PŘÍBĚH DÁVNA To je ona!

16. VOJÁCI

"Najde si tě. Vezme si tě. Zamiluje si tě. Ochrání tě. Do roka a do dne budete zase spolu."

Co to má pro všechno na světě znamenat? Proč se mi to děje?
Najednou se přižene lehký vánek a kytice, která je stále ještě ve vzduchu změnila směr.
Pořád jsem slyšela ten několikahlasný šepot, který opakoval dokola to stejné.
Kytice letěla přímo ke mě. Než jsem stačila ucouvnout, už jsem ji  držela v náručí.
Všichni mi začali tleskat, některé dívky byly, ale trochu zklamané.
Pak už ale začali hrát muzikanti a Jirka šel s Drahou do kola. Moc jim to sluší.
Pak si Jirka přišel pro mě a lišácky se na ně usmál. "Nezapomínej do roka a do dne. Doufám, že nás pozveš na svatbu."
"Ty jsi to taky slyšel?" Zeptala jsem se nevěřícně. Že bych to neslyšela jenom já?
"No vždyť se to tak říká snad všude. Je to tradice." Jejda asi si o mě myslí, že jsem úplně hloupá. Já praštěná si myslela, že to slyšel i někdo jiný než já.
Naštěstí písnička brzy skončila a já mohla odejít.

Svatba trvala dlouho do noci a pak jsem se celá unavená zhroutila do postele.
Nemohla jsem však usnout, pořád musím myslet na ty hlasy, které na mě od rána mluví.
Kdo mě má zabít?
Kdo mě má najít, vzít si mě, zamilovat si mě a s kým se mám za rok a den znovu vidět.
A najednou zase.
"Neboj se pomůžeme ti."
"Kdo jste?"
"Všichni a nikdo."
"Co prosím?"
"Jednou to pochopíš. Budeš silná. Pomůžeme ti."
Nechápala jsem a konečně usnula, i když jsem nad tím chtěla ještě přemýšlet.

BILL

Konečně jsem dorazil k místu, kde má být princezna.
Chci ji poznat. I když se to zdá jako pitomost. Chci, aby jsme se milovali, ale až potom co si ji vezmu, až se dozví, kdo jsem, ne dřív.
Dneska tady byla veselka. Podle popisu, který jsem zjistil od místních, tady byla.
Její komorná se prý dneska vdávala a ona ji vedla zase k oltáři a šla jí za svědkyni, stejně jako u její předešlé komorné.
Nikdo naštěstí netuší, že je to princezna a její komorná.
Tady po měsíci ještě ani nikdo neví, že princezna utekla před svatbou.
Konečně ji poznám. Trvalo to dlouho ji vystopovat, ale stálo to za to. Je tu krásně.

TOM

Konečně jsem zjistil, kde je princezna ubytovaná. Cesta trvala dost dlouho.
Tady ji budu moci konečně podříznout krk a zmizet. Už abych to měl za sebou.

DRAHA

Ely byla dneska nějaká divná.
Byla šťastná, že se vdávám, ale něco ji děsilo.
A pak ta kytka, nikomu to nebylo divné, ale mě ano. Nikdo jiný to možná ani neviděl, ale já a Ely ano. Byla jako očarovaná.
Ráno za ní půjdu a donutím ji, aby mi všechno řekla.

ELY

Ráno mě přišla vzbudit Draha.
Všechno jsem jí to vyklopila. Ulevilo se mi, že to s tou kyticí viděla taky, ale ona nic neslyšela.
Potom jsme šly do lokálu. Jirka odjel do vedlejšího města s papíry kvůli svatbě a pak měl jet nakoupit. Mohlo mu to všechno vyřizování a zařizování trvat i týden. V hostinci jsme byly sami dvě.
Vše šlo skvěle, dokud do dveří nepřišli vojáci.
Kdyby tady byl Jirka schovaly bychom se do kuchyně a obsluhoval by on, ale byly jsme tu jenom my dvě, protože Alena už je od včerejší svatby zase doma.
Na hlavu jsem si narazila Drahy čepeček, který znamenal, že jste vdaná a vlasy si schovala pod něj, aby nebyla vidět jejich barva. Obočí si obtáhla sazemi a rty natřela rajčatovou omáčkou. Skoro bych se nepoznala a vyšla obsloužit vojáky.
"Tak co si přejete?" Zeptala jsem se a prohlédla si je, nikoho z nich jsem naštěstí nepoznávala.
"Pět piv a tebe." Řekl jeden voják asi tak nad třicet let a usmál se na mě.
Snažila jsem se být milá, ale na to se mi moc hnusil. "První přání vám splním, ale to druhé ne." Řekla jsem povýšenecky, někdo by z toho tónu mohl poznat, že jsem z vyššího postavení, než je servírka.
V tom do dveří vešli dva mladí muži, fešáci.

TOM

Před hostincem jsem uviděl mladého muže, asi tak stejně starého jako jsem já. No alespoň bych si s někým mohl pokecat.
"Zdravim. Ty jsi odsud?" Zeptal jsem se.
Podíval se na mě. "Ne nejsem." Odpověděl mi a celého si mě nadřazeně prohlédl. "A ty?"
"Jsem z nedaleké vesnice, no spíš z lesa, jako myslivec tam mám malej domek." Snažil jsem se lhát, tak aby to neprokoukl. Mám štěstí, že všechny naše země mají stejný jazyk, akorát mi ze Zrendnu máme svůj tajný jazyk, kterým mluví jen část obyvatel.
Pokýval hlavou.
"Tak pojď jdeme na pivo." Pozval mě a šli jsme dovnitř.
Uslyším ženský povýšenecký hlas. Tak může mluvit jedině princezna. Ano i když se snažila zamaskovat, její rysy jsou stejné jako na tom obrázku, který mi měl pomoct ji poznat, až ji budu moct zabít.
Neodolal jsem a zašeptal.
"To je ona."