Pavučina ✓

16. kapitola - Dominika

„Pojď, přesuneme se jinam.“ Zatímco zasypával polibky nejrůznější části mého těla, vynaložil Oliver veškerou sílu na rozevření starých těžkých dveří vedoucích do ložnice jeho rodičů. „Dneska nejsou celý den doma.“

Jen co dveře konečně povolily, objevila se před námi obrovská manželská postel. Nervózně jsem si zkousla ret, když jsem jen pomyslela na to, co na takovém obrovském kusu nábytku budeme provádět.

Můj přítel však rozhodně nechtěl ztrácet čas a odporovat mu bylo nemožné. Nechávala jsem se dobrovolně svlékat a laskat, dokud jsem před Oliverem nezůstala jen v kalhotkách a přesvědčená, že i ty se během chvilky ocitnou mezi nepotřebnými kousky oblečení pohozenými na zemi.

„Počkej. Já... já mám strach.“

„Hele, to vážně nemusíš, přece se ti nechystám nijak ublížit. Je to něco, co oba chceme,“ odmítal mě pustit ke slovu.

„Ne, to já vím... Jen je to moc narychlo, nemyslíš?“

„Tak chodíme spolu už pár měsíců a nebudeme čekat až do svatby, ne? Tak se to dělalo tak před sto lety.“

„Není mi ani patnáct.“

„No a? V dnešní době to bude všem jedno,“ odseknul uraženě a odtáhnul se. „Nebo ty mi chceš říct, že jsi panna?“

„No, jsem...“

„Takže s těma klukama, který jsi měla předtím, jste se nikam nedostali, jo?“

Pokojem se rozezněl jeho zvonivý smích, až mi bylo trapně.

„Samozřejmě. To ty si myslíš, že jsem děvka, která už od dvanácti dá každýmu? To ses ve mně asi spletl, promiň.“ Poníženě jsem si rukama zakryla prsa a přes okraj postele se ohnula pro podprsenku a tričko.

Oliver se odsunul o pár centimetrů ode mě. „Takže si neděláš srandu? Popravdě, myslel jsem si něco jinýho.“

„Myslel sis, že jsem děvka?“

„Nemyslel. Ale doufal jsem, že nebudeš couvat. Nebo se vymlouvat.“

„A kolik jsi ty měl holek?“ bránila jsem se útokem. „Ve všem se vyznáš a vrháš se do toho rovnou po hlavě.“

„To není pravda. A vůbec, s tím se ti nemusím svěřovat.“

V duchu jsem se radovala, protože jsem to brala jako malé vítězství; jakmile jsem se však vrátila domů - což následovalo jen o pár minut později po neúspěchu v posteli - jsem pochopila, že to nebyla žádná nevinná hádka.

Dost možná to znamenalo rozchod.

***

Neděli jsem strávila doma s pořádnou porcí zmrzliny a romantických filmů.

Rozhodně jsem nenašla odvahu Oliverovi napsat. Na mobilu na mě zíralo bezmocné Zobrazeno mé předchozí zprávy o tom, že jeho pozvání přijímám.

V nejčernějších myšlenkách mě napadalo, že ho to nijak nepoznamenalo a možná už si za mě našel lepší náhradu. Lepší? Určitě tu první, na kterou narazil. Na hokejisty se holky lepily vždycky.

V pondělí jsem bohužel musela zamířit do školy, kde jsme spolu sdíleli lavici. Rozhodla jsem se, že se vyměníme a přestěhovala jsem se místo Kláry vedle Zuzky.

Kdybych nechodila s Oliverem, rozhodně bych seděla s ní. Byla to ta nejlepší kamarádka, kterou jsem si mohla přát.

„Neboj, spolu to nějak zvládneme, přece se kvůli němu nebudeš trápit, za to ti žádný kluk nestojí,“ uklidňovala mě o přestávkách.