PŘÍBĚH DÁVNA To je ona!

23. BOJ

"Drahu, pojedeme na křtiny."

Teprve teď jsem si všimla, že Jirka s Drahou stojí u dalšího dopisu a ve tvářích mají nečitelný výraz.
"Přečti si to." Říká moje kamarádka a její muž mi podává dopis.

Jirko, Draho a Ely.
Plním princeznin rozkaz a dávám vám vědět o průběhu situace ve městě.
Ve městě se objevili vojáci. Hledají princeznu. Ale naštěstí jen ve velkých městech. Myslí si, že by princezna nedokázala žít někde, kde ji nebude nikdo obsluhovat. (Slyšela jsem totiž rozhovor dvou vojáků.)
Na náměstí visí malý list papíru a na něm stojí, že v paláci chtějí princeznu nazpět. Živou nebo mrtvou. V závorce mají napsáno, že radši živou.
Toť vše.
Nashle Alena.

Kdyby si to někdo přečetl, mohli bychom všichni viset.
Otec mě chce nazpět. Kdybych byla mrtvá, pohřbili by mě. Možná. Kdybych byla živá, provdali by mě. Určitě. Pokud by mě tedy ještě vůbec někdo chtěl.
Dala jsem Draze přečíst své dva dopisy.
Domluvili jsme se, že si musíme dávat velký pozor. Počkáme až přijedou bratři a k podzimu vyjedeme k Hance.
Je půlka srpna, uteče to coby dup.

Na večer pozval Jirka pár muzikantů, abychom se při těch teplech aspoň trošku odreagovali.
Ke mně s Luckou přišli dva mladíci, chvíli si s námi povídali a když začali hrát, chtěli nás vyzvat k tanci. Ten můj byl ale dost pomalej a tak ho Tom jednoduše předhonil.
"Smím prosit?" A já místo abych šla s nějakým cizincem, šla radši s ním.
Tancovat uměl, ale ač nevím proč, mě se to nějak nelíbilo. Zato on vypadal spokojeně. Přimáčkl si mě na hruď a bradu si opřel o mou hlavu. Přitom jsem cítila jak se usmívá jak měsíček na hnoji. Naštěstí mě vysvobodil Bill, který zaklepal Tomovi na rameno a ten ač nerad, mě předal druhému tanečníkvi.
Bill si mě k sobě taky přimáčknul, ale u něj to bylo příjemné. "Nevypadalas zrovna nadšeně, když s tebou Tom tancoval." Neptal se, jenom to konstatoval.
Nemusela jsem na to nic odpovídat, ale odpověděla jsem. "Tancovat umí, ale nebylo to ono." Přiznala jsem.
Usmál se. "A teď už to je ono?"
Co na to asi tak odpovědět. "Rozhodně je to lepší. Jenom by mě jedno zajímalo." Snažila jsem se to zamluvit, aby nad tím moc nepřemýšlel. "Myslivec se naučí tancovat v lese na paloučku s vílami. Ale kde se učí tancovat farmář? Na poli s lopatou v ruce nebo spíš s motykou?"
Zasmál se. "Já se učil tancovat s hráběmi. Ono je to takové lepší na učení, když uděláš chybu a šlápneš jim na nohu, tak tě rovnou bouchnou. Je to lepší než tancovat s hraběnkami, který se tváří, že se nic nestalo."
Teď jsem se smíchem byla na řadě já. Jednu věc ale nechápu. Proč mluví tak spisovně a jak může vědět o těch hraběnkách. "No jo no ještě, že ty hrábě vymysleli, jinak by ses nenaučil tancovat. Víš, co mě udivuje?" Nečekala jsem na odpověď a mluvila dál. "To že něco takovýho o hraběnkách víš."
Zarazil se, jeho svaly na rukou a na hrudi se napnuly. Chvíli se koukal za mě. Nakonec se na mě podíval těma svýma modrýma očima plnýma něhy a zeširoka se usmál. Kdyby mě nedržel, asi by se mi podlomila kolena. Asi jsem se zamilovala.
"Myslím, že Tom žárlí." Řekl, ale bylo vidět, že mě nehodlá pustit.
A tak jsme tancovali skoro celý večer, kdy jsem se utápěla v jeho modrých očích a nasávala jeho mužnou vůni. Občas jsme skočili vypomoct do kuchyně.
V noci mě bolely nohy tolik, že mě Bill musel odnést do pokoje. Divila jsem se, že má ještě tolik síly.

