To ten blbej osud. Zkazil si mě. Zkazil si nás. Miloval jsem tě, nebo snad ne? Nebyl jsem ti dost dobrý? Musel si odejít? Nechat mě tady samotného? Opustil si mě ve tmě, Liame. Nechal si mě bloudit a já se ztratil. Ale jednou to blbý světlo zase naj...
Do Ameriky? Do druhé části světa? Na dva měsíce? Proč? Chtějí mě opustit? Nechají mě tady. Nechtějí se mnou být. Rvou mi srdce na kousíčky. Strašně moc mi na nich záleží a oni mě chtějí opustit... No vnucovat se jim nebudu.
"Páni." řekl jsem naoko nadšeně. Slzy se mi draly do očí. Tak strašně moc mě to bolelo. Jsou moji...
"Nevadí ti to Nini?" zněl... Normálně. Nestaral se doopravdy.
"Vůbec ne. Jen jeďte a užijte si to." snažil jsem se znít přesvědčivě.
"Ni, děkujeme. Nebude to trvat tak dlouho. Zvládneš to tu?"
"Jo, neboj tati." usmál jsem se. Musel jsem i přes tu bolest.
"Miláčku, už budu končit. Nezlob se. Mám tě moc rád." uměl jsem si představit, jak se usmívá.
"Já tebe." a hovor jsem ukončil.
Bylo mi strašně. Všechna ta bolest mého těla nebolela ani ze čtvrtiny jako ta, kterou jsem cítil v srdci. Lehl jsem si a zabalil se do deky. Vzlyky opouštěly mé hrdlo a já po několika příšerných minutách upadl do bezesného spánku.
Ráno mě vzbudil zvonek a zběsilé bušení do dveří. Byl jsem vyděšený, a tak jsem jako obyvkle vyskočil z postele. A to byl špatný nápad... V momentě kdy jsem se postavil na nohy jsem bolestně zaskučel. Všechno mě bolelo. Hodil jsem na sebe krvavé triko a otevřel jsem dveře.
"Kristova noho." ustoupil ode mě o krok Zayn.
"Taky tě rád vidím." odešel jsem a čekal, než za mnou dojde. Svezl jsem se na gauč a v klidu oddechoval.
"Nialle, co se stalo?"
"Zmlátili mě." pronesl jsem v klidu
"Kdo, proč!?" nevěděl co má dělat.
"Nějací kluci včera, když jsem šel od vás, mlátili ženu, tak jsem se jí zastal a oni mi pak nadávali do buzen a začali mě mlátit." shrnul jsem to.
"Dělej, zapij si prášek a jedem."
"Co?"
"Ni, na oběd. S Liamem." to mě probralo.
"Kolik je hodin?" vyděšeně jsem se na něj podíval.
"Nialle, je půl dvanáctý!" začal zmatkovat.
"To ne! Sakra!" rozhodil jsem naštvaně rukama a zvedal se. Každý můj pohyb doprovázelo bolestné sténání a syčení.
Vběhl jsem do koupelny, dal si pastu na kartáček, ten jsem následně vložil do úst a koukl jsem se do zrcadla. Malém jsem zapištěl, jak jsem se lekl. Prohlížel jsem svůj odraz a nemohl tomu uvěřit. Co mi to udělali? Byl jsem samá modřina. Jedno oko krvavé, odřená brada, natržený ret a i trochu obočí.
"Zayne, já tam nemůžu jít." zanaříkal jsem.
"Nialle, neblbni! Musíš tam jít!" byl více nervózní než já. A to jsem si myslel, že už to ani víc nejde.
Nemůžu tam takhle jít. Co by si o mě pomyslel? Co by o mě řekla Cheryl? Vypadám jako feťák! Nebo nějaký boxer. Ale spíš pouliční rváč. A taky jak jsem tak mimo z té bolesti, jsem jako zdrogovaný. Co mám sakra dělat!?
"A pošpěš si. Tady máš oblečení a deodorant. Já ti pomůžu s vlasy. Ale dělej!" udělal jsem, jak řekl.
Bylo mi zle. Možná hůře než minule. Všechno mě bolelo a můj vzhled taky nemohl udělat dobrý dojem. Alespoň jsem si vzal sluneční brýle, které zakryly modřinu okolo oka.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po chvíli už jsem seděl vedle Zayna v jeho autě. Jel rychle, měli jsme spoždění. Desetiminutové. Snad neodešel... Jakmile jsme přijeli, skoro za jízdy jsem skákal z auta.
Strašně se těším, až ho zase uvidím. Líbí se mi, jak mi říká Ni. Vyslovuje to tak zvláštně, tak krásně. Mohl bych to poslouchat pořád. Stejně jako jeho hudbu. Miluju jeho hlas.
Vystřelil jsem jako raketa a běžel jsem k naší kavárně. Malém mě cestou srazilo auto, ale to mi v tu chvíli až tak nevadilo. Když jsem ho tam uviděl nervózně přešlapovat a jak si stále kontroluje mobil, musel jsem se pousmát. Byl roztomilý.
Skara Nialle, co to zase měleš!? Vždyť se ti nelíbí, ne? Nebo snad ano? Jsi gay? Já myslel, že nejsi, ale jak to tak vidím, tak ti kluci měli pravdu.
"Ahoj Li." přistoupil jsem k němu. Okamžitě se otočil.
"Nialle!" silně mě objal. Srdce se mi rozbušilo a já se cítil skvěle.
Nialle, ne, to nesmíš! Sakra zapři to!
"Tak strašně rád tě vidím." upřímně se na mě usmál. Jeho čokoládové oči zářily a já se v nich začal ztrácet.
