I (never) really loved you

Část 20.

Liam

Po dni stráveném v práci jsem se neskutečně těšil domů. Upřímně, chtěl jsem za Nim, ale nemůžu ho stíhat. Nebudu stíhačka. Proto jsem odešel ke mně domů a okamžitě usnul.

Když jsem vstal, chtěl jsem se vydat za Niallem. Už jsem stál na křižovatce asi blok od něj, když mi začal zvonit mobil.

"Liam Payne." zvedl jsem to.

*Liame, Zayn. Máme problém. Máme strašný problém. Já mám problém. Posral jsem to. On se kvůli mě zabil... Liame... On-on-*

"Zayne, co se děje!?"

*Přijeď k němu... Přijeď prosím... Prosím...* zněl příšerně.

"Hned jsem tam. Hlavně klid."

Cože? Niall si ublížil? To mi k němu nesedí... On by to neudělal. Jak to Zayn vůbec může vědět? Ale zněl přesvědčeně. Jenže ho mohl přesvědčit jeho strach. Všechno může být v pořádku, on se jen hrozně vystrašil a panikaří. Jo, vše je v naprostém pořádku.

Hned jsem vyskočil z auta a zvonil jako o život. *Jo?* ozvalo se zničeně ze zvonku.

"To jsem já. Liam." Zayn mi otevřel a já se dostal až k Niallovu bytu.

Celý se klepal a skoro nemohl dýchat. Byl bledý, jako by viděl ducha. Sedli jsme si na gauč. Něco mi tu ale nesedělo. Bylo tu prázdno. Až příliš moc. Jakoby tu snad nikdo nežil.

"L-Liame? Ten je tvůj..." podal mi kus papíru.

Od Nialla? Co se sakra děje?

Drahý Liame,
moc jsem si tě oblíbil. Jsi hrozně milej a celkově úžasnej. Jenže já tě musím opustit. Není to jednoduché, jenže já ti nechci kazit život, jako všem okolo. Například Zaynovi jsem se zhnusil natolik, že mě ze svého života vyhodil. Hrozně moc mě to bolí, ale musím to udělat. Pro vás. Pro tebe. Záleží mi na tobě neskutečným způsobem, dostal ses mi pod kůži - a to je důvod, proč to dělám. Já lidem jen ubližuju. Vysávám z nich životní energii a kradu jim to nejdůležitější. Známe se opravdu jen krátce, a proto to pro tebe nebude tak těžké. Nejspíš vůbec. Jenže já se s tebou prostě musím rozloučit. Mám tě více než rád, ale už se neuvidíme. Přeju ti jen to nejlepší.

S láskou, Niall.

Co to má znamenat? Ono to opravdu vypadá, že se zabil. Co se děje? Co se sakra stalo? Proč mi to neřekl? Mohl jsem mu pomoct! Musíme ho zachránit!

"Zayne-"

"Tyhle jsou pro jeho táty." podal mi další papír.

Táto Loui, táto Hazz,
já vím, že na mě nemáte být za co hrdí, že nemáte důvod mě mít rádi, ale já vás mám rád. Mám vás rád strašně moc, jste moje všechno - hlavně moje jistota. Ale taky mi na vás záleží, a proto to musím udělat. Pro vás. Abyste už ode mě měli klid. Nemuseli jste utíkat na tak dlouho do Ameriky... Stačilo říct. Proto vás opouštím. Budete mi moc chybět. Neskutečně moc, bude mi chybět vaše láska, vaše hlasy a úsměvy, ale bude vám lépe.

S láskou, Niall.

Bylo to příšerné číst. Nebyl jsem jediný důvod, ale byl jsem jeden z nich. Měl jsem udělat víc. Mohlo to dopadnout jinak.

"C-" zase mě nenechal domluvit.

"A tenhle..." podal mi složený papír s jeho jménem. "...tenhle je můj." sklopil pohled a stejně jako předtím ho zabodl do země.

Můj bráško,
moc jsi mi ublížil. Opravdu nevím, co jsem ti udělal tak strašného, že jsi mi musel říkat tolik ošklivých věcí, ale snad se to jednou dozvím. Ať už to bylo cokoli, mrzí mě to. A taky mě mrzí, co jsi řekl. Zayne, mám tě rád, i když ty mě nenávidíš. Záleží mi na tobě a nechci ti dál ubližovat. Proto tě opouštím. Nikdy na tebe ani na nikoho jiného nezapomenu, jsi moje rodina. Snad to alespoň nějak napraví to, co jsem provedl. Jak jsi řekl, zmizím ti z očí a bude ti líp. Snad to tedy vyjde, snad to bude konec trápení pro všechny. Budeš mi moc chybět, tvůj smích a i tvá příšerná povaha. Ale hlavně mi bude chybět to, co už bych stejně nikdy nezískal... Tvé přátelství.

S láskou a bolavým srdcem, Niall.

Niall - on... On se mi zabil. Já ho nezastavil... Kdybych včera přijel... Kdybych... To ne. To ne! Nemůže... On je sakra výjimečný! Cítím to... Je jiný. Je jako droga. Člověk ho nemá nikdy dost. Nemůže se zabít. Nenechám ho!