I (never) really loved you

Část 35.

Ten den byl nakonec úžasný. Seznámil jsem se se spoustou lidí a na některé mám dokonce kontakt! Byla tam i Cheryl a hodně jsem si rozuměl s Charliem. S jakým? S Charliem Puthem! Jsme teď přátelé. Všichni byli moc milí a s většinou jsem si padl do noty. S některými ale ne. Například Ross Lynch mi přišel arogantní a Dua Lipa dost protivná. Jeden z nejmilejších lidí byla Katy Perry, se kterou jsem taky v kontaktu.

"Tak co, jak se ti to líbilo? Byl bych s tebou, ale musel jsem pracovat..." políbil mě na ruku, když jsme jeli v autě k němu.

"Bylo to úžasný. Hrozně moc děkuju." šťastně jsem povyskočil. Odkud máme auto? Liam si ho půjčil od nějakého Arthura. Jsou dlouholetí přátelé, takže v tom nebyl problém.

"Zajedeme si na večeři." stočil auto do čínské uličky.

Vystoupili jsme a první, co mě docela vyděsilo, byly bílé dodávky. Jako ta z dneška. Nasucho jsem polknul a chytil se Liama. Boxuje a dělá jógu, určitě by mi pomohl.

Když se vrátím k tomu, co se stalo v tom autě než jsme nabourali... Stále mě to děsí. Nemám jistotu, že se to nestane znova a nemám jistotu, že to oba přežijeme. Jenže společně to zvládneme, všechno dokážeme a vždycky vyhrajeme. Naše láska je silná, možná silnější než samotná smrt.

Liam nás dovedl do jedné z restaurací, kde jsme se posadili. Určitě nikdo nepotřebuje vědět, jak jsem Liama slil nějakou červenou horkou omáčkou, a jak jsem se mu začal smát, a on mě pak schválně objal. Oba jsme byli celí špinaví a museli jsme domů, protože by z toho média udělala bum. Jo, takhle budu nazývat katastrofu - bum.

Níže se vyskytuje pohlavní styk...

Jakmile jsem dojeli, já si okamžitě svlékl triko, ale než jsem stihl sundat kalhoty, objevily se na mě jeho ruce.

"Li, ty už zase chce-" nestihl jsem to ani doříct a už mě natiskl na zeď. Rukama sjel na můj zadek a pevně ho stiskl. Musel jsem zasténat, nešlo to udržet. Upřímně mě nebavilo se neustále držet, abych nebyl hlasitý. Miluju být hlasitý a hodlal jsem být tím, kým jsem. A hned se naskytla příležitost. S Liamem jsme se přesunuli do ložnice, kde z nás obou strhal oblečení.

Nestihl jsem se pořádně ani nadechnout a strčil do mě jeden ze svých úžasně dlouhých prstů. Pomalu přirážel a já se nedržel a vzdychal jsem na celý dům. Miloval jsem tenhle pocit a nechápu, jak jsem mohl být já ten nahoře.

Liam vypadal víc než spokojeně. Přidal další prst a hned na to další. Potom do mě bez varování zasunul až po kořen, kdy mě konečně nechal vydechnout. Moc času to, ale nebylo. Hned jak si všiml, že mě to vlastně nebolí, ale že jen vydýchávám, tak se ušklíbl a začal přirážet. Po chvíli mě pálelo v krku a už jsem byl vyčerpaný. Liam dál přirážel. Bylo to neskutečné, tak jako vždy, když máme svou chvilku. Vzdychal jsem mu jeho jméno do úst a několikrát jsem byl nucen se slastí prohnout v zádech. Liam stále přirážel do mého nitra. Byl jsem skoro u konce a Liam to věděl. Přestal totiž. Chtěl jsem se dozvědět, co se děje, ale v tom mi ho začal rychle honit a zase do mě zasunul. Vím, že jsem vzdychal, ale přes to všechno jsem se neslyšel. Vnímal jsem jen Liamovy pohyby. To jak přiráží a to, jak rukou přejíždí nahoru a dolů  Do minuty jsem se udělal a Liam mě hned na to naplnil. Byl jsem úplně vyřížený, oči se mi samy zavíraly a já skoro neměl sílu je zase otevřít. Poslední, co si pamatuju před říší snů je, jak mě Liam někam odnáší.

Konec :)

---

"Liame? Lásko, probuď se." žduchl jsem do něj uprostřed noci.

"Co chceš Nialle?" prskl.

"Moc mě to mrzí." pípl jsem.

"No to by mělo." otočil se na druhou stranu postele.

"Li... Li Prosím..." rozbrečel jsem se.

"Říkal jsem ti, ať tam nechodíš!" zakřičel. Na těle mi naskočila husí kůže.

"Já vím. Jenže jsem nechtěl-"

"Dost Niallere. Já už na tebe nemám nervy. Co se to s tebou stalo?" otočil se zase ke mně.

"To bys přece mohl vědět..." zabrblal jsem pro sebe, ale on to slyšel.

"Nialle, já s tebou prostě nemůžu zůstat!"

---

Probudil jsem se spocený v Liamově náruči.