Jak to dopadne, když se princezna Ely rozhodne utéct před svatbou s princem, kterého v životě neviděla? Co je na tom, že se chce jenom doopravdy zamilovat? Zvládne se svou komornou začít nový život? Co bude dělat, když se zamiluje do mladého farmáře...
"A nevíš jak? Všichni ji budou hlídat." Snaží se logicky myslet Martin. Všichni nad tím začneme přemýšlet. A mě dojde, že to vůbec není špatný nápad. "Ale ano. Je to dobrý nápad. Ten nejlepší. Nic jiného mi nezbývá." Všichni mě začnou poslouchat. "Jediný kdo o tom bude vědět, budete vy čtyři. Díky tomu mě budete moct krýt a navštěvovat. Je to geniální." A tak jsme nakonec začali plánovat. Nemohli jsme si dovolit udělat někde chybu, jinak by jsme mohli všichni skončit u soudu, pokud ne rovnou na popravišti. Domlouvali, plánovali a balili jsme skoro dvě hodiny, když v tom někdo zaklepal. Do pokoje nakoukla mamka. "Jsem ráda, že už o tom všichni víte." Řekla a vkročila dovnitř. "Na loučení budete mít času dost. Teď potřebujeme, aby Angelika podepsala svatební smlouvu a zkusila si své svatební šaty." Lekla jsem se a matka na to kývla hlavou ke dveřím.
Odešla jsem s ní do otcovi pracovny, kde už stáli všichni rádcové a otec. "Tady to podepiš." Řekl, aniž by se na mě podíval. Prohlédla jsem si místo, kde jsem se měla podepsat, ale ještě tam nebyl podpis prince, kterého jsem si měla vzít. "Kdy se bude podepisovat princ?" Zeptala jsem se, protože posel už by nestihl jet až na zámek v Meldberku. Princ s rodinou už musí být na cestě. "Princ to podepíše až ráno. Král se totiž domnívá, že by mohl ještě vymyslet něco, aby se z toho vyvlékl." Řekne za otce rádce Matyáš z Aldru a mrkne na mě. Je to ten nejmilejší a nejhodnější rádce že všech. On a Jonáš z Berlu pro mě měli vždy pochopení. Bylo mi z toho nanic. Oni ve mě věřili. Mysleli si, že bych něco takového za jeden večer a noc nestihla udělat a že bych byla natolik rozumná, že bych se sňatku podřídila. Bylo mi líto, že je musím zklamat, ale já prostě jinak nemůžu. Koukla jsem se na tu smlouvu a začala si ji číst.
............Tímto podpisem prince Evžena Jindřicha Williama z Meldberkua princezny Angeliky Celestýny Mahuleny Eleonory z Esmeru stvrzujeme sňatek, který se uskuteční 5.května tohoto roku. Tehdejší král a královna Meldberku jim předají své koruny, a nový král s královnou usednou na Meldberský trůn dne 15.května téhož roku. Tímto oba přísahají věrnost své říši, kterou nezradí ani při výběru mezi svou smrtí a jí. Zavazují se k řádnému vedení říše a........
Vedle ležela ještě jedna smlouva. podepsána mým otcem a králem Meldberku. Je datována na 5.května minulého roku. Hned mi dojde, že je to smlouva o naší svatbě. Takže otec už to ví přesně rok. Vedle leží ještě jeden papír je taky podepsán, králem Meldberku, ale už pradědečkem mého bohužel nastávajícího a mým pradědečkem. Vezmu ho do ruky a čtu.
..........Tímto slibujeme, že až se v našich zemích narodí potomci opačného pohlaví, budou za jakýchkoli podmínek párem. Budou vládnout v zemi, patřící muži. .......Tato smlouva je platná až do splnění požadavků..... Pokud smlouva bude porušena, může být zahájena i válka, proti nepodřízenému státu.........
