Black Moon

25.Kapitola

Z pohledu Thomase:

Po tom co maličká usla jsem se pomalu vytratil, protože jsem potřeboval vyřešit něco s Chrisem.
Ale nechal jsem otevřené dveře abych slyšel zda se neprobudí.

" Chrisi měl jsi pravdu , má noční můry a musím ti něco říct " řekl jsem mu, když jsem vlezl do jeho pokoje.

" Poslouchám tě " odpověděl mi, když se na mě otočil a čekal co mu řeknu.

" Jednou jsem procházel okolo jejího okna a uslyšel jsem jak s někým mluví o tom ,že není pravej a ať z toho vynechá Sofii, když jsem tam přišel nešli mi otevřít dveře, tak jsem použil větší sílu a oni povolily no ale pak jsem zíral ,protože Elisabeth stála na posteli a ve stoje neklidně spala pak spadla na postel a tou ránou se i probudila. Nejdříve se mě lekla, ale pak mě hodně rychle vyhodila s tím že mi nechce ublížit " pověděl jsem mu co se stalo a tajně doufal, že mi to dokáže vysvětlit.

"Počkej vážně řekla Sofii? " zeptal se mě.
Já jen přikývl a on se rozeběhl k mému pokoji kde spala malá El.

" Zůstaň tady a neodposlouchej, jasný? " zakřičel na mě a myslel to zcela vážně.

Z pohledu Elisabeth:
Probudil mě Chris.
Divila jsem se co tam dělá, ale ještě víc kde je Thomas.

" Elisabeth vstávej je to důležité " křičel na mě.

" Kde je Thomas? " hned jsem se ho vyděšeně optala.

" Je ve vedlejší místnosti " odpověděl mi a mě se ulevilo.

Pomalu jsem si sedla a Chris spustil.

" Elisabeth... Sofie.. " začal pomalu a já ho hned zastavila.

" Ne je to důležité " prosil mě jeho pohledem a já mu dala jednu šanci.

" Ten večer jak si ji zabi... " to jsem už nevydržela a spustila se slzami v očích.

"Chrisi já to nebyla, někdo mě ovládal a já myslela že mi věříš " zvýšila jsem hlas a stoupla si.

" El prosím sedni si a nech mě to dopovědět " naléhal na mě Chris, ale já toho měla už dost.

" Nenechám, já ji nezabila ,jasný? Copak si myslíš že bych dokázala zabít svojí sestřičku?! "
zařvala jsem na něj a bylo mi jedno že tohle mohl slyšet i Thomas, hlavní je že to slyšel on.

" Nemyslím si že bys to udělala.. jen.."
vrazila jsem mu facku.

" Christophere kurva ,já jsem byla jen pouhá loutka, to byl on a ne já! " zařvala jsem na něj a v půlce se mi zlomil hlas a zařvala jsem na něj i to co jsem zrovna nechtěla..
Už jsem to nevydržela a s pláčem jsem vyběhla z pokoje.

Zalezla jsem si mezi stromy a brečela, protože jsem na Sof nechtěla ani pomyslet hlavně na ten večer.

Uslyšela jsem křupnutí větvičky a uviděla Blacka jak jde ke mně a v tlamě nese velkou klučičí mikinu.

"Ahoj zlato, tebe jsem dlouho neviděla a děkuji za mikinu " řekla jsem mile, oblékla si mikinu a pevně ho objala.

Z pohledu Thomase :

Ikdyž mi Chris řekl ať neposlouchám, tak jsem samozřejmě všechno slyšel.

"Elisabeth vstávej je to důležité " křičel na maličkou Chris.

" Kde je Thomas? " ptala se starostlivě a bylo to docela milé, že se o mě strachovala.

" Je ve vedlejší místnosti " odpověděl ji Chris.

Bylo slyšet nějaké zašustění jakoby si maličká sedla.

" Elisabeth... Sofie.. " začal pomalu Chris a chvíli bylo ticho, ale potom zase pokračoval.

