I (never) really loved you

Část 39.

"A jsi si tím jistý?" zeptal se. On vlastně ani nebyl zaskočený tím, že mám přítele. Nebo že jsem ho měl?

"Jo." znovu jsem se napil. Cítil jsem, jak mi alkohol proudí žilami. "Co mám teď dělat?" musel jsem se zhluboka nadechnout, abych se aspoň trochu uklidnil.

"Ni, já být na tvém místě, ukázal bych mu, že to byla chyba."

"A jak?" už jsem to nezvládl. Myšlenka, že mě jen využívá mě ničila. Cítil jsem se podvedený a zlomený. Tohle si opravdu mohl odpustit.

Postavil se a naznačil mi, ať se taky postavím. Silně mě objal. Bylo mi u něj příjemně... Stejně jako u Liama. Rukama sjel na můj zadek a to byl pro mě impulz k tomu, abych se od něj odtáhl.

"Ehm, promiň... Já-" zasekl se. "Promiň, nevím, co mě to napadlo. Chceš teda tu práci?" skousl si ret a koukl na mě.

"Ne, nechci." zakroutil jsem záporně hlavou.

"Fajn." chvíli jen seděl a díval se na mě. "Mám ti dolít skleničku?" zasmál se. Vlastně se ani neptal, prostě mi ji dolil.

"Díky." usmál jsem se.

"Za co prosím tě?" kanceláří se rozezněl jeho smích.

"Za to, že jsi mi přítelem. Nemám moc přátel, víš?" uchechtl jsem se.

"Tak to nechápu, protože jsi opravdu úžasný, Nialle." mrkl na mě a opakovaně mi dolíval.

Myslím, že je jasné, jak to skončilo. Opil mě, a pak mě odvezl domů. K Liamovi domů.

Liam

Když Niall odešel, zrušil jsem práci ve studiu a zavolal Cheryl, že se musíme sejít. Je to důležité a potřebuju to s ní probrat. Sešli jsme se v jedné uličce nedaleko centra. Lidi tam nechodí, proto to bylo ideální místo.

"Díky, že jsi přišla." objali jsme se a začal jsem rozhovor. "Ubližuju Niallovi."

"Co to povídáš?"

"Cítím to. Dneska jsme se hádali. Já mám strach, že ho ztratím. Nechci aby chodil do práce, protože by se tam mohl do někoho zamilovat. Cheryl, já ho ale nechci držet doma. Vůbec nevím, co mám dělat. Poslední dobou je pro mě vším, ale zdají se mi divné sny. V prvním jsem ho praštil a teď se mi zdál druhý. Byl jsem na něj strašně naštvaný a byl jsem na něj ošklivý. Vzbudil jsem se a Niall vedle mě nebyl. Myslel jsem, že šel na záchod, jenže ráno tam taky nebyl. Spal na gauči u televize." vydechl jsem celý nesvůj. Pak mi zazvonil mobil. Niall.

"Ahoj Nialle, děje se něco?" strachoval jsem se... Nikdy mi takhle nevolá.

*Ahoj, jo chtěl jsem se ti omluvit. Já vím, že si to myslel dobře a-a chtěl jsem ti říct, že jsem povýšený. Mám teď mnohem lepší práci, takže... Takže tak. To je všechno.* musel jsem se usmívat, je moje sluníčko... Jenže já se cítím jako mrak.

"Nialle, to je skvělé! Hele, musím končit. Jsem ve studiu a všichni mě tady honí z místa na místo... Tak zatím, uvidíme se. Pa princi." neměl jsem mu lhát, jenže jsem prostě nemohl jinak. Hned potom pojedu do studia.

*Ahoj.* pípl a já schoval mobil do kapsy.

"Co když mi opravdu ujedou nervy? Neodpustil bych si to." na chvíli jsem utichl. "Nevím, jestli je to s Niallem dobrý nápad, ale nechci mu ublížit. Cheryl, já - budu to muset ukončit." snažil jsem se být klidný, abych tady nebrečel jako malá holka.

"Liame, to nemůžeš. Niall-"

"Niall je Niall. Zvládne to, nejsme spolu tak dlouho."

"Co to sakra plácáš!?" rozčílila se. "Liame, jsou to jen sny!"

"Jenže já Nialla nemám rád!" zařval jsem. Na chvíli jsem cítil slzy v očích. "Cheryl, já ho miluju..." to bylo poprvé co jsem to řekl nahlas. Chtěl jsem mu to říct už v tom autě, ale nestihl jsem to. "Miluju ho." řekl jsem odhodlaně.

"Liame." řekla úžasle. "To, ale není nic, co by ti mělo bránit být s ním. Na Niniho pohledu jde vidět, že jsi pro něj vším. Musíš mu to říct, než bude pozdě. Nebude na to, na tebe, čekat věčně." usmála se a já ji objal. Díky Bohu, že mi tuhle holku seslal. Co bych si bez ní počal?

Hned po tom jsem jel do studia řešit turné. Hlavně věci ohledně Nialla. Veřejně všem řeknu na mém prvním koncertě, který pojede živě úplně všude ve světě, že ho Miluju.

Miluju Nialla Horana a nic ani nikdo to nezmění.