PŘÍBĚH DÁVNA To je ona!

25. BRATŘI

"Páni Martine, Marťo, Martínku."

Zlíbala jsem ho (sestersky). Koukla jsem dovnitř a tam byl i Jára s Edou.
Bohužel tam nebyl Toník, ale je jasné, že je na něco takového moc malý.
Vzala jsem Marťu za ruku, vtáhla ho dovnitř a začala se objímat se svými bratry.
Lady, která se celou dobu drží v blízkosti mého pokoje, doběhla až sem a začala na kluky vrčet.
Martin s Edou ihned sáhli po mečích a mě stáhli za sebe.
"Klid!" řekla jsem a postavila se mezi kluky a fenku, kterou jsem pohladila po hlavě a ona se mi přitiskla k noze a přestala vrčet. Pořád se ale na kluky dívala ostražitým pohledem. "To je Dáma." Řekla jsem směrem ke klukům, ale stále jsem z ní nespouštěla zrak. "Nejdřív nás s vlky napadla, ale pak je odehnala a už zůstala s námi."
Pak jsem černou fenku poplácala po zádech a ona si lehla před vrata stáje a hlídala, kdyby někdo otevřel.
Otočila jsem se zpět na své tři milované střapaté bratříčky.
Až teď si uvědomuji, jak moc mi chybí a že ani Tom s Billem je nedokážou nahradit tak, jak bych chtěla.
Po uvítacím ceremoniálu jsme si sedli a začali si povídat.
"Jsem strašně moc ráda, že jste tady. Dopis mi přišel teprve dneska, takže jsem vás nečekala tak brzo. Co je u nás nového?"
Slova se ujal můj nejchytřejší bratříček. "No matku to dost mrzí. Pořád kouká na tvý svatební šaty a vzdychá. Vyčítá si, že na tebe neměli tolik tlačit a že ti to měli říct. Otec to nechápe, ale chce, aby ses vrátila. Všichni věří, že jsi naživu, ale i kdyby jsi nebyla, chtějí tě zpět, aby jsi byla blízko nás. Toníkovi se stýská. Nám taky a Kláře taky, ale to by ti měl asi říct Martin." Dořekl Jára.
Obrátila jsem se na nejstaršího brášku. "No víš, Kláře se moc stýská a chtěla by tě mít poblíž..."
Ježda. Jsem napnutá jak špagát a on to tak protahuje. No tak už se vykoktej. Nadávám mu v duchu.
Naštěstí Jára chápe, jak jsem nedočkavá a tak do následníka trůnu drkne.
"No jde o to..." Blekotá dál.
Jestli ho něco takhle dokáže sebrat, tak je to určitě něco fakt důležitého. "No prostě za sedm měsíců ze mně bude táta." Zakřičí to nahlas.
Tak to jsem nečekala. Vrhla jsem se mu kolem krku a blahopřála mu.
"Víš." Začal pak. "Napadlo mě, no vlastně to napadlo spíš Klárku. Nemohlo by se miminko, teda pokud to bude holčička, jmenovat po tobě. Eleanor."
A jéje. "Víš bráško, moc mě to těší, ale je pokud ti nebude vadit, že už po mě někdo svoje miminko pojmenoval a je to taky Eleanor, tak mě to rozhodně vadit nebude."
"A kdo?" Vyptával se zvědavě Eda. Vždycky byl z nás nejzvědavější. Jednou kvůli tomu spadl i do obrovského hrnce v kuchyni, nikdo ho nemohl najít a nakonec ho našel kuchař jak si tam klidně spí. "Vždyť Draha ještě miminko nemá, viděli jsme ji, když jsme si šli zamluvit pokoj."
"Jsem ráda, že už jste se s Drahou viděli. Pamatujete si na Hanku?"
Kývli. "No tak ona má tříročního Honzíka a teď tříměsíční Eleanorku. Marťo teď mě ale napadlo." Všichni tři se narovnali a nastražili uši. "Mamku by určitě potěšilo, že se bude jmenovat po ní. Co kdyby se jmenovala Angelika po mě i po babičce a její druhé, třetí nebo čtvrté jméno může být Eleanor."
Marťovi se rozzářily oči. "Teda sestři, sice jsi z nás čtyř nejmladší, ale nápady máš nejlepší. Vsadím se, že s tím bude Klárka souhlasit."
Eda se na mě podíval. "Jak se má Hanka?" Eda byl do Hanky zamilovanej a byl na mě dost naštvanej, že jsem jí udělala svatbu s někým jiným než s ním. Nemohl pochopit, že si vybrala mezi princem a statkářem právě kluka od prasat. Po svatbě Marti s Klárkou však už trochu pochopil, co je to pravá láska, ale ta jeho je v něm asi stále.
"Mají se skvěle. U porodu malé Eleanorky jsme s Drahou zrovna asistovaly. Brzy s Drahou pojedeme na křtiny. Mám jí jít za kmotru. Dneska mi psala."
"Tak ji pozdravuj." Snažil se, aby to znělo vesele, ale moc se mu to nepovedlo.

