Black Moon

32.Kapitola

Když mě vynesli až do šaten tak mi všichni gratulovali.

" Jsi neuvěřitelná holka " řekl jeden s úsměvem na tváři.

" Elisabeth na slovíčko " přiběhl ke mně Thomas

" Copak? " řekla jsem, když mě zatáhl do jedné prázdné šatny.

" Poslyš jsi si opravdu jistá,  že chceš být v téhle smečce?  Není to tu tak dokonalé jak myslíš a tvůj tatík ti tady nepřipraví nejvyšší místo,  jako u vás " uchechtl se.

" Nebuď vtipnej. Mě nic nepřipravil, to já jsem si to místo vybojovala a ano chci být v téhle smečce,  protože nechci být někde kde mi celý život někdo lhal " zakřičela jsem na něj celá vzteklá a třískla rukou do zdi a pak si vynadala že jsem kráva,  protože to byla ta ruka kterou jsem před tím třískla do zrcadla. To že to bolelo mi ani tak nevadí, ale to že si toho všiml mi kurva že vadí.

" Ta jizva ti tam zůstala? " zeptal se, když si vzal mojí ruku do té jeho.
Poukazoval na to znaménko co tam udělal můj sen.

" Jak vidíš,  tak jo " zavrčela jsem na něj a on se uchechtl.

" Elisabeth nejsi tak tvrdá jak si myslíš " usmál se na mě.

" Co tím myslíš? " zeptala jsem se ho tvrdým hlasem.

" Sice tě znám jen chvíli,  ale už jsem tě poznal jak z té tvrdé strany, tak taky z té měkké " řekl a já mu pokynula ať pokračuje.

" Tvrďák by to dítě nechal na pokoji a nepomohl, ale ty jsi nasadila vlastní život a běžela malé Mie na pomoc a je mi jedno, že tvoje mise je mě zabít. Můžeš se tvářit jak tvrdě chceš,  ale ty mě zabít nedokážeš, protože někde hluboko v srdci mě máš ráda. Stejně jako já tebe a je mi líto čím vším sis musela projít aby jsi konečně poznala co to je radost a štěstí. " Byl milý, ale mě neobměkčí jen tímhle co vypustil z pusy 

" Vím jaké to je přijít o malou sestřičku,  proto jsem nechtěla aby to musel prožít někdo jiný . Ale v jednom se šeredně mýlíš dokážu tě zabít,  Alfovi stačí jen lusknout prsty a mě naskočí to co mě učil. Každý Alfa může ovládat ostatní ve své smečce a vzhledem k tomu že byl nejsilnější ze všech Alfů na světě,  tak mohl ovládat i mě a taky že to dělal. Proto jsem od něj chtěla pryč a teď na de mnou už sílu nemá. Takže ne, teď už tě nezabiju, ale udělat to dokážu. " řekla jsem mu a odstrčila ho od sebe.

Ještě mi chtěl něco říct, ale když jsem si to vše spojila měla jsem neskutečný vztek.

Vběhla jsem do místnosti kde má Nathan kancelář a našla tam i bývalého Alfu co mě propaloval pohledem.

Vzala jsem ho podkrkem a zvedla ho.

" Co to děláš?! " zakřičel na mě a Nathan mu už běžel na pomoc.

" Nate zůstaň na místě,  jinak přísahám že ho zabiju" zavrčela jsem na něj.

" Co to do tebe vjelo! " řval na mě a snažil se vyprostit, ale nějak mu to nešlo.

" Nic do mě nevjelo otče " řekla jsem  a jemu došlo co vím.

" Jak jsi to.. " nedopověděl.

" Jak jsi ty mohl zabít vlastní dceru a mojí sestru ?! " zakřičela jsem na něj

" Cože? " byl úplně mimo.

" Teď se ptám já!  Kde je moje matka?  Proč si mi celou tu dobu lhal?  A kdo jsou tři bratři? A proč nemáš rád své jméno Damon?" křičela jsem na něj nasraně všechny mé otázky a propalovala ho pohledem.