I (never) really loved you

Část 10.

Cesta netrvala dlouho. Liam se mi zdál nervózní, jenže ne víc než já. Bylo mi opravdu moc zle. Točila se mi hlava a každý krok mě bolel. Dusil jsem v sobě sténání a slzy tlačil zase zpět. Bylo to příšerné. Doufal jsem, že se najíme a já pak půjdu domů.

Li odbočil a já taky. Když se zastavil před zámkem, nevěděl jsem, jestli si ze mě dělá srandu, nebo tady opravdu bydlí. Vytáhl z kapsy klíče a dálkově otevřel obrovskou bránu. Brada mi spadla až na zem... Bylo to neskutečné.

"Až po tobě."

Vešel jsem tedy dovnitř. Okolo mě byla obrovská zahrada plná různě barevných květů a stromů, zahlédl jsem bazén a altánek, golfové hřiště a asi skleník. Nevěřil jsem vlastním očím. Bylo to opravdu nádherné.

Vešli jsme dovnitř. Jakmile za námi zabouchly dveře, uviděl jsem, jak k nám s úsměvem míří Cheryl. Smutek a závist se zasídlili v mém srdci, ale snažil jsem se to přehlížet.

"Ahoj Nialle, já jsem Cheryl. Moc mě těší." natáhla ke mně s úsměvem ruku.

"Ahoj Cheryl. Taky tě rád poznávám." věnoval jsem ji úsměv a ruku přijal - samozřejmě.

"Doufám, že ti nevadí smažené jídlo." usmála se a vedla mě do kuchyně. Prošli jsme od chodby asi třemi místnostmi. Neměl jsem slov.

"Ni? Pojď do obýváku." zavolal na mě Liam.

"A to je kudy?" vyletělo mi z pusy dřív, než jsem se nad tím stihl zamyslet. Budovou se rozezněl jeho nádherný smích a moje srdce tálo.

Nialle! Co to má sakra znamenat!? Okamžitě toho nechej! Přece toho nebudeš litovat... Je to Liam. Je to kluk! Ni, vzpamatuj se.

"Rovně Ni, rovně." řekl po chvíli. Šel jsem tedy stále rovně. Minul jsem dvoje schodiště, ale nakonec jsem zahlédl Liho, jak sedí na pohovce. "Posaď se. Nialle, jsi napružený jako struna. Cheryl nekouše, nemusíš být tak nesvůj. A taky tu nesvítí slunce, ty brýle si můžeš sundat." smál se. Taky jsem se zasmál, ale brýle jsem si nechal.

Věděl jsem, že sednout si je pro mě v tuto chvíli nadlický úkol, ale nemohl jsem celou dobu stát. Uteklo mi syknutí. A já věděl, že je zle.

"Nialle, co se děje?" vzpřímil se.

"Ale nic, jen jsem špatně spal." to byla blbá výmluva...

"To ti tak věřím. Proč máš ty brýle?"

To abych tě lépe viděl...

"Módní doplněk. Vždyť to znáš." jsem příšerný lhář, neříkal jsem to už?

"Nialle, je to neslušné. Prosím, sundej si je." štval jsem ho. Vždycky všechnu štvu... Nevěděl jsem, jestli je mám sundat nebo ne. Z nějakého důvodu jsem vycítil, že by mu to vadilo. Vadilo by mu, že mě někdo zbil... S povzdychem jsem si je, ale sundal. "Ni, co se stalo?" viděl jsem neskutečnou lítost v jeho očích. Chtěl mi pomoct, ale nevěděl, co by měl udělat.

"To nestojí za řeč." snažil jsem se ho odbít.

"Nialle, tohle není sranda. Prosím, řekni mi to." podlehl jsem jeho kouzlu.

"Včera, když jsem šel od Zayna - to je můj kamarád, jsem viděl bandu kluků jak mlátí ženu. Zastal jsem se jí. Začali mi nadávat a zmlátili mě taky. Ale nic to není, budu v pohodě." musel jsem uhnout pohledem. Najednou jsem se cítil slabý. Neměl jsem sílu zvednout zrak a čelit jeho očím. Neměl jsem sílu vidět, jak si o mě myslí, že jsem slaboch.

"Ni..." z jeho tónu jsem odhadl, že se usmívá. Ale mile. Po chvíli mě jeho velké silné paže držely v silném objetí. Bylo mi tak krásně, nedokázal jsem to popřít. Už ne. Liam je úžasný... Líbil se mi. "To od tebe bylo úžasné." Jenže to mělo háček. Liam nebyl gay. Li nebyl na kluky. Takže se mi líbil hetero kluk. To byl konec.

"Tak už vám to-" vešla do místnosti Cheryl s krásně vonícím jídlem. Zase mě přepadl obrovský smutek. Když viděla, jak mě Li drží, zasekla se. Kdo by se taky nezaskl, kdyby viděl, jak jeho hetero přítel objímá kluka. Liam se ode mě pomalu odtáhl a svou pozornost věnoval Cheryl. "-tu nesu." zářivě se usmála a položila talíře na stůl. V tichosti jsme se najedli. Já jí jídlo pochválil, protože bylo opravdu vynikající. Po chvíli se Liam vydal pro nějakou hru a já šel s Cheryl do kuchyně. Myla nádobí a povídala si se mnou o dětech z Afriky. Pak mě ale přepadla zajímavou otázkou.

"A Ni? Tak mě napadlo, nejsi náhodou gay? Neber to ale nijak špatně." pronesla s přívětivým úsměvem.

A sakra...