I (never) really loved you

Část 51.

"Nějaký problém?" uchechtl se. "Ano! Do bazénu se nesmí v oblečení! Koberce v hotelu budou celé mokré a budou páchnout!" zuřil.

"To není žádný problém, svlečeme se."  rukama sjel k mým kalhotům a začal rozpínat knoflíky.

"Liame!" odehnal jsem ho.

"Slyšel si, nesmíme do hotelu mokří." uchechtl se.

"Ne... Fajn. Svléknu se." došel jsem si pro hotelovou osušku a začal se svlékat jen do spodního prádla. Omotal jsem si ji okolo sebe a připravoval se na to, že všude budou mé fotky. Hurá...

"Výborně. Ale ať už se to neopakuje." pohorzil nám a odešel.

"Pane Payne," přišel jeden z těch vyhazovačů za Lim. "Má dcera vás miluje, mohl byste se prosím," vytáhl si papír a propisku. "Podespat?" zazubil se.

"Bez problému." Liam rychle načmáral svůj podpis a pak šel za mnou. "Tak co? Chceš na rameno?" hrubě mě políbil a běžel dovnitř, přičemž řval jak idiot na celý hotel. Miluju ho.

"Ne... Ne, já tam přece nechci jít takhle!" zastěžoval jsem si ale vydal se směrem ke dveřím. K těm zatraceným proskleným dveřím...

"Wow!" řvali všichni a různě mě povzbuzovali. Nešlo se nesmát.

"Sluší ti to zlato." připletl se ke mně nějaký číšník a sáhl mi na zadek, přičemž mi malém stáhl osušku. Celé to samozřejmě viděl Liam.

"Tak ty budeš sahat na něco, co je moje!?" chytil ho pod krkem.

"Liame! Pusť ho! Je mladý a nezkušený, nevěděl-"

"Nialle nepleť se do toho. Sáhl na tebe a ty jsi přece můj!" cedil skrze zuby tak tiše, že jsem mu skoro nerozuměl.

"Li, to víš, že jsem tvůj." zasmál jsem se a přitáhl si ho do polibku. V mžiku ho pustil a já se v tu chvíli od něj odtáhl. "Pojď." smál jsem se dál.

"Ještě jednou a jsi mrtvý!" naposledy se na něj otočil. Chudák kluk, nejspíš tady byl jen na praxi a Liam ho musel k smrti vyděsit. Byl celý bledý a spocený. Splašeně kýval na souhlas.

"Nech ho být..." chytil jsem ho za ruku a táhl k výtahům.

"Už jen hodina." nervózně si promnul ruce před zrcadlem. "Musíme jít Nialle." popoháněl mě. Nemohl jsem totiž najít svou košili.

"Li, já ji prostě nemám!" třísknul jsem dveřmi od skříně.

"Na." podal mi jednu jeho.

"Je obrovská." zasmál jsem se.

"Ukaž..." oblékl mi ji a zapnul knoflíčky. Cítil jsem jeho dech na svém těle. Konce košile mi zastrčil do kalhot a nakonec mi jako malému klukovi rozcuchal vlasy. "Ty jši šladký..." věnoval mi polibek na nos. "Sekne ti to." pleskl mě přes zadek. "Budu si tě muset víc hlídat." uchechtl se a už mě táhl k limuzíně.

Byl opravdu hodně nervózní. Jako by se něčeho bál... Položil jsem svou ruku na jeho stehno s pohledem zabodnutým na mihající se okolní krajinu. Pomalu jsem ji přesouval blíže k jeho rozkroku.

"Nialle!" zasmál se a ruku chytil do své. "Přestaň." cítil jsem jak se na mě dívá. S úsměvem jsem tedy otočil pohled k němu ale dělal jsem, jako že nic.

"S čím?" přejel jsem si prsty po rtech.

"Nech té provokace." ruku rychle stáhl dolů a hladově mě políbil. Potěšeně jsem se usmál a za krk si ho přitáhl blíž. Celý se třásl.

"Klid Li. Měl jsi už miliony koncertů, tenhle je jeden z nich." usmál jsem se.

"Když myslíš." pokrčil rameny. Tím naše koncerzace skončila a my už museli vystoupit. Další shromáždění lidí. Prostě z jednoho chaosu do druhého... "Nialle, Tessie tě odvede do zakulisí a můžeš se dívat od tama. Já musím jít jinam. Miluju tě." věnoval mi polibek a zmizel mezi dalšími lidmi.

"Jasně." pípl jsem tiše, i když už mě nemohl slyšet.

Mám o něj starost. Byl dneska nějaký zvláštní. Celkově mi příjde nějaký zvláštní. Stále napjatý s hlavou plnou starostí. Nechci aby se trápil.

"Nialle, zůstaň tady. V maskérně se vyskytl problém, musím tam zaběhnout, ale hned budu zpět. Nikam nechoď." zadala rozkazy Tessie a stejně jako Liam zmizela.

"Skvěle lidi, makáme, makáme! Ty tam, ty nic neděláš! Vem ty krabice a zanes je do skladu." pískl na mě nějaký týpek.

"Já ale nesm-"

"Dělej!" strčil mi do rukou krabice a davem nás protlačil ke schodům do skladu.

"Skvěle Nialle. Výborně! Měl si jen jeden úkol. Jen jeden blbej úkol a to zůstat na místě, ale ty ne, ty nezvládneš splnit ani nejjednodušší rozkaz..." zasmál jsem se a odložil krabice na zem. Problém ale byl, že jsem netušil, kde jsem. Nikdo mě neposlouchal a všichni mě ignorovali.