako velká mucholapka," zasmála se, ale Fany to moc směšné nepřišlo. „Promiň, nemyslela jsem to zle. Ale je to vážně zvláštní..." Znovu se slušně posadila a palcem si zadumaně začala poklepávat po rtech. „Nejsem si vůbec jistá, co to může být, protože jsem z tebe necítila žádnou energii. Jen vím, že tam něco je. Nejspíš to může být cokoli od požehnání, přes kletbu. Možná i parazitní démon nebo máš na sobě Znak." S tím posledním jsem musel nesouhlasit. Hned jsem všem vysvětlil proč. Znaky se totiž používaly pro zkrocení magie. Sloužily jako návod, podle kterého se pak chovala. Problém byl, že se nesměly používat na živé bytosti a i kdyby, šly snadno vycítit, když byly aktivní. Ale to, co bylo uvnitř jejího těla, se ani na chvíli nedostalo ven. Kůže té dívky byla jako nějaký nedobytný trezor. Nepropustná membrána ukrývající obrovskou záhadu.