PŘÍBĚH DÁVNA To je ona!

9. NEZAPOMENU

"Ať malou Eleanor opatruje."

Jakmile jsem to dořekla malinká okamžitě usnula.
Hanka ji unaveně pohladila po kraťoučkých vláskách a podala mi ji, abych ji mohla uložit do postýlky, kterou měli již připravenou.
"Moc ti děkujeme velká Eleanor." Řekla mladá maminka a vyčerpaně usnula.
Otřela jsem si slzy z očí a šla pomoct Draze s úklidem. Ta se na mě usmála a objala mě. Tušila jak mi je.
Po chvilce do světnice doběhl malý asi tříletý Honzík, než stihl cokoli říct zakryla jsem mu rukou pusu a potichu promluvila. "Ahoj Honzíku. Já jsem Ely a tohle je Draha. Teď musíš být potichu. Přiletěla za maminkou vrána a donesla vám malou holčičku Eleanor. Budeš teď mamince hodně pomáhat, slíbíš mi to? " Zeptala jsem se chlapce a sundala mu ruku z pusy.
"Ano slibuji. A můžu se jít na maminku a Eleanor podívat? " Řekl roztomile klučík.
"Jistě, ale potichoučku. A počkej tady s Drahuškou promluvím si s tatínkem." Pustila jsem ho. Utíkal k postýlce s malou Eleanor a z očí mu vyšlehávaly jiskřičky štěstí.
Vyšla jsem na dvůr a viděla velkého Honzu, který se od svatby vůbec nezměnil. Doufám, že mě ještě pozná přece jenom od svatby, kde jsem šla jeho manželce za svědka uplynulo už pět let.
Zastavila jsem se kousek od dveří, když mě Honza uviděl. "Ely!" Řekl a utíkal mě obejmout. "Já jsem si říkal, komu můžou patřit tak skvělí koně, ale že se tady zjevíš zrovna ty, to jsem nečekal." Řekl a dál se usmíval.
"Budeme od vás potřebovat pomoc. Ale teď už utíkej za Hankou má pro tebe velké překvapení. "
Udiveně se na mě podíval. "Pro mě? "
Zasmála jsem se. "Ano pro tebe. Kde si asi myslíš, že je Honzík, u vašeho malého i velkého překvapení." Plácla jsem ho do zad a šla za ním.
Jakmile strčil hlavu do dveří, zarazil se. Na tváři se mu rozlil široký tatínkovský úsměv.
Než však stihl ke kolébce dojít. Malinká začala brečet. Asi bude jedlík po mě, usmála jsem se v duchu a šťouchla do taťky, aby se šel své dcerce ukázat.
Hanku probudil pláč, jakmile uviděla malého i velkého Honzu byla štěstím bez sebe.
Honza v náručí držel malou a šel si s ní sednout k manželce na postel. "Jak se jmenuje? " Zeptal se a podíval se na přívěsek s křížkem.
Hanka se podívala na mě a s úsměvem širším než jsem u ní kdy viděla, odpověděla. "Eleanor." A zkoumavě pohlédla na svého muže, jestli se mu jméno líbí.
"Hezčí jméno dostat nemohla." Řekl s úsměvem. "Bude to naše malá princeznička."
Oba se na mě podívali a museli se zasmát. Musela jsem vypadat hrozně. Z očí mi tekly slzy radosti a nos jsem si otřela do rukávu. "Doufám, že v chování a povaze nebude po mě, jinak se máte na co těšit." Řekla jsem a všichni se zasmáli.
"Byla bych ráda, kdyby byla po tobě, možná až na nějaký vylomeniny. Ale když bude mít srdce jako ty, budu šťastnější, než kdyby byla po mě."
Jestli jsem předtím byla dojatá, tak teď už to ani víc nešlo. Bulela jsem tak, že se na mě s úsměvem díval i Honzík.
Tyhle slova, která teď řekla, mi už na vždy utkví v hlavě. A ať se stane co se stane navždy si to budu pamatovat a když budu na dně vždy si na to vzpomenu.
Trošku jsem se uklidnila a běžela do Hančiny náruče. Ta mě pevně objala a brečeli jsme spolu.
Potom jsem si od Honzy vzala malinkou Eleanor a ta se na mě usmála. Všichni na nás zírali a byly rádi, že její první úsměv patří právě mě.

Potom už jsme se museli rozloučit. Slíbila jsem si, že za malou Eleanor budu jezdit.
Honza nám osedlal jejich koně. Já jsem měla Janka a Draha jela na Ferdovi. Obyčejná jména, přesně jak jsme potřebovali.
Museli jsme vyjet. Na místo určení bychom měli dojet pozítří.
Poslední co jsem slyšela, když už jsme cvalem opouštěli statek bylo volání Hanky.
" S Eleanorkou na tebe budeme myslet!"

Líbí se Vám malá Eleanor?