I (never) really loved you

Část 42.

Odjezd na turné se blížil a já se neskutečně těšil. Budeme cestovat s Liamem po celém světě a poznám nové lidi, protože na některé koncerty pozval i jiné slavné osobnosti.

Kdy odjíždíme? Za dva dny. Ano, opravdu to uběhlo neskutečně rychle. Náš vztah s Liamem je opravdu silný a teď, když vím, že to se mnou myslí opravdu vážně, už se nebojím se s ním ukazovat na veřejnosti.

Šli jsme se ven projít. Liam mi koupil zmrzlinu a šli jsme dál.

"Ty si nevezmeš?" zamračil jsem se.

"Ne." usmál se a chytil mě za ruku. Na veřejnosti - mezi lidmi.

"Proč ne?"

"Protože ti polovinu sním." rychle mi ji sebral a užíval si vanilkovou příchuť.

"Liame!" zasmál jsem se.

"Ale notak, přece nebudeš sobecký..." cpal si jí do pusy co nejvíc. Zbyl mi jen ten oplatek.

"Tak už si to sněz." většina lidí by byla naštvaná, ale on měl tu zmrlinu opravdu všude a já se tomu musel smát.

"Co je tak strašně směsné?" chytil mě za boky.

"To jak jsi špinavý..." dal jsem mu ruce okolo krku.

"Tak mě očisti." políbil mě. Byl opravdu sladký. Doslova. Začal mě líbat a já mu polibky s radostí vracel.

Když jsem uslyšel foťák zastavil jsem se a stejně tak Liam. Myslel jsem, že teď začne plašit a strachovat se, ale on si mě přitiskl ještě blíž a opakovaně mě políbil. Přitom zvedl jednu ruku nad hlavu, se zdviženým prostředníčkem.

"Li!" rychle jsem mu ji stáhnul dolů. "Tohle se nehodí..." bručel jsem.

"Prosím tě, co se nehodí je fotit mě když jsem se svým přítelem." naposledy mě políbil a šli jsme dál. Nemohl jsem se zbavit červeně ve tvářích a pitomého úsměvu.

Byl jsem šťastný za to, že je Liam můj. Sotva jsem v restauraci otevřel instagram, už na mě vyskočily fotky z dneška. Na všech jsme byli spolu... Na jedné mi Liam sahal na zadek a šlo to vidět. Opravdu to bylo jako magnet pro oči... Začal jsem se stydět.

"Copak tam máš, že se tak červenáš?" nakoukl mi do mobilu a následně se zasmál. "Copak se za mě stydíš?"

"Ne, jen... Já-" přerušil mě polibkem.

"Mně je jedno, co si o nás kdo myslí, Nialle. Miluju tě."

Po obědě jsme šli domů a dívali se na filmy. Liamovi někdo napsal zprávu.

"Ni? Nechceš jít dneska do klubu? Bude tam Ed, Charlie a Miley." nepřestával se dívat do mobilu.

"Ty myslíš Ed Sheeran, Charlie Puth a Miley Cyrus!?" vyskočil jsem na nohy.

"Jo." věnoval mi pohled.

"Jak bych na to mohl říct ne!?" začal jsem radostně běhat po domě a zpívat si. Liam se jen smál a po chvíli začal zpívat se mnou.

Okolo páté jsme vyjeli. Údajně jsem se choval jako malé dítě, které jede s rodiči do aquaparku, jenže já si nemohl pomoct. Hrozně moc jsem se těšil...

"Nialle, počkej na mě!" dobíhal mě Liam, když jsem se rychlou chůzí vydal k baru.

"Tak honem-" zasekl jsem se. "Já s nimi nezvládnu mluvit." otočil jsem se zděšeně na Liama.

"Jakto?" zamračil se. "Se mnou ti to šlo lehce..." uraženě skřížil ruce.

"S tebou jsem byl naštvaný a smutný a bylo mi trapně, musel jsem zachovat klidnou hlavu. Když jsem si všiml, kdo jsi, myslel jsem, že omdlím..." zasmál jsem se a Liam se mnou.

"Pojď, dáš si pár panáků a bude to v pohodě."

Jestli jich bylo pár? Než se objevili, motal se mi jazyk.

"Čau Limo." zasmál se zrzek a mě přešla všechna sranda.

To je Ed. Ed Sheeran. A Charlie Puth. Co budu dělat? Pane Bože... Miley Cyrus. Ježíši. Nemůžu dýchat. Určitě se ztrapním. Tohle byl sakra špatný nápad...

"Ahoj. Lidi tohle je můj..." slovo 'můj' zdůraznil."...přítel Niall. Ni, tohle je Ed, Charles a Miley."

"A-ahoj." vykoktal jsem a chtěl si vrazit facku.

"Ahoj, moc mě těší." nabídla mi ruku Miley.

"Nápodobně." přijal jsem ji a ona mě vtáhla do objetí.

"Pojďte na parket!" chytla mou ruku a vedla nás mezi lidi.

"Takže, Nialle..." začala. "Kolik ti je?"

"Dvacet." usmál jsem se.

"Aw, ty jsi sladký..." Tohle mi připadalo divné. "A tvoje nejoblíbenější barva?" nadšeně přiskočila blíže ke mně.

"Zelená." řekl jsem ne moc nadšeně a snažil se trochu vzdálit, jenže tady bylo moc lidí. Neustále na mě sahala a sápala se na mě. Nebylo to vůbec příjemné.

Tohle opravdu není normální... Co mám teď asi dělat?