I (never) really loved you

Část 21.

"Ví to?" zeptal jsem se.

"Co?" zvedl nechápavě hlavu.

"Jeho rodiče."

"Jdu jim zavolat." a odešel.

Po chvíli se vrátil se slzami v očích. "Jedeme k nim a vyřešíme to..." sebral dopisy a šli jsme ke mně do auta.

Cesta byl tichá, oba jsme se ztráceli ve svých myšlenkách, jenže on pak promluvil. "Vysvětlila mi to." nenápadně na mě koukl, jestli poslouchám. "Byl to opravdu photoshop." hlas ho zradil, a on se tak opřel o okno. Hned jak jsme dojeli, zahlédl jsem Stylesovi.

"Co jste mu udělali!?" vyjel na nás vysoký, tmavovlasý se zelenýma očima.

"Harry, klid." chytil ho ten menší. "Ahoj, já jsem Louis a toto je můj manžel Harry." představil se.

"Těší mě, Liam Payne." zářivě jsem se usmál.

"Ahoj Zee." usmál se i na něj. Oči měl oteklé od pláče, ale snažil se být silný. Všichni jsme si sedli do obýváku s čajem v rukách a snažili se mu dovolat. Louis propadával panice a Harry ho držel nad vodou. Všichni jsme mu psali zprávy. Potom jsem zavolal Cheryl a Zayn Gigi. Obě přišly a všichni jsme se ho snažili jakýmikoliv způsobem kontaktovat. Když to nebral ani po čtyřech hodinách, vzdali jsme to.

"Můj malý chlapeček... Můj maličký Nini." vzlykal Loui.

"Notak, on bude v pořádku... Nic se neděje..." uklidňoval ho Harry.

"Když on je můj a já nevím, kde je, s kým je, jestli je v pořádku..." zadusil se. "...nevím, jestli žije..." vzlykal dál. Harry si ho vzal k sobě a silně ho na sebe tiskl a šeptal mu slova útěchy. Louis se po chvíli uklidnil a skoro usnul.

"Napíšeme mu hromadnou zprávu. Přes můj telefon. A když do hodiny neodpoví, vyhlásíme celosvětové pátrání." řekl pak rozhodnutě Harry a napsal mu.

V tichosti jsme seděli asi patnáct minut, a pak se rozezvonil Louisův mobil. Byl to Niall. Dlouho jsme z něj páčili informace, až nám nakonec řekl, kde je.

*Amerika.*

Všichni jsme byli v šoku. Louis začal hystericky brečet a my nevěděli, co dělat. I Harry byl v koncích.

"Já ho ztratím! Ztratím ho! Nezachráníme ho! Je moc daleko! Nestihneme to! Volá jen, aby se rozloučil! On mě opustí! Já o něj sakra nemůžu přijít, ne!" křičel a snažil se dýchat.

Niall

*... Já o něj sakra nemůžu přijít, ne!* křičel hystericky táta Lou.

Jak to myslí? Záleží mu na mně? Vždyť... To je hloupost. Proč tak hysterčí? Jsem v pořádku, jen začínám nový život...

*Nialle, opovaž se sáhnout si na život!* zahřměl táta Harry.

"Co?" uchechtl jsem se. "Proč bych to dělal?"

*Ty dopisy-* nastalo ticho. Táta utichl a já nevěděl, co říct.

"Vy jste si mysleli, že se chci zabít?" zasmál jsem se.

*Niallere, to není vtipný!* ozval se Zayn zoufale.

*Takže ty se nechceš zabít?* ujišťoval se táta Lou.

"Ne..." začal jsem se smát.

Proto mi tolik volali, proto byli tak naštvaní a zněli vyděšeně! Oni si mysleli, že chci ukončit svůj život. Možná jsem měl ty dopisy psát trošku více podrobněji...

*Nialle, vrať se domů...* řekli tátové najednou.

Takový kámen v hrudi jsem neměl snad nikdy. Tak moc jsem chtěl jet domů a všechny je obejmout. Chtěl jsem s nimi sledovat filmy a jíst přitom nejvíce nezdravé jídlo, které se jen dá sehnat. Chtěl jsem být s nimi, urovnat to s Zaynem a lépe poznat Liama a Cheryl. Chtěl jsem, ale něco mi bránilo. Byl to strach. Tak moc se bojím se jim ukázat na očích. Co si o mně asi myslí? Vždyť jsem utekl z domu a vystrašil je k smrti! Jenže já mám více proti než pro, nechci tam. Jenže ta pro jsou silnější než proti! Co mám sakra dělat!? Nechci, ale zároveň tak moc chci... Je to složité. Více než to.

"Já... Já asi nechci..." odhodlal jsem se to říct. Tady jde o mou budoucnost přece.

"Nialle..." zaskuhral táta Hazz. "To, co jsi psal v těch dopisech, není pravda. Nikdy to nebyla pravda. My tě máme všichni hrozně moc rádi a záleží nám na tobě. Tak se, prosím, vrať..." snažil se hrát na city.

"Jenže o tom to není." nenechal jsem se. "Vy to nevidíte, ale já vám ubližuju. Vám všem. A vy si myslíte, že ne, ale-"

"Nialle, přestaň!" zakřičel Zayn. "Jediný kdo tady lidem ubližuje jsem já. Tak se laskavě vrať a nech mě, abych se ti mohl omluvit."