PŘÍBĚH DÁVNA To je ona!

22. DOPISY

"Pardon nechtěla jsem vás vyrušit."

Řekla na odchodu Draha.
Sice jsem nechtěla, ale zvedla jsem se z Billa. Doběhla jsem ji.
"Nic se mezi námi nestalo." Řekla jsem. Draha však nasadila pochybovačný pohled. "Pojď nám prosím pomoct, dotrhat ty koše. Mezitím ti všechno vysvětlíme. Potom se už konečně budeme moct vrátit domů." Moje slova se potvrdila zakručením v Billově břiše.
Všichni jsme se tomu zasmáli. Všechno jsme Draze pověděli a dotrhali jsme zbylé koše.
Bill jde pro koně. Skočím Draze okolo krku. "Teprve dneska když jsem padala ze srázu jsem si doopravdy uvědomila, za co všechno vděčím tobě a Jirkovi." Odmlčela jsem se a pohlédla jsem jí do očí. "Děkuji ti za všechno, co pro mě děláš. Vím, že nikdy nebylo lehké se mnou vyjít. Chápu, že bylo těžké, být stále se mnou. A jsem ti za to neskonale vděčná."
Draha si mě k sobě ještě víc přitiskla a na rameni cítím její slzy. Já se je snažila zadržet.
"Nemáš vůbec zač." Šeptala Draha. "Už mockrát jsme si takhle děkovali a stejně to bylo k ničemu. Musíme být vděčná jedna za druhou. Jinak by tu nebyla ani jedna z nás."
To už se vrátil Bill s Jankem, Ferdou a svým hřebcem. Když nás uviděl obě uslzené, znejistěl a svaly na těle se mu pod košilí napnuly. Usmála jsem se na něj.
S Drahou jsme se od sebe odtáhly. Připevnili jsme k sedlům koše a nasedli jsme na koně.

Draha odnášela koše do sklepa, aby byly v chladnu, než z nich Jirka začne dělat víno.
Já byla s Billem ve stáji a hřebelcovali jsme koně.
Poplácala jsem Billova hřebce po krku. "Jak se jmenuje?"
Bill ke mě zvedl pohled od vraníkových kopyt, které zrovna čistil.
Uchechtl se. "No stejně jako skoro každej hřebec. Blesk."
"No jo fešák Blesk." Řekla jsem a začala ho hladit po pyskách. Začal mě jimi zlehka chytat prsty. Bill naši hru sledoval s úsměvem na rtech.
"Ty jsi ho učarovala." Řekl a pak sklopil hlavu. "Stejně jako mě." Dodal šeptem. Asi doufal, že to neuslyším.
Páni to jsem nečekala. Rozhodla jsem se, že budu dělat, jako bych ten zbytek věty neslyšela.
"Proč myslíš?"
Znovu se na mě podíval. "Nikdy na sebe nenechá sáhnout nikoho jiného než mě. Moji společníci s ním mají vždy problémy."
To je zajímavý. "Má tě rád."
Usmál se a přišel blíž k hřebci. Ten si položil svoji mohutnou hlavu na pánovo rameno.
"Vychovávám ho už malinka. Málem uhořel v ohradě. Ještě tady má jizvu." Řekl a pohladil popálenou kůži bez srsti na Bleskově pleci. "Dostal jsem ho odsud. Léčil ho a vychovával. Nakonec jsme spolu už pět let. Přirostli jsme si k srdci a nikoho jiného nechce kromě mě." Podíval se na to, jak si Blesk položil svou sněhově bílou hlavu na moje rameno a slastně se nechal drbat. "A teď i kromě tebe."
Z legrace jsem ho štouchla. "Snad by jsi nežárlil." Poškádlila jsem ho.
Usmál se. "Ne to... "
Nestihl dopovědět, protože do stáje vešel dopisonoš a hledal mě. Chodí vždy jednou až dvakrát za měsíc, ale nikdy mně ještě nic nedonesl. Zato tentokrát jsou to přímo dva dopisy. Oba jsou nadepsány Ely.
Vyšla jsem že stáje aniž bych se s Billem rozloučila. Zalezla jsem si za stáj a sedla na balík.
Roztrhla jsem obálku. Byla od Martina.

Drahá dopisující přítelkyně.
Doufám, že jste se už usadila a i se svou kamarádkou jste dojely v pořádku domů. Rád bych se o tom se svými dvěmdvěma mladšími bratry ujistil a proto Vás do měsíce a půl navštívíme. Odepisovat nemusíte, brzy se uvidíme a o všem si pohovoříme. Má manželka Vás pozdravuje a s nadcházejícím porodem na Vás myslí čím dál tím víc. Mějte se krásně a pozdravujte Vaši kamarádku. Připojuji i Váš dopis, který Vám přišel na zámek a který otec vyhodil do odpadkovníku aniž by si ho přečetl. Taky jsem ho nečetl. Opatrujte se. S pozdravem Martin (Eda, Jára, Toník a Klára)

Pod dopisem je namalovaná kytička a srdíčko. To je určitě od Toníka a otisk namalovaných rtů dozajista patří Klárce.
Teprve teď mi dochází, jak moc mi všichni chybí.
Páni brzy přijedou. Doopravdy přijedou. Moji starší bráškové přijedou. Budu to muset říct Draze.
Drahá dopisující přítelkyně. To určitě vymyslel Jára.
Musím si ještě přečíst přílohu.
Princezna Angelika. To už nevypadá moc slibně.

Drahá princezno Angeliko.
Ráda bych Vám jako vaše přítelkyně a bývalá komorná oznámila novinu.
Omlouvám se, že jsem Vám před třemi lety neposlala oznámení o narození mého syna Jana. Proto Vám posílám oznámení o narození mé dcery Eleanory. Doufám, že Vám nebude vadit, že jsem si ji dovolila pojmenovat po Vás.
Doufám, že se brzy uvidíme.
S pozdravem Vaše přítelkyně Hana.

No jistě. Málem jsem zapomněla, že Hanka posílala na zámek dopis, abych se dozvěděla, co s ním na zámku dělají. Otec je vyhazuje. Alespoň je nečte.
Musím si přečíst ještě ten druhý dopis.

Drahá Ely.
Malá Eleanorka roste jako z vody. Přáli bychom si, aby jsi jí šla za kmotru. Pochopím, když nebudeš moci přijet. Počkáme dva měsíce a pak uvidíme.
Musím ti také říct, že Hvězda s Kopretinou utekly. Nevíme kam. Doufáme, že se jim nic nestalo. Neměj strach. Jirka si za tvé peníze, které jsi nám dala, koupil nového koně a teď ho trénuje.
Moc se těšíme, až tě uvidíme. S pozdravem Hana, Eleanorka, Honzík a Honza.

Achjo. Elsa utekla. Už takhle bylo pro mě těžké se i s ní rozloučit a přitom jsem věděla, že je v dobrých rukou. Jsem ale ráda, že mi o tom napsala.
Mám jít Eleanorce za kmotru. Musím se domluvit s Drahou.

Vběhla jsem do hostince.
"Drahu, pojedeme na křtiny."