I (never) really loved you

Část 23.

Holky netrpělivě čekaly na to, co ze mě vypande.

"S Liamem se známe jen chvíli." usmál jsem se. Možná jsem to vyřešil.

"Takže spolu nejste?" smutně na mě koukla Stela.

"Já ti to říkala!" smála se May. "Liam by se s Cheryl kvůli němu nerozešel..." její slova mě bolely. "Je to jen jeho kamarád a já vyhrála sázku." uchechtla se.

Proč to řekla? Nejsem pro Liama dost dobrý? Možná má pravdu. Třeba bych měl zůstat a nechat je být. Jenže já nemůžu... Na to ho mám až příliš rád.

"May!" zakřičela Stela. "Nebuď tak hnusná! Niall je úžasný a jak vidíš, je moc milý. Nevidím důvod, proč by se Liam nerozešel s Cheryl kvůli němu!" rozhazovala rukama okolo sebe. "Už mám té tvé hnusné nálady pokrk a holky taky. Už se s tebou nebudu dál bavit. Už tě nechci vidět." prudce se postavila. "Nialle, doufala jsem, že jste s Liamem spolu, byli byste krásný pár." věnovala mi úsměv. "Možná někdy v budoucnu..." zašeptala. "Děkuji ti za fotku a omlouvám se za její keci. Je příšerná..." rozloučila se.

"Neděkuj a ty se omlouvat nemusíš. Jsi moc milá. Možná se ještě potkáme." zamávali jsme si a holky po chvíli taky odešly.

Dojedl jsem si svou bagetu a zrušil ten pokoj. Do oběda jsem sledoval televizi, a pak jsem si šel prohlédnout město. Bylo zajímavé, kolik lidí mě zastavilo s prosbou o fotku...

Dobelhal jsem se zpět do hotelu. Právě byly čtyři hodiny a já se tak vydal na letiště. První jsme se zdrželi v dopravní zácpě a potom při kontrole zavazadel. Lidi mě zdržovali na každém kroku. Byl tady blázinec. Někteří na mě jen volali, jiní na mě sahali. Bylo to nepříjemné. Když jsem se dostal do letadla, nebylo to lepší. Neuhodnete, kdo měl sedadlo vedle mě. Stela. To by ještě nebylo tak hrozné, ale z druhé strany seděla May. Celou cestu se hádaly. May neustále narážela na mou osobu a Stela mě bránila. Když ale Maybelir - jak se zní Mayino celé jméno - začala narážet i na Liamovi osobu, už jsem to nevydržel.

"Tak a to by stačilo, nemyslíš!? Nejen, že tady řveš na celé letadlo a všechny rušíš, nedokážeš se podívat pravdě do očí a urážíš všechny okolo, ale ty se budeš navážet i do lidí, které vůbec neznáš!? Řveš tu už dvě hodiny v kuse! Lidi si stěžují a tebe to vůbec nezajímá! Kdo si myslíš, že jsi!? Nemáš právo někoho soudit! Jsi jen jedna z namyšlených bohatých holčiček, které jen nedostaly to, co chtějí! Mám pokrk tebe a tvých keců! Mám bohatého tatínka - ty mi jen zavidíš, protože tatínek mi koupil to a to - no jo, vlastně ty na to nemáš dost peněz... Mohl bych pokračovat do nekonečna! A to jen opakuju to, co jsem zaslechl teď a tady v letadle v průběhu dvou hodin! Laskavě už zavři tu tvou nevymáchanou pusu a přestaň ponižovat Liama, Stelu a mě. Zamysli se už konečně nad sebou!" když jsem domluvil, lidi okolo začali tleskat.

"Díky, Nialle." usmála se Stela.

"Nemáš za co, už to opravdu přehání." složil jsem hlavu do dlaní. Poté jsem svůj zrak zvedl k člověku, který celý můj výstup natáčel.

Proč to natáčí? Chce mít památeční video? Vždyť to nic nebylo... Co když to ale dá do televize? Na druhou stranu, proč by to dělal? Co by z toho měl? Naprosto nic. I když teď se ale o mně prý mluví. Mělo by to nějaký dopad na Liama? Nejspíš ne. Raději to nechám být...

"Jsi strašně fajn a mě už nebavilo poslouchat, jak tě uráží." vydechl jsem vyčerpaně.

"Díky, to je milé. Škoda, že nemůžeme být přátelé." vydechla po chvíli.

"Proč bychom nemohli?" uchechtl jsem se.

"Ty jsi jiná liga." smutně se usmála.

"Co to říkáš?" zasmál jsem se. "Jsem obyčejný člověk, stejně jako ty. Půjč mi mobil, napíšu ti moje číslo a můžeme se klidně někdy sejít."

"To opravdu?" vypadala, že mi nevěří.

"Jasně. Jen mi pak napiš, až budeš chtít. Moc přátel nemám, takže času mám až až."

"To určitě." začala se smát. Mně to ale směsné nepřišlo. "Počkej, ty to jako myslíš vážně? Vždyť jsi slavný-" možná by pokračovala, ale přerušil ji můj smích.

"Nejsem. Opravdu ne. Jak tě to napadlo? To, že se bavím s Liamem neznamená, že jsem slavný." sotva jsem dokončil větu, přistávali jsme.

Uběhlo to rychle. Co jim řeknu?