Moc to nechápu, ale jedno vím jistě. To koho si vezmu, bylo stanoveno 5.května přesně před 99 roky. Pradědeček asi neměl na výběr dědeček taky ne a rodiče taky ne. První královskou dcerou mezi těmito dvěma rody za posledních sto let jsem já, a já bych taky měla dohodu dodržet. Teď mi do sebe začíná všechno zapadat. To proč nade mnou matka tolik dřela, i když já věděla, že nebudu královnou, ona to věděla. Věděla, že budu královnou akorát někde jinde. U nás bude králem Martin. To jak děda s babičkou vždycky vzdychli nad tím, když jsem vyprávěla o tom, jakou budu mít svatbu. Mrzelo je to, ale oni už teď neuvidí, že jejich smlouvu poruším. Podívám se zpátky na nejnovější smlouvu. Když ji teď podepíšu, už nikdy nebudu moci zradit svoji zem. To mi nevadí, ráda se tomu podřídím. A konečně alespoň vím, že princ se sňatkem nesouhlasil, ba ani nemohl nesouhlasit, když o něm nevěděl. A v mých očích už to není taková bačkora, ale stejně bych si ho nechtěla vzít. A i když to podepíšu, ještě není po svatbě, takže nemám ke svému snoubenci žádné povinnosti. A kdo ví jestli to on po mém zmizení podepíše. Podepsala jsem. A otec, matka i rádcové si oddychnou. "Můžeš jít. Pěkně se na zítra vyspi." Radí mi otec a konečně se na mě dívá, jak odcházím. Je mi celkem líto, že je zklamu.
Pak mě matka zavedla do svého pokoje. Čekalo tady už pět služebných a dvě mladé švadlenky. Služebné mi pomohli sundat mé oblíbené černé šaty s krásným vyšíváním. Zrovna dnes se černá barva šatů vlastně hodila. Mezitím dvě další přivezli na stojanu mé svatební šaty. Byly přenádherné. Matka dobře ví, jaké bych si vybrala já, kdybych měla na výběr. Celé jsou sněhově bílé. Vrchní díl byl vlastně bílý korzet bez ramínek s bílou šnerovačkou. Celý korzet je posetý béžovými krajkovými kytičkami. Sukně je velmi bohatá. Několik spodniček a přes ně je přehozeno několik vrstev bílého tylu. Na nejvrchnější tylové vrstvě jsou semtam stejné květované kvítky jako na korzetu. Jsou úplně nejvíc nádherné. Moje tmavé vlasy do půli zad se zlehka rozprostíraly po vrchní části korzetu. Krásnější šaty jsem v životě neviděla. Teď poprvé a asi i naposledy lituji, že se nebudu vdávat. Krásnější neměla ani Martinova manželka Klára a to to bude příští královna Esmeru. Matka na mě užasle hleděla. V očích měla takovou něhu, kterou jsem u ní viděla naposledy, když vedla Martina k oltáři a tehdy když jsme byli ještě malí, nebo teď když hledí na Toníka. V těchto šatech bych se chtěla jednou i vdávat, ale z lásky ne z povinnosti. Matka se na mě podívá a řekne všem, aby odešli. V pokoji jsme samy dvě. "Já vím holčičko, jak ti je." Řekla a posadila se se mnou na postel. "Taky jsem tvého otce neznala a viděla jsem ho poprvé až před oltářem. A podívej se teď, jsme spolu šťastní. Máme spolu pět krásných a chytrých dětí. Mohla jsem dopadnout i s nějakým starým dědkem, ale mám muže, který je o tři roky starší a rozumíme si. Ty máš manžela o dva roky staršího a uvidíš, že budeš taky spokojená. Evžen je milý chlapec. Viděla jsem ho minulý rok při plese u nich na zámku a tehdy se taky domluvila ta smlouva. Vím, že se ti do toho nechce, ale pamatuj. Jsi voják otcovi armády. Musíš se podle toho chovat." Teď mi to dochází, nejsem nic jiného než obyčejný poskok, sluha, který musí na slovo pospouchat svého otce.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
V pokoji sedí na mé posteli všech pět mých spojenců. "Tak jak jste daleko s plánováním?"
Konečně jedna taková delší kapitola. Doufám, že alespoň trochu pochopíte ty smlouvy. Nevím, jak jinak bych je měla sepsat, nebo alespoň ty části z nich.