BILL

Byl jsem tak bláhový. Kdybych ji včera zavčas nechytil, byla by mrtvá. A to mi za tak krátkou chvíli přirostla tolik k srdci. Možná že i já jí.
Zlatá vojna. Co jsem se nanadával, když nás Petr nechával pořád trénovat. Nadávali jsme všichni. A on si stále trval na svém, že mu jednou poděkujeme. Všichni jsme si mysleli, že k tomu nikdy nedojde. Ale ono došlo. Bohužel. Naštěstí jsem si to zavčas uvědomil.
Teď se snažím co nejvíc trénovat, abych mohl Ely ochránit.
Pořád ještě nevím, proč si nechává říkat Ely. Vím jen, že se jmenuje Angelika. Snad podle toho El uprostřed.
Taneční večer byl skvělý. Tancovali jsme a povídali jsi. Pravda byla taková, že s hráběmi jsem doopravdy tancoval. Matka totiž řekla, že nebude nutit žádnou služebnou do tance se mnou. Prý jim nepřála zničené palce od takového polena, jako jsem já. Musela o tom něco vědět, protože otec tancovat neumí už vůbec.
Ale v jednom pravdu matka neměla. Žádnou služebnou by stejně nutit nemusela. Spíš měla strach, že se poperou o to, která se mnou půjde tancovat.

Mám mít trénink s Tomem. Nesmím mu ukázat, jak umím bojovat a jaký výcvik mám za sebou, aby si myslel, že jsem obyčejnej muž a ne voják.
Začali jsme pozvolna a opatrně. Pak jsme pomalu přidávali na síle. Střídavě jsme se kryli a dělali výpady.
Stálo mě hodně přemáhání nezačít útočit tak, jak jsem zvyklý.

TOM

Dost mě štve, že se Ely baví víc s Billem než se mnou.
Ely ráno odjela s Drahou pryč. Zapomněly si koše a než jsem stihl říct, že jim je zavezu, Bill už vyváděl koně ze stáje.
Celé odpoledne byl s ní. Nemohl jsem to překousnout. Nejvíc mě vytočilo, že s ní trávil čas i potom ve stájích. Prej zachránil hříbě. Takovej farmářskej balík. Nesahá mi ani po kotníky.
Jo možná jsem dost sebejistý. Ale otec mě k tomu vždy vedl, teda dokud neumřel a já nežil napospas své zemi. A pokud jsem měl věrně sloužit Zrendnu a plnit všechny své přísahy k této zemi, musel jsem být velmi sebejistý. Vrhat se do každého boje po hlavě a nepřemýšlet nad tím, kdo má větší šance.

Bill je na farmáře dost silný, ale na mě nemá.
Nesmím jim ukázat, že jsem skvělý voják. Jsem myslivec, kterej jenom občas zápasí s vlky. Ale musím porazit Billa ať to stojí, co to stojí.
Musím Ely ukázat, co ve mě je. A že jsem jí hoden.
"Musím vyhrát." Omylem jsem to zašeptal, naštěstí si toho asi nikdo nevšiml.

ELY

"Musím vyhrát."
Podívala jsem se směrem odkud šepot přicházel. Došla jsem až za stáje, kde se tlačil malý houf lidí. Přistoupila jsem blíž. Bill stojí naproti Tomovi a chtějí si zkusit, doufám, že jen cvičný boj.
Nevím od koho se ten šepot nesl, ale je mi jasné, že to bylo od jednoho z nich.
Tom vyrazil vpřed. Měl dost síly a svaly se mu pod košilí napnuly. Bill skvěle ránu vykryl. Ale to už Tom nečekal a zaútočil znovu.
Sledovala jsem to ani ne minutu a hned mi bylo jasné, že jsou mnohem víc než obyčejný myslivec a farmář.
Mají za sebou nejméně základní výcvik vojáka. Bylo vidět, že v nich je mnohem víc. Snažili se, aby nebylo vidět, jak moc se přemáhají, aby nezaútočili doopravdy. Doufám, že se to nestane a oba budou v pořádku. Bill se snažil, aby to vypadalo, jakože už nemůže a ubíral na ranách.
Ani jeden z nich si v zápalu boje nevšiml, že to ten druhý hraje. Měla jsem špatné tušení a nejen kvůli tomu šepotu.
To Toma roznítilo a přidal na ranách. Už mu bylo skoro jedno, že někdo něco pozná.
Mám o ně strach. Sice je znám jenom chvíli. Pár měsíců. Ale i za tak krátkou chvíli mi dost přirostli k srdci a beru už je jako své bratry, které teď velmi postrádám.
Vedle mě se zastavila Lucka a chytla mě za ruku. Asi měla taky strach, aby se jim něco nestalo.
Hrozně mi chybí bratři a Klára. Proto jsem se pokusila je alespoň trochu nahradit. Draha a Lucka jsou skvělé náhradní sestry a Tom s Billem úžasní náhradní bratři. Jirka jako náhradní švagr zastává moji pravou švagrovou Klárku.

Z přemýšlení mě vytrhla rána meče, který dopadl na zem.
S Luckou jsme si tiskly ruce ještě silněji.
Bill byl celou dobu rozhodnut, že prohraje, ale s tímhle nepočítal. Přes koleno mu přeběhl Tomův meč a Billovi vypadl meč z ruky.
Táhlý šrám zalitý krvý vykukoval zpod rozřízlých kalhot.
Okamžitě jsme k nim s Luckou vyběhli. Já podpírala Billa a ona šla s Tomem pro horkou vodu.
V mém pokoji, který byl nejblíž, jsem ho položila na postel a prohlédla mu ránu.
"Sundej si ty kalhoty."