PŘÍBĚH DÁVNA To je ona!

28. LÁSKA

"Bille!"

Otočil se na mě, ale zrak upíral jinam. Došla jsem k němu a podívala se do jeho modrých očí, měli stejnou barvu jako nebe bez mráčku.
"Co se stalo?" Bill odvrátil pohled.
"Co by se mělo dít?" Ach jo on je snad větší tvrdohlavec než já.
"No tak, proč se tak chováš? Co jsem ti udělala, že se na mě ani nemůžeš podívat."
Zvedl hlavu, ale díval se někam za mě. "Nic, jen odjíždím."
Hrklo ve mě a cítila jsem slzy. "A to říkáš jen tak? Jako by se nic nestalo?"
Pořád měl ten ledovém výraz. "Co by se mělo stát?"
Ach bože. "Copak tobě to není líto? Ty jsi nic necítil? Copak jsem ti vážně tak ukradená?"
Konečně se mi podíval do očí. "To neříkej, jsi pro mě všechno, jen ne ukradená."
"Tak proč... " Hlas se mi zlomil a už jsem nedokázala udržet slzy.
Vystrašeně se na mě podíval. Vzal mou hlavu do dlaní a začal mi něžně palcemi stírat moje horké slzy. Bylo to krásné, ale na druhou stranu hrozně smutné.
"Nebreč."
"Proč bych neměla, jednou jsem se doopravdy zamilovala a musím na to zapomenout." Vytrhla jsem se mu a utíkala pryč od něj. Za domkem mě ale dostihl, přitiskl mě ke zdi a díval se mi do očí.
"Ty mě..." Nedořekl, protože jsem mu skočila do řeči.
"Jo ale je to marný, takže mě pusť." Odstrčila jsem ho a odcházela. Znovu mě ale chytil a přitiskl ke zdi.
"Já... No... Totiž..." Zakoktával se. "Já myslel... Že ty a ten kluk... Tenkrát před stájema..."
Zavrtěla jsem hlavou a pousmála se. "To byl bratr ty trdlo."
S ulehčením se usmál. "Tak to je potom něco jiného." Strčil ruku do kapsy a vytáhl přívěsek ve tvaru malého srdíčka.
Zatajil se mi dech. Odepl mi můj řetízek, který jsem od něj dostala a ke kytičce přidal srdíčko. Poté mi řetízek nasadil zpět na krk.
Díval se mi do očí, ve kterých jsem se utápěla. Sjela jsem pohledem na jeho jemné plné rty.
Když uviděl, kam směřuje můj pohled usmál se. Neposlušný pramen mých dlouhých vlasů mi zastrčil za ucho a jemně mě pohladil po tváři.
Místo, kterého se zlehka dotknul pálelo, ale jen jemně a krásně. Jeho pohled, který byl plný vášně, touhy a odhodlání sjel také až na mé rty. To už jsme nevydrželi a mezeru mezi našimi rty zmenšili. Cítila jsem jeho teplý dech na své kůži. Bylo to mučivé, být tak blízko polibku, ale nedokončit to. Už jsem to nevydržela a prostor mezi našimi rty vyplnila úplně.
Náš první polibek byl jen jemný, lehký a stydlivý, ale rozehřál nás natolik, že jsme přidali. V polibcích se skrývala spousta vášně a dlouho potlačovaných citů.

Bill

Bylo to skvělé, její jemné růžové rtíky se mnou dělaly hotové divy. Nechápu, jak jsem si mohl myslet, že bych na ni mohl zapomenout, to by prostě nešlo.
Rukama mi zajela do vlasů a lehounce za ně zatahala. Zlehka jsem vydechl a přimáčkl se co nejblíže k ní. Jednu ruku jí položil na bok a druhou jsem rozčesával její dlouhatánské vlasy.
Odtáhli jsme se od sebe, až když nám došel vzduch. Usmála se na mě tím svým krásným úsměvem a já ji naposledy z lehká políbil. Pak jsem ji vzal za ruku a vraceli jsme se zpátky do lokálu.