Jsem strašně unavená.
Včera jsem si s bratry povídala až dlouho do noci. Teď ještě určitě spí v pokoji nade mnou.
Nechtějí se tady projistotu moc ukazovat. Hlavně ne vedle mě, aby nikdo neviděl, že jsme si tolik podobní. Snídani jim donesu až do pokoje a rozloučím se s nimi. Pak se vydají nazpět ke svým vojákům a dokončí objížďku okolo hranic království. Tohle pro ně byla docela zajížďka.

Bratři už odjeli. Slíbili mi, že se v pořádku vrátí a že se jim nic nestane. Já jim zase musela slíbit, že na sebe budu dávat pozor, hlavně po té co jsem jim řekla o zaběhlých vojácích, a že se mě a Draze na cestě na křest nic nestane.
Zahlédnu kulhajícího mladíka. "Bille přijď za chvíli ke mě do pokoje, převážu ti tu nohu a zkontroluju stehy." Něco zabručel, ale brzy přišel. Ani nepozdravil a choval se hrozně odtažitě.

BILL

Včera v noci jsem ji viděl.
Líbala nějakýho kluka. Já blb se do ní skoro zamiloval. Mohlo mě napadnout, že se nechce vdávat za prince, když má jinýho.
Jenomže copak se můžu zlobit? Sedí tady vedle mě a když mi opatrně sundává obvaz, cítím, jak mě místa, kterých se dotkla, příjemně hřejí.
Kriticky si mé zranění prohlédne. "No nehojí se to zrovna nejhůř, stejně ti to ale znovu vyčistím."
Nalila do rány stejnou kapalinu jako včera. Pak to vše opatrně namazala a znovu zavázala čistým obvazem.
Snažila se se mnou mluvit, ale já se snažil být odtažitý. Po tom co jsem včera viděl, mě hrozně mrzí, že už někoho má.
Potom odešla.
Nadával jsem si.
Mohla mi všechno vysvětlit, to co se stalo včera. Že to bylo třeba nedorozumění. Měli jsme tu soukromí. Tentokrát nás nikdo nerušil.
Ale ne já ji přehlížel. Ani jsem pořádně nepoděkoval. Teď už se mnou v životě nepromluví.

ELY

Bylo mi líto, že se se mnou Bill moc nebavil. Asi za to může to zranění. Je z toho zřejmě dost vyčerpaný.

V hostinci je vše při starém. Hosté přijíždějí a odjíždějí. S nastupujícím podzimem ubývá i hostů.

"Au! Ty potvoro. Táhni odsud i s tou druhou!"

Páni co to zase znamená?
Najednou uslyším z venku Tomovo nadávání. Křičí na celé kolo. Všichni v lokále ztichli.
Kývla jsem na Drahu a vyšla se ven za ním podívat. Bill šel hnedka za mnou.
Tom stál před hostincem a okolo něj kroužili dva vraníci. Vypadá to jako divadlo.
Když jsem se zadívala na oba koně pozorněji, zjistila jsem, že tuhle kobylku, bych poznala kdekoliv.
"Hvězdo!"