PŘÍBĚH DÁVNA To je ona!

2. NÁPAD

"Budu se vdávat. "

Jakmile jsem to vyslovila nahlas, plně mi došlo, co znamenají ty tři teď už příšerná slova.
Vyčerpaně jsem se znovu zhroutila do polštářů a znovu začala bulet jako malé dítě.
Budu se vdávat za někoho koho vůbec neznám. V životě jsem ho neviděla, tak jak bych se do něj mohla zamilovat? Co to je vůbec za člověka, který si nechá dohodit sňatek přes otce? Copak v něm není ani trošky studu? Jak k tomu mohl přistoupit? To se nikdy nechtěl do někoho zamilovat?
Přemýšlela jsem a ani si neuvědomila, že své myšlenky říkám nahlas.
Bratři si posedali za mnou na postel a přemýšleli.
"Kdo to má být?" Prolomil nastalé ticho Martin.
"Nějakej Evžen nebo kdo." Odpověděla jsem znechuceně a otřela si slzy. "Z Meldberku. Asi bych sňatkem měla upevnit státní vztahy. Ale já nechci! Jo možná jsem sobecká, ale co když se zamiluju do někoho, s nímž bude výhodnější se spojit?" Musím se pochválit, byl to dost dobrej nápad.
"Jo a s kým? S nikým jiným nic upevňovat nepotřebujeme a výhody nám to taky nedá žádný. A kdy to má být?" Odvětil můj učený bráška Jára. Jakmile uviděl můj zkřivený obličej smutkem, hned mu došlo, kdy se koná moje, pro mě, poprava. "Tak to už ani nikoho neseženeme." Dodal zdrceně.
"Já vím, ale já ho nechci. Musíme něco vymyslet. Otrávit ho nestihneme. Kdyby jsme ho zabili, tak by pak zabili oni nás....."
Z mých nápadů mě vytrhl můj nejmladší a nejroztomilejší bratříček Toník, kterému je teprve šest. "Já ti půjčím svůj domeček na stromě. Můžeš se tam schovat. Budeme ti tam nosit papání a až odjede tak vylezeš."
Měl to dobře vymyšlené, až na to, že by mě tam stráž našla. To jsem mu, ale říct nemohla. Říkal to s takovým nadšením, které jsem mu nechtěla vzít. Položila jsem si ho do klína a začala mu to vysvětlovat. "Jsi moc hodný. Děkuji. Ale musela bych tam být možná několik dní možná i týdnů než by odsud odjeli. Do té doby bych tam nevydržela, nudila bych se a ani bych se tam nevešla. Navíc až bych vylezla, dostala bych od táty vynadáno a plno dalších zákazů, že bych ani z pokoje nevyšla."
"Škoda." Posmutněl Toník a zavrtal se mi ještě víc do náručí.
"Musíme něco vymyslet." Začal Eda. "Má někdo nějaký nápad? "
"Draha."
"Co? " Nechápal.
"No Draha. Ona má vždy skvělé nápady. Určitě něco vymyslý. "
Když Draha přišla, seznámili jsme ji se všemi okolnostmi a poprosili ji o nějaký návrh.
Dlouho se nerozmýšlela a okamžitě měla nápad.
"Utečeš se mnou. "

Tak jo druhá kapitolka je taky krátká, ale nebojte, budou se prodlužovat.