Docela mě Sofie zajímala, chci vědět kdo to je a proč o ní Elisabeth tak moc nerada mluví.

" Ne je to důležité " prosil ji Chris.

" Ten večer jak si ji zabi... " najednou se zastavil a spustila El.

"Chrisi já to nebyla, někdo mě ovládal a já myslela že mi věříš " zvýšila na něj hlas a ozvala se z jejího hlasu i zklamání. Stoupla si, protože byly slyšet dva kroky.

" El prosím sedni si a nech mě to dopovědět " naléhal na ni Chris a mě tím potvrdil to že si stoupla.

" Nenechám, já ji nezabila ,jasný? Copak si myslíš že bych dokázala zabít svojí sestřičku?! "
zařvala na něj a mě už bylo jasný kdo Sofie je.. Je to její sestra.

" Nemyslím si že bys to udělala.. jen.."
vrazila mu facku a už jsem tam chtěl vletět i já.

" Christophere kurva ,já jsem byla jen pouhá loutka, to byl on a ne já! "
Zařvala na něj, ale v půlce se ji zlomil hlas a rozeběhla se s brekem ven.

Rychle jsem sebral moji mikinu a proměnil jsem se ve vlka.

Prostě mi přijde že takhle ji moc nevystresuju jako kdybych tam přišel normálně a taky nechci riskovat, že mě od sebe vyhodí a nasadí si svou tvrdou masku.

Konečně jsem ji našel.
Po jejích tvářích ji tekly slzy.
Přišel jsem k ní a nabídl ji mikinu. Ona ji s radostí přijala.

"Ahoj zlato, tebe jsem dlouho neviděla a děkuji za mikinu " řekla mi mile, oblékla si ji a objala mě těma jejíma malýma ručkama a brečela.

Po chvíli nás našel Chris.

" Elisabeth mužů něco je to důležité a taky úplně jiné téma " řekl ji Chris až profesionálním hlasem.

" Tak to vyklop " řekla El a já jsem byl rád že to taky mužů slyšet..

" Nemyslím si že je dobrý nápad aby to slyšel i ten vlk " kryl mě Chris.

" Už to vyklop " řekla mu už naštvaněji El.

" Fajn, Alfa chce aby jsi přišla v sobotu k němu a mohla jsi mu říct o včerejší misi a proč jsi ji zvrtala a toho vlkodlaka nezabila " řekl Chris a já jen.. Zíral a taky mi trochu ujela jedna věc..

" Ty jsi vlkodlak? " vyjelo ze mě úplně samo vlčím hlasem.

Elisabeth se ode mě odtáhla a zaměřila na mě svůj pohled.

" Co jsi zač? " ptala se mě a já jsem sám sobě nadával za to, jakej jsem idiot a prozradil se.

" Nemá to cenu proměn se, o ní už taky znáš pravdu a když ji bude znát i ona o tobě ,bude to fér " řekl Chris. Elisabeth se na něj otočila a jednu mu vrazila už po druhé.

" Ty toho vlka znáš? " zeptala se ho rozzuřeným hlasem.

" Znáš ho i ty a tu druhou ránu sis mohla odpustit " Protočil očima Chris a já se v tu chvíli proměnil do lidské podoby..

" Děláte si ze mě oba prdel? Jak dlouho jsi mi chtěl tohle tajit Thomasi? " vyjela po mě.

" Hele ty jsi mi to taky neřekla " tak trochu jsem to otočil proti ní.

" Jo a jak jsem ti to asi měla říct, co? Měla jsem za tebou přijít a říct : ahoj jsem Elisabeth a jsem vlkodlak, co? " řvala na mě a byla dost slušně rozzlobená.

" To neříkám " uklidnil jsem se tak trochu.

" Chrisi ty vypadni ,nebo to tentokrát bude bolet víc " vyhodila tentokrát Chrise.

A mě nezbylo nic jiného než čekat na to,co řekne..
____________________________________