Black Moon

3.Kapitola

Nahoře Elisabeth ve vlčí podobě

" Jsme tu Alfo a posloucháme " řekla Lor. Jsem na ten úkol i docela zvědavá...

" Dobře začneme krycíma jménama, ty Moon budeš Elisabeth Moonová, Tear a Scar svoje krycí jména už znají, ale řeknu je znovu aby se nestala nějaká chyba, ty Tear jsi Loren Turnerová a ty Scare jsi Chris Swans" Aaha? Pořád, ale nechápu proc tam mám jít i já?

" Jde tu o kluka jménem Thomas Colins je to sice jen člověk, ale taky napůl vlkodlak neví o tom, ale kdyby se omylem proměnil na veřejnosti mohl by nás prozradit, proto ho musíme zneškodnit, ale nejdřív ho budeme půl roku sledovat aby jsme zjistili jak se chová a co od něj můžeme čekat, teprve pak se pořádně rozhodne zda ho zabít či ho nechat žít " on je na půl vlkodlak? To snad nejde ne? Tak jo mám spoustu otázek

" Na půl vlkodlak já myslela že to nejde " Tak jo dneska jsem snad pořád zaskočená.. Jak já nemám ráda něco kam ani nevím do čeho se řítím

" Taky jsem si to myslel Moon, ale nějakým způsobem se to povedlo a my musíme zabránit prozrazení " já toho bastarda nechápu... Já nechápu pomalu celou tuhle situaci...

" Od kdy se zajímáte o naše prozrazení pane? " Zeptala jsem se s lišáckým úsměvem

" Od té doby co tu mám tebe Moon, nedáváš si moc pozor už nás málem dvakrát odhalili a to jen díky tobě " že jsem byla před tím zaskočena? tak teď mi vyrazil dech

" Díky mě?? Pane jsem špičkově vycvičená a to ještě ke všemu od vás, od koho tyto špatné informace máte? " Tohle mě docela zajímalo, ten parchant co si to vymyslel asi půjde na návštěvu ke kytičkám

" Do toho ti nic není a teď už vypadni "
Páni takhle rychle mě ještě nikdy nechtěl vyhodit

" Dobře, ale já to zjistím... Ale teď jdu do lidské školy " to slovo jsem řekla s odporem, ale byl to úkol se kterým nic už nezmůžu

Kývla jsem hlavou ,uklonila se a proměnila do vlkodlačí podoby a utekla ke svému oblíbenému místu u vodopádů...

Ale to bych nesměla být já abych do někoho nevrazila..
Zavrčela jsem a to docela dost..
Byl to asi taky vlkodlak, ale tohodle jsem tu ještě neviděla a zdál se mi zmatený nechala jsem ho být vypadal spíš jako obyčejný vlk..

Z pohledu Thomase :

Byla neděle večer a já si chystal věci do školy...

Když už jsem je měl nachystané tak jsem se vydal do lesa ke svému
oblíbenému místu u vodopádů..

Proměnil jsem se ve vlka a běžel jsem, ale do někoho jsem narazil a pak slyšel temné zavrčení ,upřímně jsem se i tak trochu lekl..

Divil jsem se co je zač ,vlk to být nemohl, ale slyšel jsem že tu po lese běhají speciálně vycvičení vlkodlaci, ale nikdy jsem žádného nepotkal tohle je poprvé, ale ty modré oči byli překrásné..

Vlk se na mě podíval způsobem jako by si mě měřil a asi si dotyčný nebo dotyčná myslel že jsem jen obyčejný vlk tak mě nechal nebo nechala na pokoji..za to jsem ji nebo jemu byl i docela vděčný, ale na to temné zavrčení nezapomenu a na ty modré oči už vůbec ne...

Z pohledu Elisabeth :

Nechala jsem toho chudáčka být. Přece jenom jsem do něj narazila já a asi jsem ho vylekala zavrčením, nad tím jsem se musela docela i usmát..

Alfa mě volal ,no super to budou zase kecy to mi ještě scházelo..

Ale nescházelo mi nic jiného jen poslechnout... Snad mě ten vlk nebo co to je nebude sledovat...
Utíkala jsem jen co mi nohy stačili, byla jsem hodně rychlá dokonce rychlejší než sám Alfa, co z toho nebyl zrovna na větvi...

Proměnila jsem se do lické podoby a běžela dál..

Když jsem doběhla zpět do jeskyně, tak jsem se setkala s jeho krvelačným pohledem a jen zakroutila očima..

" Hele tohle docela i bolelo " zaskuhrala jsem když mě svalil na zem a ruku mi držel pod krkem..

" Co si o sobě kurva myslíš že jsi... Někdy se divím proč tě prostě a jednoduše nezabiju " Au to bolelo u srdíčka.. Dělám si srandu docela jsem se bavila

" Myslím si že jsem poho vlčice co nakope zadek každýmu... A jo taky se divím proč mne prostě a jednoduše nezabijete, ale asi jsem pro vás hodně užitečná a nebo by jste to nedokázal "
V tu chvíli mě odhodil na druhý konec jeho sídla a že to trochu i bolelo

" Vypadni už jste měli dávno vyrazit "

" Už jdu pane " Uchechtla jsem se... no v tu chvíli mne vyhodil z jeho sídla a zařval

" Divím se že ti je ještě do smíchu, nevracej se dokud nebudeš mít nějakou důležitou informaci "

Jo tohle už bolelo trochu víc.. Všichni na mě čuměli s otevřenou pusou

" Co je? Alfa není tak trochu v náladě to jste si snad ještě nezažili? " Všichni se rázem rozešli domů a já se tomu jen uchechtla, zvedla jsem se oprášila si kalhoty a šla teda do lidské školy...
Kde mne čekala nejenom spousta dalších otázek ale i odpovědí...