PŘÍBĚH DÁVNA To je ona!

15. SVATBA

"Zabiji Esmerskou princeznu Angeliku."

Vzbudil mě vzkaz, jedna hloupá věta. Jako noční můra. Jako by to někdo řekl. Jako by někdo řekl, že mě zabije, ale byl to jenom sen. Jen sen.

Dneska má Draha svatbu. V noci už jsem oči ani nezamhouřila. Ta věta, jako by ji doopravdy někdo řekl. Vím to. Někdo to doopravdy řekl.
Musím o tom říct Draze. Ale až zítra, až po svatbě.

Draha dojde ke mě do domku, mám tady její svatební šaty. Musím jí pomoct se nachystat a nachystat i sama sebe.
Šaty jsme šily dva a půl týdne, protože jsme mezitím ještě pracovaly v hostinci.
Byly jednoduché. Celé bílé s volnými rukávy. Jiné nechtěla.
"Pomůžeš mi?"
Nechápu jak se může tak hloupě ptát. "To je snad samozřejmost."
A tak jsme se do toho pustili. Oblékla si šaty. Z vlasů jsem jí udělala takový vzdušný vesnický účes, prameny vlasů v něm lehce splývají dolů.
Jemně jsem jí světlou barvou namalovala oční víčka a barevným lůjem jí namazala rty. Do vlasů přidělám jemný závoj a do ruky jí strčím barevnou kytici. Do uší jí dám stříbrné náušnice a na krk náhrdelník, které má od svého otce. Zásnubní prsten si z prsteníčku na levé ruce předělala na prsteníček na druhé ruce. Byla krásná. Moc jí to slušelo.
Pak jsem se oblékla i já.
Draha se na mě zastřašeně podívala. "Ely, já vím, že je to ještě brzo teprve tři týdny. Nejsem si jistá, ale je možnost..."
Nevěděla jak to říct. "Já vím."
"Ne nevíš."
"Ale vím, ale ještě mu nic neříkej, dokud to nebude jisté."
Objala mě a ani nehleděla na to, že si pomačká svoje šaty. Moc dobře věděla, že kdyby na to někdo přišel, mohl by z toho, že čeká dítě před svatbou, být problém a mohli vás dokonce zavřít, pokud ne rovnou popravit. Pořád nechápu, proč tomu otec ještě nezabránil.
"Nesmím brečet." Řekla. "Děkuji ti hrozně moc za všechno."
"To já děkuji tobě. Bez tebe bych už seděla v cizině na trůnu a musela bych jim zplodit následníka trůnu bez lásky. Takže to já děkuji tobě."
"Nenene já bych tady bez tebe nestála ve svatebním a byla bych už dávno mrtvá."
Měla pravdu, ale já ji mám taky. "Dobře musíme děkovat jedna druhé, já bez tebe a ty beze mě by jsme tady teď nebyly.
Ale teď už se zvedneme a půjdeme na tu tvou úžasnou svatbu."

Došli jsme ke kostelu.
Jirka už tam měl čekat.
K oltáři jsem vedla Drahu já. Jakmile jsme prošly dveřmi dovnitř, hudba začala hrát, všichni si stoupli a otočili se na nevěstu a na její svědkyni.
Před oltářem a panem farářem jsem Drahuščinu ruku se slzami v očích předala do Jirkovy ruky.
Opravdu nevím, co se se mnou děje, že jsem pořád tak naměkko.
Jirka se na mě usmál. "Neboj se, dám na ni pozor, Výsosti." Oslovil mě natolik tiše, aby to nikdo jiný neslyšel.
Stoupla jsem si stranou a poslouchala jsem pana faráře, jak vykládá takové ty svatební řeči. Moc jsem nevnímala. Měla bych se asi stydět, ale přemýšlela jsem jaké to asi bude až se budu vdávat já, pokud se teda budu vůbec vdávat.
Najednou pan farář přistoupil k 'Berete si?' Tam jsem zase začala bulet. Nejhorší pro mě bylo, když Draha řekla "Ano.", moc jim to přeji.
Pak už si předali snubní prstýnky. Nakonec si dali první novomanželský polibek.

Hostina se neodehrávala nikde jinde než v teď již jejich hostinci. Bylo to skvělé. Dělaly se všechny možné svatební zvyky, jako je rozbíjení talíře a jeho zametání. Nasazování chomoutu. Jeden talíř, lžíce a brindák pro novomanžele. Manželský koláč. Rozkrajování dortu, který jsem pekla s Alenčinou pomocí.
Nakonec měla Draha vyhodit kytici, která dívka ji chytne, ta se do roka a do dne vdá.
Moc jsem se k tomu neangažovala. Nechci se vdávat do roka a do dne. Chci mít chvíli klid a pak se zamilovat a už nikdy neodmilovat.
" Najdu si tě. Vezmu si tě. Zamiluji si tě. Ale kde jsi?"
Co to bylo? Už zase. Šeptaní jako dnes ráno. Ale jinej hlas. Komu patří? Co to má znamenat? Proč se mi zdá, že na mě někdo mluví. Vždyť to není možné, když mi to nikdo neříká do ucha.
Draha se k dívkám otočila zády. Holky se za ní všelijak točily, protože si myslely, že kytici chytí právě ony.
Já stála pořád na straně, nechtěla jsem ji chytit.
Draha kytici vyhodila a rychle se otočila. Kytice letěla vysoko.
Bylo teplo, bezvětří. Kytice spadne někam doprostřed, mezi všechny ty holky, které se o ní možná i poperou.
Najednou jsem uslyšela šeptaní několika desítek hlasů. "Najde si tě. Vezme si tě. Zamiluje si tě. Ochrání tě. Do roka a do dne budete zase spolu."