Pavučina ✓

19. kapitola - Patrik

Celé pondělí jsem přemýšlel, jaké by bylo to nejideálnější místo, kam bych Dominiku pozval. Musel jsem něco udělat a trochu ji rozptýlit, když se po rozchodu s Trojanem zahalila do smutku.

Nezajímalo mě, co se mezi nimi stalo, ale líto mi to nebylo. Sama Domča určitě brzy zjistí, že to nebyl kluk pro ni. Nestačí, že je to hokejista, co ji může na rukou nosit. Zaslouží si někoho lepšího.

Kdysi jsem si myslel, že směrem ke mně vysílala náznaky toho, že mě má možná ráda, ale vždy jen pár dní po takovémto zjištění si za ruku vedla nějakého nového přítele. Uklidňoval jsem se, že na mě řada teprve přijde. I když jsem se na ni snažil zapůsobit různými způsoby, aby si vybrala zrovna mě, a nebrala spolužáky jako zkušební figuríny řád řadem, dokud bych nezbyl jako jediný. Ale mé snahy nikdy neskončily úspěchem.

Sama mi řekla, že jsem jen kamarád, několikrát...

Ano, cesta vedoucí ven z friendzone neexistuje, ale já jako tulák bloudil a hledal dál.

Otevřel jsem na internetu další stránky, které navrhovaly tipy na rande s dívkou. Chtěl jsem být originální.

Trojan ji pořád zval do restaurace nebo na domácí večeře. Taky jsme mu se Šimonem začali posměšně říkat otesánek; přitom měl vědět, že si Domča drží štíhlou linii a zajímá se více například o módu a kosmetiku.

Možná to nevěděl vůbec - já ano a toho jsem prostě musel využít.

Napsal jsem do vyhledávače 'módní přehlídky' a se spokojeným úsměvem čekal na výsledky.

K mému překvapení se jedna konala hned tento víkend v Praze. Přestože ta částka, kterou si organizátoři účtovali, nebyla zrovna nejnižší, okamžitě jsem dvě místa zarezervoval. Ušetřené kapesné tak bylo do poslední koruny pryč, ale doufal jsem, že toho nebudu muset litovat.

Lístky jsem vytisknul a vyfotil, abych tu novinku ještě zatepla oznámil Domče. S nostalgií jsem si přečetl naše dávné konverzace a po dlouhé době znovu započal rozhovor i s přiloženou fotografií: 'Ahoj Domi, nechtěla bys se mnou vyrazit na módní přehlídku?'

Nervózně jsem se po zbytek dne bál na mobil jen podívat, protože jsem nechtěl v záchvatu euforie vidět, jak mě postopadesáté odmítá, navíc teď, když už jsem vše zařídil. Chtěl jsem jí nechat dostatek času, aby pochopila, že tohle je rande jejích snů.

Zašel jsem si s kluky zakopat na trávník před panelákem, abych mozek zabavil jinak. Když jsem se však uřícený vrátil domů, displej se rozsvítil sám, jako by mi nesl nezbytně důležité zprávy a odpovědi jsem už nadále unikat nemohl.

Ani k tomu nebyl důvod, jelikož mě přiměla k tomu, abych i přes únavu několik minut vesele skákal po pokoji.

'To zní skvěle! Ráda s tebou půjdu.'

***

Poprosil jsem mamku, aby mi vyprala oblek, který jsme pořídili nedávno kvůli vystoupení v ochotnickém divadle, a pročítal si na internetu články o aktuálních trendech, na které byla módní přehlídka jedné z nejvýznamějších českých značek zaměřena.

Ne, že bych se o módu někdy zajímal podrobněji, ale prohlížet si, jaké šílenosti si jsou na sebe lidé schopni navléknout, mě neskutečně bavilo.

I mezi výstřednostmi se však občas nacházely i celkem hezké šaty, alespoň dle mého názoru. Kdybych měl nějaké peníze, určitě bych alespoň jeden model Domče koupil. Už jsem si představoval, jak jí to v něm sluší.