PŘÍBĚH DÁVNA To je ona!

33. PYTEL BRAMBOR

"Prostě pojedeš s náma."

Podívala jsem se na něho, jestli mu náhodou nepřeskočilo. "Myslíš, že si po tom, co jste zabili mou rodinu a chtěli zabít i mě. Sedneme na koně, řeknu 'Tak jedeme, ať jsme co nejdřív tam, kde máme být' a dobrovolně s vámi pojedeme, kam budete chtít? Už jednou jsem ti řekla, že s tebou nikam nepojedu a vidím, že jsem tehdy dobře udělala."
Tom přišel pár kroků blíž. Mezitim co se ostatní pošklebovali.
"Ona mu dala košem, ale chudák Tomík. Něco takového by mu žádná jiná neřekla. To se hned pozná, kdo je nafoukaná princezna." Poškleboval se jeden z nich. Vzala jsem kámen a hodila ho po něm. Naneštěstí se špatně otočil a místo do temene hlavy, ho kámen zasáhl přímo doprostřed čela.
Znovu celý zbrunátněl, drsně vydechl, až zněl jako býk. A vyrazil ke mě.
"Tvoje chyba." Rozkročila jsem se před ním. "Neměl ses na mě zpátky otáčet."
"Ty jedna malá mrcho! Co si sakra o sobě myslíš! To že jseš nějaká nanicovatá a ubulená holka z trůnu. A že tě tady pan velkej." Významně se podíval na Toma. "Nechal živou. Ještě neznamená, že můžeš házet kameny po zrendských vojácích." Zvedl ruku, aby mě udeřil. Ani o kousek jsem se nemohla.
Najednou si mezi nás stoupnul Tom a ten barbar nakonec spustil ruku dolů. Otočil se a šel si ke svému koni.
Tom se ke mně otočil. "Nedělej to, nevíš, čeho všeho jsou schopní." Zašeptal a pak mluvil už nahlas.
"Ne, to nikdo z nás nečeká, navíc to bylo jenom část rodiny a omylem. Pojedeš s námi ať chceš nebo ne. Vyber si sama jestli pojedete po dobrým nebo po zlým."
"Ani po jednom." Řekla jsem rázně a házela na něj zlé pohledy, ale vůbec mi to nepomáhalo. Věděla jsem, čeho jsou schopni, zabíjet nevinné lidí. To je ta největší sviňárna, jaká může být.
"Dělej a nemel. Nemáme moc času, musíme vyjet. Cesta je dlouhá a možná že ji ani nezvládnete. Hned nasedněte na koně a být vámi, tak nedělám žádnou hloupost. Máme tady i pušku a pokud ji neschytáte vy, tak vaše koně už třeba jo." Zasmál se ten oslizlej, ani si neoklepal kolena od prachu.
Ten jeden mě vzal za paži a vedl k Hvězdě, prsty mi drsně zarýval do kůže. Táhl mě za sebou a nezajímalo ho že nestíhám přeskakovat kořeny a kameny pod nohama.
Je to moje chyba. To já se takhle špatně narodila. Kdybych byla poslušná a vzala si Evžena, tak by se nic z toho nemuselo stát. Martin s rodinkou mohli žít a já bych už teď byla taky třeba těhotná. Seděla bych si pěkně v klidu na trůně. Poslouchala ostatní, nechala se obskakovat. Nedělala bych nic jiného, než se starala o hosty, porodila děti, dělala králi dobře a vyšívala. Do ničeho se nepletla. To přesně by mě ale nebavilo. Nemohu zničit život i Draze. Kdo ví, co by s námi stalo.
Vymanila jsem se že sevření a šla k Tomovi. "Pojedu s vámi, kam budete chtít, budu poslouchat. Ale nechte tady Drahu. Nezaslouží si jet s námi. Navíc dítě na cestě by se nehodilo ani vám."
Tom přišel k ní a podíval se jí do očí. "Je to pravda?" Draha jenom kývla hlavou.
"Dobře, ale ty pojedeš s námi." Teď jsem kývla hlavou já.
Šla jsem obejmout Drahu. "Snad to není naposledy." Šeptla jsem jí a vtiskla jí do ruky svůj prsten, který značil, že jsem princezna. Celou dobu jsem ho měla schovaný na dlouhé šňůrce kolem krku, která se schovala do výstřihu šatů. "Prosím tě. Dej vědět na zámek, že mě unesli Zrendňané a že jsem se chtěla vrátit a podvolit se otci. Pozdravuj Jirku a Lucku, že jim za všechno moc děkuji. A jestli uvidíš Billa, tak mu vyřiď..."
Nestihla jsem doříct. Někdo mi strčil hadr do pusy. Sebral a svázal mi ruce. Draze udělali to stejné. Přivázali ji ke stromu i s Kopretinou a Dámou, i když nechápu, jak se jim to mohlo povést. Dali ji na kraj cesty, aby ji kolemjdoucí viděli a mohli jí pomoct. Z koní nám sebrali zbraně.
Víc už jsem neviděla, protože na mě hodili starý kousavý a smradlavý pytel. Někdo si mě hodil přes rameno a kousek se mnou šel. Nevěděla jsem, kdo to je. "Síly má za dva chlapy, ale je jako pírko."
Nakonec mě přehodil přes koně. Cítila jsem, jak za mě někdo nasedá. "Neboj se." Řekl hlas a já poznala, že tenhle je Tomův. "To jsem já."
Odfrkla jsem si. "Ty se taky neboj. Hlas zrádce poznám dobře."
Cítila jsem, že jsme vyjeli. Rychle se dalo do cvalu. "Promiň." Řekl po dlouhé pauze. Byl už docela zadýchán. "Dělám to pro tebe."
Nenechala jsem ho domluvit. "Pro moje dobro jsi mě chtěl zabít. Pro moje dobro mě vezete neznámo kam. Pro moje dobro jsem teď v pytli a jedu na koni se zrádcem do zrádské země. Jo tak jsem si to přesně vždycky představovala. Můj sen života. Takže ty vlastně nejseš zrádce ale zachránce." Nakvašeně k němu promlouval pytel brambor ležící před ním.
To už jsme ale jeli tryskem. "Kdybych tě teď nevezl před sebou. Vezl by tě Dorin a buď by si na tobě zkoušel ty svoje sprosťárny a nebo by jsi to vůbec nemusela přežít."
"Což není jistý ani teď."
"Neskákej mi do řeči, jinak ti zase strčím do pusy hadr." Vyhrožoval. "Já tě ochráním takže se ti nic nestane. Už teď tě chráním. Kdyby jsem jim neřekl, že máš nějaký dar předků, tak by tě zabili oni místo mě. Naštěstí nic z toho nemáš, protože to ani nemůže existovat, ale většina lidí na to věří. Můžeš občas říct, že jsi něco slyšela nebo viděla a všichni budou spokojení. Stejně pořád nechápu, jak jsi na to všechno přišla."
Takže pro moje dobro jo? Rozhodla jsem se držet pusu a nic mu neříkat. Neřeknu mu, že takový dar doopravdy mám. Jinej trest pro něj teď neudělám, protože kdybych chtěla skončit pod kopyty jeho koně, tak bych ho asi moc nepotrestala, vlastně by jen splnil svůj úkol.
"Ely? Ely?! Ty spíš? Hmmm. Taky dobře, třeba až se vzbudil budeš přívětivější." Ani náhodou. "Stejně spát v trysku na koni přehozená před sedlem v pytli můžeš jenom ty. Čeká nás dlouhá cesta. Delší než si myslíš. Ale neboj celou cestu nepojedeš jako pytel brambor. "

