Black Moon

44.Kapitola

Trhala jsem sebou, ale nemohla jsem se z toho dostat.

Prakticky to ono trhalo a nemohlo se to z toho dostat, já byla jen pouhý pozorovatel.

" Kde jsi ty svině, vím že tu jsi! Copak už nejsme kamarádky? Moc dlouho ti netrvalo, aby jsi se na mě vysrala! " křičelo to  .

" Black Moon, pamatuji si na tebe. Pamatuji si, jak jsi zabila Sofii, pak jsem musel tebe dostat z hlavy mojí Elisabeth a bylo mi jedno ze na mě zapomene, hlavní byl její život. " začal mluvit mě známý mužský hlas, ale jiným tónem než jakým mi vždy říkal.

" Copak už jsi se zbavil i Lorenky? Tak jako jsi se zbavil mne ? Tvé dcery a nechal si jen tu matčinu hodnou část, která teď ve mě křičí ,že chce ven? "
Zasmálo se to a já vlastně zjistila ,že mě to slyší.

" Black Moon, nejsi moje dcera . Jsi jen část mého já.. Je to prokletí mé rodiny a i já s tím měl problémy. Lukovi se už nedá pomoct, ale mé Elisabeth ano a dal bych za ní i život. Mají to jen ti vyvolení a ty silní ,Chris je klasický jen o něco silnější vlkodlak,ale ty a Luko jste Hybridní a proto ta kletba padla na vás,ostatní hybridové se mají jen těžší naučit ovládat ve vlčí podobě.Poslouchej mě Beth, můžeš s tím bojovat. Je to jen další vlkodlak na zabití, ale jestli ho zabiješ bude z tebe jen člověk a nebo tě to ovládne a bude to nejsilnější vlkodlak na světě. " Řekl mi můj otec. Měla jsem možnost být zase člověk, měla jsem možnost být normální, ale musela tu být i jiná možnost a tu jsem chtěla využít .
Chtěla jsem zachránit sebe i mojí rodinu.

" Vím, že mě slyšíš. Chci si promluvit!" Zakřičela jsem na to a ono se to zase jen vysmálo.

" Vy jste oba stejní, jen se mě chcete zbavit, tak jako ses ty zbavil té kurvy se kterou jsi měl Elisabeth ! " Zakřičelo to a to už jsem nedala.

Moje rty mě začaly poslouchat.

" Moje matka nebyla kurva a umřela kvůli mne a ne tobě. Teď si se mnou promluv , nebo tě zabiju a to myslím vážně! " řekla jsem a i můj otec mě slyšel.

" Věděl jsem, že jsi natolik silná a zvládneš to, avšak to nebude lehké. Proto ti přeju hodně štěstí. "Popřál mi a dal mi pusu na obličej. Odešel a já s tím zůstala sama.

" Tak dělej zbav se mne , všichni se mě  vždycky chtěli zbavit, takže to čekám i od tebe! " zakřičelo to. Bylo to plné bolesti.

" Nechci se tě zbavit. Jsi něco jako moje sestra. Možná, že jsi mi vzala hodně, ale věřím že mi i hodně dáš, tak jako já tobě. " Začala jsem. To co jsem říkala byla jen pouhá pravda.

" Nenávidíš mě! " zakřičela. Moje tělo usnulo a ona se zjevila přede mnou. Vypadala jako já. Jen neměla ty modré oči po matce, ale temné po otci.

" Já ti zabila sestru, kvůli mě nám zabili matku a málem jsem ti zabila Thomase. " Začala a já jen kroutila hlavou.

" Já jsem už zabila víc lidí než ty a možná že měli taky rodinu, ale to se už nedozvím. Poslyš jsi jako já, jsi zranitelná a bojíš se , proto se chováš takto. Nech mě ti pomoct, je doopravdy skvělý být ten hodný. " Doopravdy jsem mluvila z vlastní zkušenosti .

" Věřím ti " poddala se mi a já ji.

" Budeme jedna a ne dvě, avšak pořád uslyším tvůj hlas v hlavě a když budu chtít můžu tě vypustit . Budeš něco jako moje tajná zbraň, platí? " zeptala jsem se ji a ona jen kývla.

" Teď nás odsud dostaň a běž za Thomasem. Hned ! " zakřičela jsem a ona jen kývla.

Moje tělo se probudilo a já cítila každý pohyb a mohla jsem ho i řídit , dokud jsem se neproměnila ve vlka, to už řídila ona.
Cítila jsem se avšak zvláštně, silněji, cítila jsem se dobře a konečně poznala mé pravé já. Nebylo dobré ani kruté, nebylo perfektní, ale zároveň i ano.