PŘÍBĚH DÁVNA To je ona!

27. SMRTÍCÍ ČETA

"Splnil jsi úkol? Je mrtvá?"

Moji spolu bojovníci měli za úkol naštvat zdejší obyvatele tak, aby to dávali za vinu králi a tím se nám povedlo oslabit Esmer.
Mým úkolem bylo zabít princeznu.
"Není mrtvá." Řekl jsem pevným hlasem a podíval se na všechny přítomné. Byly tu všichni hromotluk Rolf, Mat který rozumí esmerštině i meldberštině, ale mluví jen zrendsky, potom náš něco jako ranhojič Daf, malý Ben, který se teprve učí, vtipálek a zároveň největší lenoch Zden, podle žen největší krasavec Hanz s dvojčetem Brendnem a můj nézrovna kamarád Dorin.
Dorin mě rád potápí a dělá vše proto, aby mě král vyhodil a on mohl nahradit moje místo, králova hlavního vojáka, které mu se u nás říká Zaren. "To si děláš prdel? Měl jsi na to tři měsíce. My za tu dobu zničili tolik věcí a zabili dost lidí na to, aby to vzbudilo dost velký nepokoje, přičemž poslední královská várka byla nejlepší a ty nejseš schopnej zabit jednu rozmazlenou holku?"
Co na to říct než pravdu. "No nastal problém."
Dorin se na mě posměšně podíval. "Á hlavní zabiják se nám zamiloval do princezničky. Tak to tady ještě nebylo. Bene běž ji najít a zabít ty, když to Pan zabiják nezvládne." Zasmál se. "Neboj Tome nemusíš se na to ani dívat,"dodal pořád ještě se smíchem.
Tak až takhle jsem to s tou pravdou zas nemyslel. Chytil jsem Bena za ruku a tím mu zabránil, aby šel Ely hledat.
"Ne. Nezamiloval jsem se." Řekl jsem pevně. "Princezna tady teď není... " Než jsem to stačil doříct zase mi skočil do řeči.
"Cože? Ty jsi nechal utéct? Zbláznil ses? I ty dvě holky byly určitě lepší než ty." Smál se ten provokatér.
"Dvě holky?" Nechápal jsem.
"Jo." Začal. "Já a Zden s Matem čekáme tady na ty v lese a najednou se tam objeví dvě holky. Chtěli jsme je vyvést z lesa, aby nás nešpehovaly a něco se od nás nedozvěděly. Ale byly vyčůraný. Přemohly nás a kluci nás našli ležet v bezvědomí." Připomíná mi to Ely.
"Ty dvě by zabit nějakou buchtu dokázaly raz dva." Vyskočil Dorin.
Naštěstí ho Mat zadržel a kývnul na mě abych pokračoval.
Jedním pohledem jsem mu poděkoval a pokračoval ve vysvětlování. Mezitím jsme se všichni posadili na zem pod strom za hostincem, kde nás nemohl nikdo slyšet. "Princezna není mrtvá. Teď odjela na nějaký křtiny, ale až se vrátí budu potřebovat vaši pomoc." Pohlédl jsem na ně a všichni kromě Dorina kývli hlavou na znamení, že do toho jdou se mnou. "Až se princezna vrátí, necháme ji jednu až dvě noci být, aby si trochu odpočinula po cestě a další den dopoledne ji posadíme na koně a odvezeme ji sebou k nám na zámek."
Všichni na mě vyjeveně koukali. "A proč měníš Serdnovo rozhodnutí?" Zeptal se Daf.
Serdnem myslel našeho krále. "Princezna se nám může ještě dost hodit. Podle knih předků, nás má zachránit cizí princezna, která naše lidi povzbudí a dodá jim chuť do života. Která bude mít dar. Bude vidět co se stane a bude slyšet cizí hlasy i když jsou ti lidé kilometry daleko. Možná dokáže i trochu číst myšlenky. Má se jmenovat El." Odmlčel jsem se abych se mohl napít a pokračoval jsem. "Její jméno je princezna Angelika Celestýna Mahulena Eleonora z Esmeru. V každém jméně je E a L. A nechává si říkat Ely. A tyhle vidiny doopravdy má. Můžeme to s ní alespoň zkusit." Dořekl jsem a ostatní na mě pochybovačně zírali. "Zabit ji můžeme kdykoli." Dodal jsem.
Nakonec se zeptal Ben na otázku, která trápila nás všechny. "Myslíš, že tak náročnou cestu princezna zvládne?"
Nemyslím, já to vím. "Ely není jako jiný princezny. Zvládla cestu z království až sem. Musíme si na ni dávat pozor. Je velice houževnatá. Skvěle šermuje a zvládne i větší přesilu. Rychle utíká a má svou hlavu, co si zamane, to udělá. Když dokázala utéct prinvovi, dvoum králům s řadou rádců a velkou Esmerskou i Meldberskou armádou, může snadno utéct i nám. Možná by byla lepší i než někteří naši správci."
"Dobře. Jdeme do toho s tebou." Oznámil mi Mat. "Jestli je to naděje, jak zachránit Zrendn, tak s náma můžeš počítat."

LUCIE

Holky odjely pryč a já už vím, jak moc mi chybí. Opravdu jsem si je hrozně oblíbila.
Musím jim říct pravdu. O tom, kdo jsem a co byl můj úkol i o tom, že ho nesplním.
Možná mi nebudou věřit, možná se mnou už nikdy nepromluví, ale já před nimi nedokážu mít žádné tajemství. I když Ely ho má, ale ona ho potřebuje. Já vlastně svým způsobem taky, ale věřím, že by mi to jednou řekla.

BILL

Ely tady není a dost mi chybí.
Vím však, že nemám šanci, budu muset odjet. Princezna má svýho milýho a mě tady už nepotřebuje.
V kapse jsem nahmatal přívěsek srdíčka. Chtěl jsem ho dát Ely k narozeninám, ale po incidentu s tím klukem, jsem si to radši rozmyslel a dal jí tam přívěšek ve tvaru malé kytičky.
Petr a ostatní přijeli a jsou ubytování ve vedlejší vesnici. Jen co se Ely vrátí rozloučím se a pojedu domů. Otec bude mít zase spoustu názorů na to, že nic nedokážu, ale nemůžu jí stát v cestě.

ELY

Eleanorka hrozně vyrostla od té doby, co se narodila.
Celé křtiny byla moc hodná a já byla moc ráda, že jsem u toho mohla být. Ode mne jako od kmotry dostala k tomu přívěsku, co jsem jí dala při narození ještě prstýnek, s kamínkem stejné barvy jako jsou její oči.
Draha nám s Hankou oznámila skvělou věc. Vypadá to, že je zase těhotná. Ale naštěstí ještě není tak daleko, aby nemohla jezdit na koni.
Nejhorší bylo loučení, vůbec se nám od nich nechtělo, ale nakonec jsme se vydaly na cestu zpět.

Vrátily jsme se zpět do hostince. Se všemi jsme se přivítaly, až na Billa, ten hned potom odešel ven.
Lucka pochopila můj pohled směřující za ním. "Potom si s tebou a Drahuš budu potřebovat promluvit. Teď běž za ním a všechno si řekněte." Zašeptala a popostrčila mě ke dveřím.
Bill stál kousek od dveří, jakmile mě ale uviděl otočil se odcházel pryč.
"Bille!"