I (never) really loved you

Část 57.

Jeli jsme už snad hodinu. Liam hrál nějakou hru na telefonu a já si povídal s Riem. Má dvě malé dcerky, syna, psa a úžasnou manželku. Ještě nejsou svoji, ale má v plánu ji tady, v Paříži, požádat o ruku. Přijede sem. Pozval ji a koupil letenku, protože ji nechtěl provádět tímhle chaosem, jinak by letěla s námi. Je to od něj strašně krásné.

"Nialle, neměl bys zavolat rodičům? Slíbil si jim to a už dlouho ses neozval." koukl na mě Liam.

"Jo, máš pravdu." začal jsem si šacovat kapsy a víte co? Měl jsem pravdu. Nemám telefon! "To snad ne!" plácl jsem se do čela.

"Neříkej mi, že si ho ztratil." zasmál se.

"Dobře, tak ti to neřeknu, ale nemám ho..." povzdechl jsem si.

"Tak mám to otočit? On už tam pravděpodobně nebude, ale za zkoušku nic nedáš." podíval se na mě za pomoci zpětného zrcátka Rio.

"Já nevím."

"Nialle? Měl si tam heslo?" zamračil se Liam.

"Jasně." kývl jsem.

"A jaké?"

"Liam." uchechtl jsem se. On se ale nesmál.

"Prosím, řekni mi, že si děláš srandu."

"Jasně, že jo. Moje heslo je: hehe neznáš heslo." zasmál jsem se.

"Co to je sakra za heslo?" uchechtl se.

"Je to takové heslo, které si pamatuju. A teď mi půjč mobil, abych mohl zavolat domů." vzal jsem mu ho a vytočil číslo táty Louise. Dnes má určitě volno.

*Ahoj. Co se děje Liame?*

"Ahoj tati. To jsem já, Niall." usmál jsem se.

*Ahoj Ni! Zapni si kameru, chci vás oba vidět!* Rio se zasmál.

"Fajn, vydrž."

*Sluší vám to kluci moji.* usmál se. *Liame, to bylo tak romantické...* rozplýval se. Liam se jen tupě usmíval a lepil se na mě.

"A jak se máte vy?" zeptal se po chvíli.

*My se máme pořád stejně. Před chvíli jsem viděl, jak jste se cpali těmi davy... To muselo být příšerné.* zakroutil nevěřícně hlavou.

"Přežili jsme." zasmál jsem se.

"Niall sice malém oslepl a ztratil mobil, ale žijeme." koukl na mě Liam. Tím si ode mě vysloužil ránu pěstí. "Taky tě miluju." mnul si poraněné místo.

*Ahoj Lou!* ozvalo se. *Kde jsi lásko?* táta Hazz se vrátil domů.

*V obýváku! Volám s Niallem a Liamem!* zakřičel nazpátek.

*Ahoj kluci!* sedl si vedle táty.

"Ahoj."

Dlouho jsme si povídali, do konverzace se zapojil i Rio. V polovině cesty se Liamovi samozřejmě vybila baterka a tak jsme v tichosti jeli dál. Pak ale Rio zapnul rádio a tak jsem si zpíval z plna hrdla. Jejich výrazy mě nezajímaly, prostě jsem si jel svoje.

"Máš krásný hlas Ni." usmál se Liam.

"A taky zadek." dodal Rio. Liam vypadal zaskočeně, ale já mnohem víc. "V klidu hoši, dělám si prdel." vybuchl smíchy a já s ním. Jen Liam by byl schopný vraždit.

"Tohle není vtipné." kroutil hlavou. "Tohle vůbec není vtipné."

"Klid Li. Vždyť se bude ženit! A ty nemáš na co žárlit." posadil jsem se mu na klín. "Vždyť jsem přece tvůj." zašeptal jsem do jeho nadýchaných rtů.

"Víš, že v autě nemůžeme šukat, tak proč to sakra děláš?" za krk si mě přitáhl blíž a jazykem vklouzl do mých úst. Mačkal mi zadek, že jsem si myslel, že na něm budu mít modřiny, ale nezastavil jsem ho. "To si piš, že jsi jen můj." sjel svými rty na můj krk a udělal mi tam znaménko, hned na to další a další.

"Počkej sakra, to už fakt bolí." smál jsem se.

"Poděkuj Riovi." zakousl se.

"Liame!" vykvikl jsem.

"Fajn, promiň." olízl své dílo a já ho chytl pod krkem.

"Teď je řada na mě." zamračil jsem se naštvaně a otřel jsem se svými rty o ty jeho. Vypadal dost překvapeně, ale nebránil se. Líbilo se mi to, ten pocit, že nad ním mám moc. Jeho ruce jsem přemístil pod můj zadek. Kdyby chtěl, může je vytáhnout a zastavit mě. Svůj stisk na jeho krku jsem úplně povolil a své dlaně jsem přesunul na jeho tváře. V očích jsem mu viděl, že je mi naprosto oddaný. Označkoval jsem si ho i na viditelných místech, nehledě na to, že bude muset vystupovat. Ruce jsem dal pod jeho triko a on se ošil - měl jsem je opravdu studené.

"Nialle..." zanaříkal, když jsem putoval výše. Vzpoměl jsem si, jak se Liam nedávno dostal pod mé triko a napodobil jsem ho. Byli jsme navlečení v jeho úzkém tričku. Nezapoměl jsem se zadkem pohybovat na jeho rozkroku.