I (never) really loved you

Část 65.

Tessie u nás na pokoji přespala. Celou noc jsme si povídali a hlavně jedli... Tessie udělala jídlo z její země, které bylo naprosto úžasné. Hned jsem si vyžádal recept. Mluvili jsme úplně o všem. Zjistil jsem o ní hodně věcí, například že je svobodná matka čtyřleté dcery, kterou jí zrovna teď hlídá babička a děda. Nesmí o tuhle práci přijít, protože by jinak obě skončily na ulici. Liam vůbec nic netuší, ale jakmile ji vyhodí, zničí tím té malé holčičce život. A to já nedovolím.

Nad ránem jsme oba usli. Když jsem vstal, Tessie ještě spala. Oči měla oteklé od pláče. Šel jsem nám připravit snídani a sehnat Liama. Zajímalo by mě, kam zmizel...

"Liame zavolej mi prosím. Bojím se o tebe. Niall." zanechal jsem mu hlasovou zprávu v záznamníku a dodělal palačinky. Sotva jsem položil talíře, cvakly dveře.

"Ahoj Nialle." vešel do místnosti Liam. Vypadal příšerně. Nehorázně páchnul, zorničky měl rozšířené a na tváří mu sídlil psychopatický úsměv. Na to, že má mít za pár hodin koncert, je dost zřízený.

"Ni?" vešla do místnosti Tessie.

"Tessie!?" zahřměl Liam.

"Liame!" zařvala. "Děláš si už sakra srandu!? Už zase ses zřídil!? Co mám teď asi dělat!?" z očí jí šlehaly blesky.

"Co je ti to do toho!? Nevyhodil jsem tě náhodou!?" vyjel na ni. Krev v něm vřela.

"Liame!" okřikl jsem ho.

"A proč ty se do toho pleteš!?" žduchl do mě.

"Sakra Liame, vzpamatuj se!"

Co se s ním sakra děje!? Je úplně mimo sebe! Co ho tak sebralo? Přece nikdo neudělal nic tak příšerného a Tessie by svou chybu napravila. Je jako vyměněný... Kde je můj milovaný Li? Ten, který by na mě nikdy nevztáhl ruku?

"Nebo co!? Opustíš mě!?" vyjekl. Myslel jsem, že se rozbrečím...

"To si o mě myslíš?" smutně jsem koukl. On taky svůj pohled zmírnil.

"Nialle-" zasekl se. "Jasně, že ne..." povzdychl si. "Miluju tě." usmál se.

"Opravdu?" nějakým způsobem ve mně vyvolal pochyby.

"Samozřejmě!" zase naštvaně sykl.

"Sakra přestaň na mě řvát! Nic jsem ti neudělal!"

"Že nic!?" uchechtl se. "Jo, ty vlastně nikdy za nic nemůžeš!" znova do mě rypl. Cítil jsem, jak se mé srdce pomalu rozpadá.

"Nesahej na mě!" rozhodil jsem rukama.

"A proč ne!?" znovu zopakoval svůj čin. "Co bys mi ty, takové pískle, asi mohl udělat?" začal se smát. Já... Vrazil jsem mu. Nechtěl jsem, ale nedal mi na výběr.

"A vzapamatuj se už!" naštvaně jsem odešel se slzami v očích. Tessie běžela hned za mnou.

"Nialle!" chytla mě za předloktí a silně mě objala.

"Tess..." rozbrečel jsem se.

"Klid broučku..." vískala mě ve vlasech.

"Tohle bolelo..." vzlykal jsem.

"Já vím."

"Proč to udělal? Myslel to vážně?" zasmál jsem se.

"Nialle, určitě ne. Mluvily z něj drogy a alkohol."

"Ale co když ne? Co když jen nemá koule mi to říct, když je v pohodě?" hroutil jsem se.

"Ni, podívej se mi do očí." odtáhla se. "Nemyslel to tak. Miluje tě." usmála se. "Bude to v pořádku, ano?" pohladila mě po tváři.

"Dobře." usmál jsem se a znovu ji objal.

"Pojď, někam si zajdeme na snídani."

Když jsme se vrátili na hotel, Liam seděl na sedačce s pohledem zabodnutým do vypnuté televize. Neřekl jsem ani slovo, jen jsem se přemístil do ložnice.

"Nialle?" přišel za mnou. Když jsem uslyšel jeho zlomený hlas, bodlo mě u srdce.

"Co chceš Liame? Jestli mi máš v plánu zase nadávat, neobtěžuj se na mě ani mluvit." prskl jsem.

"Omlouvám se." stál ve dveřích a zpříma mi hleděl do očí.

"A za co? Že když jsi v pohodě, nemáš na to mi to říct?" v očích mě štípaly slzy.

"Nialle!" okřikl mě. Už zase začíná? "To ale není pravda! Byl jsem naštvaný, nic takového jsem říct nechtěl!" rozhodil rukama.

"Ale řekls to! Chápeš, jak mi to ublížilo? Jo, byla to pitomost, ale já prostě..." musel jsem odvrátit pohled.

"Ni..." hlas měl nakřáplý. "Hrozně moc mě to mrzí, nechtěl jsem ti ublížit." přiblížil se ke mně, ale já odstoupil.

"Mě to taky mrzí." řekl jsem bez špetky citu. "Zdovolíš?" prošel jsem okolo něj a šel se ven projít. Bylo mi z toho všeho zle. Všechno se kazí... Celé to turné mě ničí. Je to jako domeček z karet... Jeden špatný pohyb, větší nádech, a všechna práce je k ničemu. Náš domeček už skoro leží a já nevím, jak ho opravit.