BILL

Čekal jsem pod kopcem dlouho. Chápu, jak může trvat loučení dlouho. Už přijel i Petr s naší tlupou. Ale ony dvě nikde.
"Jedu jí naproti, kdyby náhodou, víte, co dělat." Nečekal jsem na souhlas a prostě vyrazil do kopce.
Na cestě je udusaná tráva a...
A na druhé straně u stromů přivázaná Draha s Kopretinou a Dámou. Nechápu, jak se jim mohlo podařit přivázat i Dámu. Ale Ely nikde.
Rychle jsem seskočil z koně a odvázal ji. Všechno mi v rychlosti vysvětlila. Ten zmetek, to bych od něj vážně nečekal. To mu nedaruju, unesl mi Ely, mou princeznu a královnu. Musím ji získat zpátky. Je mi jedno, že budu muset jet až do Zrendnu. Pro ni pojedu kamkoli. Řekl jsem Draze ať opatrně sjede dolů pod kopec a ať to všechno řekne té skupince vojáků, co tam na mě čeká. Neřekl jsem jí, kdo vlastně jsem jenom to, že se znám s těma vojáky. Zůstala koukat a nemohla tomu uvěřit. Nakonec souhlasila, že za vojákama dojede a všechno jim řekne.
Vím, že Petr a kluci vymyslí plán, jak nás z toho vysekat, nebylo by to poprvé a ani naposled.
Ona mi potom řekla o tom, o co ji prosila Ely. Nemohl jsem jí to zakázat, ale ani dovolit. Věděl jsem, že to udělá a splní slib, který Ely dala.
Přesvědčil jsem ji, aby nejezdila sama. Nakonec jsme se domluvili, že s sebou vezme Lucku, která určitě ochotně pojede. Vždy byla pro každé dobrodružství.
Nakonec mi předala Dámu na provaze, díky ní nebudu muset stopovat. Povede mě a bude to rychlejší.
V rychlosti mě ještě chytila za ruku. "Přiveď ji prosím." Řekla a podívala se mi do očí. Z těch jejích jí tekly obrovské slzy. "Slíbila jsem jí, že budu pořád s ní a nesplnila to. Splň to alespoň ty. Prosím."
Zmáčknul jsem jí ruku. Věděl jsem, že udělám všechno proto, abych ji dostal zpět. I když vím, že do Zrendnu se nikdy nikdo nedostal a z něj už vůbec ne. Ani neberou zajatce nikdy žádného. Lidí mají víc než dost, ale stejně jsou pořád velmi zaostalí.
Nakonec mi Draha ukázala směr a já se vydal. Bude to určitě dlouhá a náročná cesta, ale Ely mi za to stojí.
Nemůžu se k nim dotat takhle sám. Neměl bych šanci, zamordovali by mě. Prý jich je s nějakým klukem devět. Dohoním je. Budu je nenápadně sledovat. Počkám až mě dojede Petr s klukama a vymyslíme, co dál.
Ještě že je Dáma cvičená na to, že na slovo nesmí štěkat. To mi usnadní práci a vzdálenost.
Mají alespoň tři hodiny náskok a nejlepší koně. Určitě si budou dělat pauzy, když já budu dělat kratší, tak je dohoním.
Nikoho by nenapadlo, že ho půjde hledat obyčejný farmář a to je moje výhoda.
"Ať už budeš kdekoli, vždycky si tě najdu."