I (never) really loved you

Část 7.

"Jak mám zjistit, jestli je gay? Podle mě není... Víš jak to mám. Nikdy nejsou na kluky." povzdychl jsem si.

Prostě umřu sám.

"Zeptej se ho." položila mi ruku na rameno.

"Cheryl, to přece nemůžu. Nemůžu za ním jen tak přijít a říct: Ahoj Nialle, hele, nejsi náhodou gay? Nechceš to se mnou zkusit? To by nešlo Cheryl, to ne." cítil jsem se hrozně. Nevěděl jsem, co mám dělat. "Nechceš se ho zeptat ty?" uchechtl jsem se.

Proč by to dělala? Nemůžu ji o to žádat...

"Fajn, tak ho pozvi."

"Ty bys to pro mě udělala?" otevřel jsem pusu v úžasu. "Opravdu?"

"Jo, proč ne?" zasmála se.

Možná, že je gay. Možná má Cheryl pravdu. Třeba se mi teď poštěstí a nebudu usínat sám. Třeba ho jednou budu moct políbit a ukázat mu, co k němu cítím. Jenže možná taky ne. Třeba je hetero a já si dělám plané naděje.

"Tak ho sem pozvi, něco uvařím." dodala po chvíli.

"Kdy?"

"Liame, jsi jak malé dítě. Co takhle příští rok v dubnu?" ironicky pronesla. Ví, jak moc mě štve, když je někdo ironický...

"Fajn, v dubnu se mi to hodí." skřížil jsem ruce na prsou a uraženě si odfrkl. Stočil jsem od ní pohled a čekal, než se pokusí si mě udobřit. Dlouho jsem tak seděl, ale nic se nedělo a tak jsem se podíval, co dělá. Měla v ruce můj mobil a usmívala se. Zlomyslně. "Co zas děláš?!" sebral jsem jí ho a přečetl si, co mu napsala.

Liam: Ahoj Nini :* nechceš k nám zítra přijít na oběd? Cherylka nám uvaří :D

"Cheryl!" vykřikl jsem zděšeně.

"Klid Li..." zabrblala a věnovala se svému časopisu.

Uběhlo možná 15 minut a Niall stále neodpovídal.

Niall

Liam: Ahoj Nini :* nechceš k nám zítra přijít na oběd? Cherylka nám uvaří :D

Co to má být? Jak to mám chápat? Dělá si srandu? Je opilý? Nebo si něco dal? Co mám odpovědět? Ignorovat ho nemůžu. Co mám sakra dělat!?

Niall: Ahoj Li, je ti dobře?

Co jiného jsem měl napsat? Odpověď přišla skoro okamžitě.

Liam: Jo, to psala Cheryl :)

Bodlo mě u srdce. Najednou mi bylo smutno, skoro až do pláče. Cheryl. Jeho milovaná Cheryl.

Liam: Nechtěl bys k nám přijít zítra na oběd?

Nechtěl jsem tam jít. Z nějakého důvodu jsem je nechtěl vidět spolu. Podezíral jsem se z toho, že se mi Liam líbí. Jenže to nemohla být pravda. Já nejsem gay. A musel jsem si to dokázat.

Niall: Jo, proč ne :)

Bylo to ode mě zlé. Využíval jsem ho, i když ne úplně. On mě bral jako kamaráda, takže jsem ho vlastně nevyužil. Jen ho prostě nechám mi pomoct přesto, že o tom neví.

Liam: Fajn, tak se zase sejdeme tam jako dnes?

Niall: Jop :)

Liam: Už se těším.

Tím naše konverzace skončila. Bylo toho na mě moc. Proto jsem vytočil Zaynovo číslo. Když jsem však uslyšel jeho vyzváněcí tón v obýváku, zarazil jsem se. Nechal si tu mobil. Oblékl jsem se a šel na bus. Ano, nemám řidičák ani auto.

Nějakou dobu to trvalo, ale k Zeemu jsem se dostal. Zazvonil jsem a čekal.

"Ni? Co se děje?" zarazil se, když mě viděl.

"Mám tvůj mobil." zamával jsem jím.

"Myslel jsem, že ho mám v autě." uchechtl se a vzal si ho. "Jak to dopadlo?" zvedl ke mně oči.

"Lásko? Kdo je to?" ozvala se Gigi, Zaynova přítelkyně.

"Niall, broučku." zamilovaně se na ni usmál, když došla k nám.

"Jak dopadlo rande?" zazubila se na mě. "Pojď dál, honem!"

"Bylo to-" zamračil jsem se. "To nebylo rande." zakroutil jsem hlavou. "Bylo to... Byla to jen schůzka. Nebylo to rande."

"Dobře, promiň Ni." tak zvláštně se na mě oba koukali. "A jaké to teda bylo?"

"Všechno jsem to pokazil..." řekl jsem jim všechno, co se stalo, i o mém stavu v restauraci, o tom, jak se mě Li dotkl a že se bojím, že jsem gay, ale že gay nejsem. "A pozval mě zítra na oběd. Cheryl něco uvaří." dodal jsem sklesle.

"A to je špatně?" zeptal se Zayn.

"Nevím... Necítím se na to. Nechci je vidět spolu." tak strašně mě to štvalo. Štvalo mě, že mě to štve. Nebyl to normální pocit... Byla to žárlivost. A to mě bolelo. Žárlil jsem na holku. Záviděl jsem jí přítele, ale stále jsem si to nechtěl přiznat.