I (never) really loved you

Část 6.

Po Liamově gestu jsem se cítil lépe. Večer probíhal v klidu, po večeři jsme se zašli projít do parku a potom mě Li odvezl domů. Když jsme se loučili, nakláněl se ke mně a připadalo mi, jakoby mě chtěl políbit. Ten úsměv, co mu zdobil tvář dokonale ladil s jeho zářícíma očima. Byl překrásný, i když jsem si to nechtěl přiznat. Asi... asi jsem ho chtěl políbit. A připadalo mi, že on mě taky. Jenže on není gay. A já už vůbec ne. V momentě, kdy mě to napadlo, můj úsměv zmizel a já se odtáhl. Byl příliš blízko. S poděkováním jsem se rozloučil a raději zalezl dovnitř, do mého bytu, a snažil jsem se uklidnit své splašeně bijící srdce.

Co se to se mnou sakra děje!? Nialle, vzpamatuj se! I kdybys Liama chtěl, on tebe ne! Nejsi pro něj dost dobrý a po dnešku, po tom, co jsi provedl, už tě nikdy nebude chtít vidět! Je to tvá chyba! Kdyby sis uměl hlídat myšlenky a tělo, bylo by vše v pořádku, jenže ty jsi neschopný a k ničemu! Zapomeň na něj. Nejsi gay a nemáš Liama rád! Je to jen nafrněný egoista! On tě taky nemá rád, tak proč bys ho měl mít rád ty? Zapomeň na to, nemá to cenu.

Liam

"Tak co, Li, jaké to bylo?" zeptala se Cheryl hned, jakmile jsem za sebou zabouchl dveře. Nemohl jsem se zbavit toho přiblblého úsměvu. Sedl jsem si vedle ní na pohovku a ona odložila svůj časopis. "Teda, ty úplně záříš." zasmála se.

"Cheryl... On je úžasný..." malém jsem se červenal.

"Tak povídej, všechno mi řekni! Chci znát každý detail!"

"Přišel jsem na roh, kde jsme se měli sejít. On tam ale nebyl. Stál jsem tam asi pět minut, ale nikde jsem ho neviděl. Začal jsem si myslet, že si ze mě udělal srandu, a že už nepříjde. No když jsem se vydal domů skoro se slzami v očích, srazil jsem ho. Spadl na zem a sykl, ale nic se mu nestalo. Spolu jsme se vydali do mojí oblíbené restaurace. Když ji viděl, chtěl jít pryč. Vadily mu ty ceny. Pak se stalo něco, čemu nerozumím. Ni se rozhlížel okolo a pak stuhnul. Začal divně dýchat a vůbec mě nevnímal. Aby se vzpamatoval, musel sem ho poplácat po obličeji. Díval se na mě tak zvláštně, jako by se vpil do mých očí. Když jsem po něm chtěl, aby šel za číšníkem, ani se nehnul. Vypadal, jakoby se měl každou chvíli rozbrečet. Nevěděl jsem, co mám dělat, tak jsem ho chytil za ruku a zeptal se, jestli nechce jít na vzduch. Myslel jsem, že půjde, protože vypadal, jakoby chtěl, ale když se podíval k východu, odmítnul to. Tak jsem ho dovedl až ke stolu, kde jsme si sedli. Zdál se být zvláštní. Zeptal jsem se, co si dá a on si začal vybírat. No, pak to zavřel s tím, že mu není nejlíp a chce jen vodu. Lhal. Šlo to poznat. Navíc jsem viděl, jak se kouká na ty ceny a hned mi to došlo. Tak jsem mu řekl, že právě proto, že mu je zle, se musí najíst. Vybíral, ale nevěděl a pořád hleděl na ceny. Pak přišel číšník, a když se ho zeptal, co chce, byl v koncích. Tak jsem objednal to, co vždycky. Byl strašně nesvůj, proto jsem se zeptal, co se děje a on mi řekl, že se stydí. Pamatuješ, jak jsme se poznali? Taky jsem se styděl. A ty ses představila a podala mi ruku a mně se hned ulevilo. Udělal jsem to samé a Ni vypadal hned lépe. Byl uvolněnější a zdál se být v pořádku. Potom jsme šli do parku, a pak jsem ho odvezl domů. Stáli jsme před jeho dveřmi a svítila na něj pouliční lampa. Byl tak nádherný... Chtěl jsem ho políbit. Nemohl jsem odolat a začal jsem se k němu naklánět. Zdálo se mi, že to chce taky, ale pak se odtáhl. Vypadal... Já nevím. Nejistě? Překvapeně? Nevím... Rozloučili jsme se a on odešel. Já se pak pomalu vydal domů." ke konci mi zabylo smutno.

Liame, on není gay. Nikdy nebudete víc než přátelé. Niall je úžasný... Milý, chytrý, hezký, roztomilý a sexy zároveň... Je dokonalý. Je všechno, jen ne gay.

Smutně jsem si povzdychl a pak teprve zvedl svůj zrak k Cheryl.

"Li, on se ti představil jako Ni? A nechal tě, abys ho držel za ruku? Vpil se ti do očí? Byl nervózní? Styděl se? Liame, líbíš se mu." zasmála se.

Kéžby Cheryl, kéžby...