I (never) really loved you

Část 34.

"Nialle, uklidněte se a pojďte semnou." táhl mě dál. Upřímně? Vůbec se mi to nelíbilo.

"Kdo jste? Kde je Liam? Kam jdeme?" neodpověděl. Snažil jsem se mu vysmeknout, jenže měl příliš pevný stisk. Proto jsem se pokusil o útěk. I to, ale bylo marné. "Pusťte mě!" stále jsem sebou trhal. "Liame!" začínal jsem se bát. Šli jsme totiž k nějaké bílé dodávce. "Ne!" začal jsem se najednou snažit mnohem víc. Jenže mi to stále vůbec nepomáhalo.

Sakra, tohle je špatný. Kde je Liam? Nenechám se jimi přece unést! Neunesli by mě, když je kolem tolik lidí, nebo ano? Nějaká kamera by je přeci natočila. Nemůžou si to dovolit. Kde je sakra ten Liam? Nikde ho nevidím... Ublížili mu? Co po mně chtějí?

"Co chcete? Kdo jste? Kde je sakra Liam!? Dochází vám, že mě nemůžete unést, když je okolo tolik kamer?" začalo se mě zmocňovat zoufalství.

"Nastup si, nic se ti nestane." ukázal na dveře té dodávky.

"To se říká i ve filmech a nakonec ti lidi skončí mrtví!"

"Proč bych tě zabíjel? Liam je uvnitř. Měl jsem pro tebe dojít. Jedeme do studia." byl otrávený. Očividně jsem ho unavil.

"Co? A kde? Nikde ho tu totiž nevidím." pootevřel jsem dveře od toho auta a ten chlap ode mě kousek poodstoupil, abych tam mohl naskočit. Já ale vzal nohy na ramena a běžel do houfu lidí.

Proběhl jsem až na druhou stranu a tam stál Liam s cigaretou v ruce.

Pokusili se mě unést. Ale proč? Co by se stalo, kdybych tam nastoupil? Toho chlapa si pamatuju, možná by bylo vhodné nahlásit to na policii. Tohle totiž vůbec nebyla sranda. Mohlo mi jít o život. Možná mi o něj stále jde.

"Nialle? Kde jsi sakra byl? Víš jak jsem se bál!? Nemohl jsem tě najít a ti hlupáci s foťákama neposlouchaj nikoho!" natiskl si mě na sebe.

"Ztratil jsem se. Nějak jsem se k nim připletl, a pak..." musel jsem si to promyslet. "...Li, asi se mě pokusili unést." když jsem to řekl nahlas, najednou mi to přišlo horší než předtím.

"Co to říkáš Ni?" zasmál se.

"Víš co? Nech to být. Asi jsem se jen spletl."

"Tys to myslel vážně?" potáhl si a projel jeho úžasné vlasy rukou. "Jak vypadali? Kolik jich bylo?" nevypadal nijak vyděšeně.

"N-no, byl jeden. Teda v tý dodávce jich možná bylo víc-"

"Nialle?" koukl na mě naléhavě.

"Ano?" pohled jsem mu opětoval.

"Ty to opravdu myslíš vážně?"

"Ano Liame, myslím!" frustrovaně jsem si prohrábl vlasy a podíval se na něj. Dělal to samé. "Ale abych to dořekl, ztratil jsem se v tom chumlu noh a rukou a nějaký týpek mě vyvedl. Myslel jsem, že si to ty, tak jsem šel s ním. Jenže pak jsem si všiml, že to určitě nejsi ty. Na otázky mi neodpovídal, ale snažil se mi namluvit, že ty už jsi v té dodávce a jedeme do studia. Že prý se mi nic nestane. Nevěřil bych mu ani nos mezi očima, proto když mě pustil a myslel si, že nastoupím, utekl jsem zpět do toho davu. Pak jsem tě zahlédl." seděl jsem na nějaké nepohodlné bedně a vše mu řekl. Liam se zamyslel, a pak zavolal taxík. Řekl, že to oznámí policii a hned pojedeme natáčet ten klip.

Sedl jsem si na zadní sedačky auta a čekal na Liama. Oknem jsem se díval na ten chaos venku. Liamovo úžasné BMW je úplně zničené a média se dožadují odpovědí u policistů a hasičů. Ti je ale neinformují a věnují se své práci. Po chvíli se Liam objevil vedle mě.

"Policistka řekla, ať se zítra dostavíš na stanici a dáš výpověď. Budou chtít popis a průběh. Pamatuješ si, jak vapdal ten chlap?" vypadal vyčerpaně.

"Jo." jenže pak jsem se zasekl. Já si to už nepamatuju. "Ne." zaskuhral jsem.

"Ni..." povzdechl si. "V tom případě nemůžou nic dělat. Nemá cenu tam ani chodit." po zbytek cesty bylo ticho, ale svou náklonnost mi dával najevo rukou na stehně. "Pojď." chtěl jsem jít domů a nechat všechno být. Byl jsem unavený, ale Liam se na to těšil, nemohl jsem mu to vzít.

Když jsem vystupoval z auta, myslel jsem, že omdlím. Všude okolo byli mí oblíbení herci a zpěváci, byla tam dokonce Ellen nebo James Corden!

"Věděl jsem, že se ti tu bude líbit." za boky si mě přitáhl do hladového polibku a rychle mě táhl dovnitř.

Třeba to nebude tak špatné...