Black Moon

20.Kapitola

Šli jsme domů v tichosti a já pořád s kamennou tváří.
Když jsme dojeli na parkoviště, Thomas neuhodnete co udělal.. Ano zaparkoval.. Samozřejmě
Ale taky prolomil to ticho.

" Elisabeth co ti je?  Jsi jak tělo bez duše " zeptal se až docela starostlivě..

" Však ani žádnou duši nemám " zašeptala jsem , ale on to nejspíš slyšel.

" Co si říkala? " zeptal se mě aby se ujistil v tom co právě teď slyšel.

" Že mi nic není " odpověděla jsem mu  pořád bez emocí.

" El, ale no tak mě můžeš věřit.. Řekni mi pravdu o tom kdo jsi " hodně lehce, ale při tom jemně ,na mě vyjel.

" Jsem něco čeho by ses měl bát a ne se s tím tady ještě procházet , takhle v noci " řekla jsem mu a mé vlčí já se pomalu, ale jistě dere na svobodu bez mého dovolení...

" Ale já se tě nebojím " uchechtl se Thomas. Najednou jako ,kdyby moje dlouho potlačováné vlčí já,  vybouchlo..

" Ale měl bys, nevíš co všechno jsem provedla a jaký sračky si s sebou pořád nosím, za které pořád platím.. Drž  se ode mě dál, nechci ti ublížit  teda zatím " vrčela jsem, šílela jsem, protože jsem nevěděla jak tohle všechno zastavit a celý svůj posraný život začít od začátku..

" Elisabeth klid, nenech aby tě to ovládlo " řekl, ale to já už nevydržela a vybouchla..

" Po druhé tu stejnou chybu už neudělám.. Thomasi... Drž se ode mě dál a tentokrát po dlouhé době prosím " řekla jsem mu a utekla na svoji kolej..

Zalezla jsem si do postele a čekala, že zase začnu jako malý mimino bulet..
Nebylo mi do breku, byla jsem naštvaná na všechny, ale hlavně na toho falešnýho Skye v mých snech..

Proto jsem jen pomalu usínala a čekala až ho potkám..

Z pohledu Thomase :

Elisabeth utekla.. Chovala se divně.. Počkat neříkala mi náhodou o tom že má noční můry.. Ano vím že mi to došlo trochu moc pozdě, ale je to důležitá informace.

Proto jsem utíkal za Chrisem.

" Chrisi! " zakřičel jsem na něj udýchaně, protože jsem běžel co nejrychleji jsem mohl ...

" Chceš abych dostal infarkt,  ty víš že se umíš moc dobře plížit a já tě dokonce neslyším, tohle mi už nedělej " vynadal mi Chris, ale tohle mi teď nepřišlo podstatný.

" Měl jsi pravdu " řekl jsem mu.

" V čem zase?  " zeptal se mě.

" Elisabeth ovládá čaroděj.. " řekl jsem mu a v tu chvíli se mu v očích objevila starost.

" Jak.. Ja-k jsi to zjistil? " zeptal se mě koktavě  ..

" Když jsem ji vzal si zahrát basket, tak řekla že si potřebuje odskočit. Řekl jsem ji kde teda je záchod a když se už nevracela asi čtvrt hodiny, tak jsem ji šel hledat.. Našel jsem ji u skladu míčů jak pomalu natahuje ruku a podle zvuků potichu brečela.
Chtěla otevřít ty dveře a když jsem ji chytil za  rameno tak se otočila, ale narazila do mě a málem  slítla na zem, stihl jsem ji chytit.. Zeptal jsem se ji co se stalo a ona na to že měla zlý sen a že se ji o těch dveřích zdálo " rychle jsem mu řekl pomalu na první nádech.

" A neříkala ti o kom se ji zdá nebo něco takovýho.. Neomdlela pak nebo tohle? " Ptal se mě starostlivě.

" Neříkala, ale pak omdlela a byla úplně jiná jakoby bez citů " odpověděl jsem mu..

" Zvlčelá?  " zeptal se mě Chris a já mu přikývl..

" Poslyš, musíš ji něco udělat nějak zlomit srdce.. Nechci aby se stalo to co naposled " řekl Chris.

" Co se stalo naposled?  " Zeptal jsem se ho a on si jen povzdychl.

" Ona.. Poslyš tohle ti prostě musí říct jen ona ,  já na tohle nemám právo " řekl mi.

" A máš aspoň nějaký zprávy o té runě?  " zeptal jsem se ho s nadějí..

" Ano už vím co je zač " odpověděl Chris.

" Tak povídej " tlačil jsem ho ať to řekne ,protože tu malou potvoru mám rád..

" Je to Ansuz " odpověděl Chris.

" A teď mi to řekni tak aby jsem tomu rozumněl " řekl jsem mu.

" Je to runa poselství " odvětil Chris, jako kdybych byl úplně blbej že  tohle nevím..

" Cože?  " zeptal jsem se ho nedůvěřivě..

" Ta holka v sobě něco má... Musí splnit to pro co se narodila a to dřív než bude pozdě " řekl Chris.

" Co se stane, když to skončí.. Nebo když to poselství nestihne splnit? " zeptal jsem se ho a trochu se obával odpovědi.

" To nevím.. Každý jedinec to má jinak.. Vypráví se o tom u nás legenda "

" Tak mi ji řekni " řekl jsem mu nedočkavě.

" Slyšel jsem o člověku, který bude už od malička jiný než ostatní.. Budou se mu dít tragédie a každý se mu bude snažit podkopnout nohy.. Ten člověk je rozený vůdce a má všechny ostatní zachránit od nepřátel " Řekl Chris

" Ona je vůdce?  Nebo já tu legendu nějak nepochopil " zeptal jsem se ho zmateně.

" Moc si ji už nepamatuji, ale zítra ti mužů přinést knížku kde to všechno bude napsaný " odpověděl mi Chris a já mu na to kývnul.

A jako poslušný pejsek jsem šel čekat k Elisabeth pod okno a čekal a z vyjde.. Nepřišla.

" Jsi falešný nejsi pravý a nikdy nebudeš a i kdyby jsi chtěl, tak se o tebe postarám " zakřičela a chvíli bylo ticho..

" Sofii vynech! " zařvala na toho dotyčného až nelidským hlasem a já se za ní vydal...

______________________________________

Ahojky, trochu poslední dobou stíhám psát a tak tady je další kapitolka a abych nebyla taková svině a vy nemuseli tak dlouho čekat napjatí 😂
V pátek tu bude další pokračování ❤
Mimochodem chci vám poděkovat strašně moc za ohlasy ❤
Takže v pátek ❤❤