I (never) really loved you

Část 31.

"Nialle, promiň... Já jen nechci, aby ti ublížil." zamračila se.

"Já vím. Jen je to teď těžký, víš? Každý den jsem Liama viděl v médiích, ale teď tam vidím i sebe. Nemůžu se s tím nějak vypořádat. Nechtěl jsem být zlý..." povzdychl jsem si. Věnovala mi úsměv, ale pokračovala.

"Abych to dořekla, Liam může působit jako fajn kluk, ale nezapomeň, že byl závislý na alkoholu i drogách. Měl problémy s agresivitou a napadal lidi okolo sebe. Ni, dávej si prosím pozor." řekla ustaraně.

"Já to, ale nechci poslouchat! Nemáš pravdu. To je Liamova minulost a tím to končí. Liam je úžasný a mě nezáleží na tom, co si okolí myslí." nechtěl jsem, aby to znělo ošklivě, ale jak by tato slova mohla znít mile?

"Nialle, já se přece o tebe jen bojím!"

"Ale to nemusíš!"

"Fajn." řekla po chvíli přemýšlení.

Zbytek dne strávili u nás. Popíjeli jsme, teda až na Gigi, a hráli hry. Jak už to tak bývá, já se rychle opil, a proto jsem se ráno vzbudil s nevolností a bolestí hlavy. K tomu všemu mě bolel zadek. První mi to nedocházelo, ale když jsem na svém krku uviděl cucfleky, hned mi to došlo. Přešel jsem do obýváku a našel Liama polonahého u plotny.

"Ahoj." objal jsem ho zezadu a schoval tvář v jeho svalnatých zádech. Největším překvapením pro mě byl chraplavý hlas. Nemohl jsem skoro vůbec mluvit... Co se mnou sakra udělal?

"Ahoj, můj malý princi." otočil se a láskyplně mě políbil.

Chvíli jsme si povídali o tom, co se včera dělo. Vše mi detailně popsal, kde všude jsme si užili, a jak jsem slastně křičel, a jak jsem byl úžasný a vyčerpaný... No všechno. Potom mi ale sjel pohled na kalendář. Zítra musím do práce.

"Ni, dneska mám jít natáčet videoklip k novému songu. Nechceš jít se mnou?" usmál se.

"To by bylo úžasný!"

"Skvěle. Tak si sněz lívance a pojedem." políbil mě na čelo a podal mi talíř.

Rychle jsem to do sebe hodil a jeli jsme. Cestou jsem, ale hodně uvažoval, což nikdy neznamená nic dobrého.

Mám to ale štěstí, že mám Liama. Je to jako z nějakého romantického filmu. Jenže život přece není pohádka. Brzo se něco pokazí a já budu sám. Možná Gigi měla pravdu. Není možné, aby všeho nechal. Bere ještě drogy? Nebo ujíždí na alkoholu? To už myslím ne, všiml bych si. Ale co když bere? Nebo co když je stále agresivní, jen jsem mu ještě nedal důvod, aby vybouchnul? To ale vůbec nevypadá dobře. Tohle je zlý. Nepodporují drogy náhodou agresivitu? To by bylo dost špatný. Tak mě napadlo... Znáte takové to pravidlo, že když se něco řekne nahlas, přivolá to tu danou situaci? Nejspíš bych to měl očekávat v nejbližší době. Snad jsem nezařikl, že Liam přestal...

Pak jsem chvíli nedůvěřivě koukal na Liama, jak řídí.

Já bych chtěl rodinu. Opravdu moc. Syna. A psa a kočku. A papouška. Jenže s Liamem by to nikdy nemohlo vyjít. On nemá na rodinu čas. Jeho šéf by mu ho nedopřál. Jenže přece se říká, že když se chce, všechno jde, ne? Tak proč by to nešlo? Ale co když Liam nechce? Nechce syna, psa ani kočku a papouška. Určitě ne. Nebo možná jo. Jenže teď není nic jisté. Co když se něco pokazí? Třeba si pak najdu přítelkyni... Nad čím to sakra přemýšlím!? S Liamem nám to klape. Teda aspoň zatím. Co by byl ale problém - kdybychom se rozešli, nemohl bych zase nikam dojíždět. Měl bych si udělat řidičák. Nebo koupit kolo. Liam mě nebude věčně vozit. Ani Zayn. Co kdyby se něco stalo Luce? Jak bych ho rychle dokázal dostat na veterinu? Nijak. Umřel by. A to by nešlo, je jako můj syn. Přece nenechám Luku umřít...

"Nialle?" smál se Liam.

Jak dlouho jsem přemýšlel?

"Jo?" párkrát jsem mrkl, abych se trochu probral.

"Nad čím si pro Boha přemýšlel? Vraždil si mě pohledem..." smál se.

"Musím si udělat řidičák, aby Luka nezemřel. A taky mě napadlo.... No, jestli ještě bereš..." nechtěl jsem se ptát, jenže jsem se prostě musel ujistit.

"Co?" věnoval mi vyděšený pohled a hned se zase věnoval vozovce.

Já to věděl... Sakra, je teď zdrogovaný!? Co když bude mít bouračku? Pane Bože... Co když mě zabije až budeme vystupovat? Jestli je agresivní, je to dost možné...

"Ty myslíš drogy?" nervózně polknul.

On vážně bere. Dělá si ze mě srandu? To mi to nemohl říct!?

"Ne, myslím bonbóny malým dětem..." musel jsem ironicky protočit očima. Jenže to byla chyba...