PŘÍBĚH DÁVNA To je ona!

24. OŠETŘOVÁNÍ

"Sundej si kalhoty."

No to snad ne, nehodlám, aby mě viděla bez kalhot už teď.
"No to teda ne." Začal jsem s vymlouváním, to mi jde vážně dobře. "Vždyť pod nimi nic nemám."
Zasmála se. Až teď mi došlo, že to vyznělo jinak než jsem chtěl. "Jistěže tam něco je, ale není tam žádné jiné oblečení. Pro tvoje oči je možné to spatřit až po svatbě."
"O svatbě rozhodně mluvit nebudu. Ale já ti jinak tu ránu nevyčistím a nezašiji. Jednej rychle, musíme to co nejdříve vyčistit." V jejím hlase byl slyšet lehce povýšenecký tón ale i starost. Jizev mám dost a moc dobře vím, jak škaredě se to hojí, když se do rány dostane nepořádek.
Vytáhl jsem z poza opasku nůž a nohavici odřízl, kalhot mám dost.
Ely mezitím vytáhla ze šuplíku v nočním stolku kapsičku a z ní postupně vytahovala nůžky, nit, jehlu, mast a lahvičku asi nějaké čisticí vody. Má jinou než Oleg.
Oleg je jeden z pěti nejlepších vojáků a mých nejlepších přátel, kteří jezdí všude se mnou.
Ely mezitím nalila trochu z lahvičky do rány. Začalo to dost štípat. Čekala, než se to pořádně zažere a mezitím si prohlížela moji zjizvenou a zašívanou nohu.
"Od čeho to máš?" Zeptala se a starostlivě po nich přejela prstem.
Jak jí vysvětlit, že má farmář nohy zjizvený od bitev a vojenských cvičeních?
Naštěstí do pokoje vešel Tom s Luckou.
"Bille je mi to moc líto... Nechtěl jsem... Omlouvám se..." Nevěděl jak to říct.
Podíval jsem se mu do očí. Lítost jsem v nich však zahlédl jen nepatrně.
"Tome je to v pořádku, mohlo se to stát každýmu."
To už se však rozhlédla okolo Ely. "Tome, ty dojdi k Draze pro další horkou vodu a ty Lucí dojdi pro nějaký čistý hadr."
Když odešli, podívala se na mě takovým podezíravým pohledem. Pak odvrátila pohled zpět k jizvám. "Řekni mi pravdu." Trvala na svém. Byla teda dost tvrdohlavá.
Copak jí můžu říct pravdu? Ahoj, já jsem Evžen tvůj snoubenec, nasedni na koně a jedem na zámek. Jen tak pro tvoji informaci, jizvy mám z toho, že jsem voják.
Ne. "To víš vlci jdou často po ovcích a kozách a ty taky dost kopou. Chodíš s nimi v lesích a po horách. Občas tě škrábne větev, občas zakopneš a tak..."
Podívala se na mě.
"Neříkej mi, že umíš tak dobře bojovat, až se musíš držet, abys nedal větší ránu, jen díky tréninku před vlkama. A navíc vlci, ovce ani kozy by ti ty rány takhle nezašili. Tak jak to bylo." Dál mě propalovala pohledem.
Pokud jsem si předtím myslel, že je trochu tvrdohlavá, beru to zpět. Je hodně tvrdohlavá.
"Ne ani vlci ani kozy ani ovce mi to nezašívali. Mám v horách kamaráda, známe se už od dětství. Teď za mě hlídá stádo. Čeká, že se něco přiučím, asi už ani nepočítá s tím, že se někdy vrátím."
Pochybovačně si mě prohlédla. "No tak dobře, zašívá ti rány a trénuje s tebou i šerm?"
Je fakt chytrá a zajímalo by mě, jak dokázala poznat, že se snažím držet. "Jo Ondra se mnou trénuje i šerm. Zajímalo by mě, jak sis mohla myslet, že se při boji zadržuji."
Teď jsem ji dostal, ale dobře z toho vycouvala. "Zkušenosti z bývalého povolání. Pořád ale nechápu, jak obyčejný farmář může mít u sebe tak dobrý kord." Mluvila s takovou vášní, která se u urozených žen jen tak nevidí.
Asi si už budu muset zvyknout, že je jiná než ostatní princezny a dámy jejího postavení. Mě se to ale moc líbí.
"Já zase nechápu, jak ty můžeš mít kord a jako dívka s ním umět tak dobře zacházet." Teď jsem ji dostal.
Nadechla se a mluvila dál. "Bývalé povolání."
K jejímu štěstí nás znovu vyrušil Tom s Luckou.

TOM

Chtěl jsem vyhrát. Chtěl jsem ho porazit, pokořit, možná aji trošku zesměšnit. Ublížit jsem mu, ale nechtěl. "To jsem fakt nechtěl, takhle prohrát."
Byli jsme už celkem kámoši a to i přesto, že se nám líbila stejná dívka, kterou jsem měl zabít.
Místo toho abych vyhrál a Ely si mě oblíbila víc než Billa, jsem docílil toho, že se na mě ani nepodívá a věnuje se Billovi ještě víc.
Vrátili jsme se s obvazy a horkou vodou. Lucka se musí vrátit do hostince, aby pomohla s obsluhou a já dostal za úkol pomoct Ely a případně i Billovi.
Vzal jsem s sebou i lahev kořalky, aby upil bolest. Alespoň tak to dělali s námi, když nám něco zašívali.
Podal jsem mu lahev. "Napij se."
Bill se na mě podíval a kývnul. "Díky." Pořádně se napil a pak mi ji podal zpátky.
Ely mezitím vyčistila ránu a už si navléká nit do jehly.
Ze zkušenosti vím, že samotné šití bolí méně než čištění.
Když Ely práci dodělala, měl Bill na noze sedm stehů. Což je docela dost.
Měla to fakt dobře zašitý. "Páni, tys určitě nešila poprvé."
Poprvé za celou dobu od boje se na mě podívala. "Ne nešila." Po krátké pomlce pokračovala. "Bratři si každou chvíli něco udělali a doktor u toho být nemusel."
Říkala pravdu. Jako princezna své bratry zašívala, protože se to král s královnou nemuseli dozvědět. A teď jako chudá to vyznělo, že doktora nemuseli platit, když to uměl někdo z rodiny.

ELY

"To jsem fakt nechtěl, takhle prohrát."

Achjo. I tohle mohl říct který koliv z nich. Buď prohru jako Billovu prohru a nebo prohru jako tu Tomovu, zranění soupeře.
Jsem naštvaná na Toma, přece mu nemusel ublížit.
I když on za to asi ani nemohl.
Achjo. A to jsem si myslela, že když odejdu ze zámku, budu mít už klid.

Je pozdě a jsem hrozně unavená.

"No konečně už jde. Ta bude překvapená."

Co? Kdo má bejt překvapenej?
Mezitím jsem už došla k mému pokoji.
Na klice je přidělán papír se vzkazem. Pomalu ho sundám, vejdu do pokoje a čtu.

Drahá Ely, přijď ihned po přečtení dopisu do seníku.

Kdo to sem dal? To písmo je mi docela známé. Rozhodla jsem se zjistit, kdo to psal. Projistotu si s sebou beru i meč.
Vevnitř se svítí, ale okénka jsou moc vysoko.
Opatrně zaťukám.
No jistě já věděla, že to písmo od někud znám. Ze dveří totiž vyšel Martin.
"Páni Martine, Marťo, Martínku."