Dal jsem Petrovi zprávu, že se naše cesta o nějaký čas posune. Jsem hrozně moc rád, ze nám to s Ely vyšlo. Poprvé jsem se doopravdy zamiloval.
Teď mám ale největší strach z její reakce, až se dozví, že jsem její ženich a princ. Jedno však vím jistě, budu o ni bojovat a nikdy se jí nevzdám.
Problém je v tom, že Petr na mě tlačí, chce už jet domů.

Ely

Jsem hrozně ráda, že jsme s Billem spolu. Mám ho moc ráda.
Když jsme vešli dovnitř ruku v ruce, Lucka i Draha to hned pochopily a běžely nás obejmout. Naštěstí v tu chvíli tam nebyl ani jeden ze zbylých kluků.

Odpoledne probíhalo v poklidu pořád jsme pobíhali po lokále a občas jsme o sebe s Billem schválně letmo zavadili.
Večer hrála muzika, která se tady stavila na přespání.
První tanec patřil jenom a pouze panu hostinskému a paní hostinské.
Jako první si pro mě přišel Jirka, Tom šel pro Drahu a Bill pro Lucku.
"Smím prosit?" Zeptal se a slušně se uklonil Tom, který předběhl Billa, ten nakonec šel pro Drahu a Jirkovi zbyla Lucka.
Tom si mě pořádně chytil a co nejvíce si mě natiskl na sebe. Nebylo to úplně příjemné, možná, že dřív bych to ocenila, ale teď po tom, co jsme si to s Billem vyjasnili už ne. Ten zatím probodával Toma pohledem.
"Ely?" Začal zlehka Tom a celý se napjal. Díky tomu, jsem se od něj mohla nenápadně odstrčit a podívala jsem se mu do jeho tmavě hnědých očí. "Pozítří budu muset odjet. Brzy bude zima a tak se budu vracet zase domů. Bude se mi po vás hodně stýskat, ale kdyby jsi chtěla jet se mnou, byl bych moc rád." Při poslední větě se na mě radši ani nepodíval, rozhlížel se všude okolo.
Já jsem ale něco takového vůbec nečekala, vždyť já s ním nemůžu odjet. Mám tady Billa a Drahuš s Jirkou, kterým tady musím pomáhat. Nemůžu od tudíž odjet i kdybych chtěla. Jakože se mi s ním vůbec nikam jezdit nechce. "Víš, Tome, děkuju za nabídku." Snažím se na to jít z lehka, i když je mi jasné, že ho nepotěším a možná i trochu raním. "Omlouvám se, opravdu, ale já tady musím zůstat. Musím tady pomáhat Draze a Jirkovi, budou to teď potřebovat, nebo aspoň za nějakou krátkou dobu." Bylo vidět, jak ho to odrovmalo. Chtěla jsem mu alespoň trochu zvednout náladu. "Navíc dokážeš si mě představit v lese? Nikde nikdo. Vždyť bych si pak začala povídat se stromama." Drobátko se mi ulevilo, když se uchechtl.
Nějakou dobu mlčel, ale pak se asi odhodlal a zhluboka se nadechl. "Ely, asi bych ti měl říct, že za tu dobu, co jsem tady, jsem tě dost poznal a asi jsem se do tebe..." Nestihl to do říct.
Písnička zrovna skončila a tak ho Bill poplácal po rameni. "Půjčíš mi ji, že ano?" Řekl Bill tónem, který nepřipouštěl jinou odpověď než ano.
Tom ač nerad celý zbrunátněl, ale chtěl něco říct. Pak se podíval na mě, sklopil pohled a odešel.
"Copak ti vyprávěl tak důležitého?" Zeptal se Bill a chytil si mě, už jen čekal až začnou hrát novou písničku.
Nevěděla jsem, jestli mu to mám říct, ale nakonec jsem se rozhodla, že mu to řeknu.
"Tom mi právě málem vyznal lásku."

Tak co? Jak myslíte, že to dopadne? Bude Ely nakonec s Billem nebo skončí s Tomem? Možné je všechno. Ale na odpověď si budete muset ještě počkat.😉