I (never) really loved you

Část 3.

Niall

On mě opravdu pozval ven? Co si o tom mám myslet? Určitě si ze mě dělá jen srandu. Někoho, nad kým by se mohl zasmát... Co mám teď ale dělat? Když mu neodepíšu, bude to vypadat blbě. Možná to myslí vážně. Třeba mě chce opravdu poznat a být můj kamarád. Vypadal jako milý a hodný chlap. Ne všichni jsou stejní, možná... možná to opravdu myslí vážně.

"Ach, Bože!" zanaříkám a dlaněmi si přejedu obličej. V tom se ozval zvonek.

To je Liam. Našel si mě. Já věděl, že mu mám odepsat. Co mi udělá? Možná když budu potichu, tak odejde. Bude si myslet, že nejsem doma.

"Ni? Ni, jsi tam?"

On přišel!? On se vrátil!

Okamžitě jsem vyběhl ke dveřím a otevřel je.

"Zayne!" nadšeně jsem mu skočil okolo krku. "Ty ses vrátil? Jak ses měl? Jaká byla cesta? Jaké tam měli jídlo? Pojď dovnitř! Povídej, honem!" táhl jsem ho ke gauči, kde jsme se posadili.

Pořád se jen smál. "Notak, Zee, povídej!" udělal jsem psí oči.

"Ptal ses, jaké bylo jídlo?" nadzvedl obočí.

"Jo, ptal." přikývl jsem.

"Tak..." odmlčel se a vytáhl z tašky krabičku. "Posuď sám." zářivě se usmál a podal mi... čokoládu! Okamžitě jsem ji začal otevírat. Miluju čokoládu!

"Bože, mňam! Dej si taky!" nacpal jsem mu kousek do pusy a on se strašně smál. Chvíli jsme mluvili o jeho tetě, která žije v Rusku, kde teď měsíc byl, ale pak mi zazvonil telefon. Přesněji mi přišlo instagramové oznámení. A já si tak vzpomněl na jeho zprávu.

"Ni? Všechno dobrý?" zeptal se starostlivě.

"Pozval mě na večeři. Bojím se, že je to jako kdysi, na střední. Jak mě tehdy pozvala do kina, a pak nepřišla. A všichni se tomu strašně smáli."

"Kdo tě pozval?" vyzvídal.

"Liam Payne." povzdechl jsem si.

Teď, když jsem to řekl nahlas, to zní neuvěřitelně. Každý by hned věděl, že půjde. Tohle se neodmítá. Ale říká se, že minulost se opakuje. Nechci být zase zklamaný, že nepříjde. Nechci ho vidět, jak se směje mým slzám, jak si ze mě dělá legraci. Jak mě zesměšní. Možná i před celým světem...

"Ni, tak s ním běž. Nemáš co ztratit, navíc, on není jen blbej puberťák. Ne všichni jsou stejní. Může být super kámoš a ty mě s ním pak můžeš seznámit. Navíc, ne všechny zve Liam Payne - opakuji - Liam Payne každý den ven! Musíš jít! Víš vůbec, kdo to je?"

"Zayne, já... já asi nechci jít. Nechceš tu dneska zůstat? Můžem se podívat na film." usmál jsem se.

"Ni, půjč mi mobil." vlastně se ani neptal, prostě si ho vzal.

"Zayne, neblbni. Nic mu nepiš a vrať mi ho..." snažil jsem se ho sebrat, když jsem si všiml, co píše.

"A odeslat." pyšně se na mě usmál a mobil mi vrátil.

Cos' to provedl...

Liam

Na mé tváři se rozlil šťastný úsměv. Cheryl je zvědavá, a tak se snažila zjistit důvod mého štěstí. Já jí to však nedovolil.

"Liame, co odepsal?" smutně koukala.

"Že půjde!" šťastně jsem povyskočil.

Proč se vlastně tak raduju? Je to jen náhodnej kluk, který se mi zalíbil. Je roztomilý a hezký. Zdál se být milý. Snad budeme přátelé. A možná i něco víc...

Liam: Tak tě vyzvednu okolo půl osmé :D řekneš mi adresu?

Mám takovou radost, musím Cheryl poděkovat. Je to zvláštní. Normálně si lidí okolo sebe nevšímám, ale on byl jiný. Byl něčím zvláštní - výjimečný.

Niall: Nechceš se raději někde sejít?

Liam: Dobře, tak v 19:20 na rohu u kavárny v centru. Víš kde?

Niall: Jo, vím :) tak se uvidíme.

Bylo to jednodušší, než jsem čekal.

Niall

"Zayne, co když si opravdu dělá jen srandu? Je to Liam Payne, proč by chodil ven s někým jako jsem já?" povzdechl jsem si.

"Nialle, přestaň už s tím."

Od toho, co mu Zayn odepisoval, uběhlo asi dvacet minut. Šílím.

Mám pocit, že to nemyslí vážně. Dělá si jen legraci.

Motá se mi hlava a je mi špatně. Neměl bych tam chodit.

Strašně moc se toho bojím. Vždyť to nemá smysl. Určitě se se mnou nechce sejít, jen mu to příjde vtipné...

"Pojď, obleč se. Svezu tě tam, a pak odjedu." zvedl se a podal mi oblečení, které si mám vzít na sebe.