Pavučina ✓

28. kapitola - Dominika

Nedokázala jsem to pochopit. Jak jsem si někdy mohla myslet, že Oliver bude našeho rozchodu litovat? Uběhlo pár dní a už jsem viděla, jak mezi spolužačkami hledá svůj další terč. A já jsem mu nestála ani za jediný pohled nebo kratičkou omluvu. Jako by se ta nenávist víc prohlubovala a mezi námi stála propast, kterou nešlo překonat.

Potom se stala ta záležitost v parku. Bez okolků se vrhnul na nějakou neznámou starší holku, zručně ji svlékal jako naposledy mě a viditelně si to náramně užíval. Vlastně jsem mohla být Pavlíně vděčná, že to natočila a zveřejnila. Otevřela mi oči.

Řekla jsem si, že když se ke mně zachoval takhle, tak se můžu i já s čistým svědomím přestat snažit. To, co se stalo, už stejně nikdo nevrátí zpět. Došlo by k tomu tak i tak později, takže alespoň nemusím ztrácet čas kvůli věcem, které za to nestojí.

Poslední dobou jsem se sblížila s Patrikem. On už několik našich společných fotek přidal na Instagram a celé okolí přesvědčil o tom, že spolu chodíme. Nevím, jestli to byla úplně pravda. Cítila jsem, že zbytečně tlačí, stejně jako Oliver. Doufala jsem, že se naše vztahy nebudou vyvíjet jako přes kopírák.

S Páťou ale byla rozhodně větší zábava. Už jsme stihli navštívit divadlo i kino a příští týden se chystali na koncert jedné městské kapely, kde údajně hráli i někteří žáci naší školy. A protože jsme těmi nejstaršími na škole byli momentálně my, mohli jsme očekávat, že to budou jenom falešně zpívající malý děcka s hlasem Františka z Kouzelné školky - ale snad budou jen předskokany a po nich na pódium nastoupí opravdoví hudebníci.

Věděla jsem, že se mnou Patrik bude chtít pochlubit, a tentokrát v trochu vážnější podobě - tudíž se zamilovaně vodit za ruku, ale s ním mi to najednou připadalo divné, přímo šílené. Někdy mě přepadaly myšlenky, že jsem jako starší sestra s malým bráškou, přestože byl o hlavu vyšší než já. Prostě tak na mě vždycky působil a nedokázala jsem samu sebe přesvědčit, že klidně může být i můj kluk. Nikdy jsem ho ale nechtěla zklamat, když o to tak stál. Zuzka prostě měla pravdu.

„Snad pořád nepřemýšlíš nad tím úchylem,“ pronesla, když zpozorovala můj zamyšlený výraz. Až ve chvíli, kdy jsem přemýšlení nechala, jsem si konečně uvědomila, že ho pořád sleduju. Jak sedí v lavici a se sluchátky v uších předstírá spánek, aby nemusel poslouchat okolní drby.

Nebylo mi ho líto, zasloužil si to. Zachoval se jako idiot.

„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou. „Ale asi se ho zeptám, proč to vlastně udělal. Třeba přijde s nějakým vysvětlením.“

Zuzka nechápavě povytáhla obočí a odvrátila se. „Ty jsi vážně nepoučitelná.“

Nezeptala jsem se ho hned, abych tím nespustila další vlnu drbů, a raději jsem si zbytek přestávky i další hodiny hrála hry na mobilu nebo procházela Instagram. Všichni přidávali úplný blbosti bez nápadu, ale aspoň jsem se trochu uvolnila. Když člověk myslí až příliš, začne se to projevovat i na jeho zdraví a hladině stresu.

Šla jsem za ním až po škole. Nevím proč, ale doufala jsem, že mu to třeba bude líto. Přece jsem nechodila několik měsíců s úplným zloduchem.

„Olivere!“ zavolala jsem za ním, když vycházel ze školy. "Počkej!“

„No, co chceš?“ štěkl nevrle a jen neochotně se otočil a přistoupil ke mně o pár krůčků blíž.

„Proč jsi to vlastně všechno udělal? To byla nějaká odplata, nebo co?“

„Ne, nebyla. Prostě jsem si našel novou holku. Jako ty sis začala s Doležalem.“ Oliverovu tvář neopustil znechucený výraz, naopak se víc a víc rozčiloval. „Takže nechápu, o co ti jde. Stejně je to jenom tvoje vina. A Pavlíny.“

„Vážně? A kdopak hraje hlavní roli v tom pravdivém videu? Sexuální -“

„Zvíře, já vím! Už jsem to slyšel asi tisíckrát. Ale tohle je příroda, holčičko. A taky soukromá záležitost.“

„Já jsem ráda, že to natočila,“ založila jsem si ruce na prsou a nasadila pobavený výraz. "Jinak bych nikdy nepoznala, co jsi za prase. Dobře, že ti každá nedá při první příležitosti.“

Otočila jsem se na podpatku a se vztyčenou hlavou zase zamířila ke škole. Zuzka s úsměvem sledovala, jak jsem toho úchyla konečně poslala tam, kam patří. A přestože to šlo pomalu, pochopila jsem, že konec našeho vztahu bylo to nejlepší řešení.

***

Odpoledne jsem strávila s Patrikem. Snažila jsem si vnutit, že to on je tím lepším typem kluka, který jsem si mohla vybrat. Pozorný, milý, který mě sice na rukou neponese, ale aspoň od něj nehrozí znásilňování a bití, jak by u Olivera možná následovalo. Raději jsem si nepředstavovala, jak by náš vztah pokračoval dál.

Vlastně mi bylo fajn, když jsem se přes všechny události posledních týdnů přenesla.

„Těšíš se na ten koncert? Tak si říkám, že navštívíme dva koncerty, když se před prázdninami koná ta školní akce. Mohli bychom tam vystupovat, ne?“

„Jedině, že by tam udělali nějaké módní molo,“ pousmála jsem se. „Ale ty přece rád hraješ. Mohli byste zahrát Romea a Julii v moderním pojetí.“

Patrik se rozesmál. „Že neuhodneš, jak jsem tebe a Olivera kdysi nazýval? Romeo a Julie. A já jsem byl Tybalt. Tak snad mě Trojan nezabije...“

„Počkej! To si děláš srandu!“

„Nedělám,“ dodal. „Takže bychom to vážně mohli zahrát. Ale s Oliverem bych si role s dovolením vyměnil.“

„A kdo bude hrát ty ostatní?“ zeptala jsem se, abych od sebe odvedla pozornost. Nemyslela jsem si, že bych byla tou nejvhodnější herečkou. Zuzka mi věčně vyčítala, že mám stále jeden a ten samý výraz, ať už mě fotí kdykoli.

„Kamil pomůže, Šimon je pro každou špatnost... A my už vlastně máme obsazenou i roli dýky!“

„Cože, dýky?“ vyprskla jsem smíchy. To přece měla být neživá věc. Nějaká rekvizita z papíru.

„Pavlína o ni měla zájem,“ pokrčil rameny a zezadu mě objal. „Tak co, půjdeme do toho? Jenom nějakou krátkou ukázku, slibuju.“

Přestože jsem se na roli zamilované Julie opravdu necítila, nechtěla jsem Páťovi kazit radost. Třeba se do něj během hry zamiluju a náš vztah bude naplněný z obou stran. Přála jsem si, abych mohla přemluvit svou mysl. Musela jsem to zkusit.