Black Moon

39.Kapitola

"Nemyslím si že se zvládneš za tak krátkou chvíli připravit " řekl když jsem z něj slezla.

On si myslí že to nezvládnu? A já myslela ze mi aspoň on věří..

" Fajn nevěř mi, ale mužů se tě na něco zeptat? " ptala jsem se a on jen kývl.

" Byla jsem snad někdy normální a je naprosto normální že jsem mluvila se svou mrtvou matkou a viděla její smrt? A nebo to že jsem profesionální tatíkův lovec? Líbím se ti jen proto že jsem normální? Protože jestli ano, tak prostě nejsi ten pravý.. Co mě má trénovat .. Promiň " řekla jsem mu a se slzami v očích jsem odešla z pokoje.

Věděla jsem kam chci jít.. Jestli mi nikdo nevěří že to dokážu tak jim to musím ukázat a proto na sobě potřebuji pracovat.

Šla jsem tedy do tělocvičny a i když jsem byla hrozně unavená stejně jsem si  vzala  na starost boxovací pytel, ale ten mě později začal nudit a tak jsem začala dělat kliky, přítahy, sklapovačky, dřepy a později jsem si i na starost vzala 50kg v každé čince a později to jen zvyšovala.

Jela jsem takhle celou noc a to bez přestávky a okolo páté ráno usla únavou a bolestí přepracovaných svalů.

Z pohledu Thomase:

Věřím jí a to je právě ta věc.. Věřím jí a to mě děsí.. Nikdy jsem nikomu nevěřil tolik jako ji, ale ona teď nejspíš nevěří mě a nevím proč mi to hrozně vadí..

Chci být ten dokonalý vlkodlak a být bezcitný, ale vedle ní jsem vždy jen šťastný ať se děje cokoliv a nikdy mě nepřestane překvapovat..

Celou noc jsem nespal protože jsem na ni myslel .. A taky jsem měl špatný pocit a proto jsem ji šel okolo  deváté hledat a překvapilo mě když jsem ji našel celou spocenou v tělocvičně a proto jsem ji lehce vzal a odnesl do její postele kde jsem ji i přikryl.

Vím že je silná.. Vím co je zač, ale nevěřím tomu že dokáže porazit tak silného hybrida a to jen s přípravou na týden...

" Thomasi? " zakřičel na mě  Nate.

" Buď ticho " Řekl jsem a ukázal na mou spíci princeznu.

" Má už dávno trénovat! " řekl naštvaně  a přirazil  mě na zeď.

" Pojďme si to vyříkat do kuchyně, protože ti před ní nechci ublížit " řekl jsem mu a dost se držel abych mu jednu nedal.

Došli jsme do kuchyně a já  spustil.

" Ta holka tam bojovat nejde " řekl jsem klidně.

" Děláš si prdel? To jí má přijít zabit že spaní? " začal na mě křičet.

" Stejně by ji zabil! Proto půjdu já " řekl jsem, protože ji mám natolik rád že ji nechci ztratit.

" Chceš se zabít? Já vím jak je silný. Stačí jedno lusknutí prstů a už jseš mrtvý, ale to na Amphiaraye neplatí, proto tam musí jít ona " vysvětlil mi Nathan a to už jsem nevydržel a začal na něj křičet to, co on neviděl a já ano.

" Jen chceš pomstít její matku, kterou už nezachráníš, ale její dceru s radostí pošleš na smrt. Klidně bych umřel aby tam ona nemusela! Klidně bych zabil všechny co jí jen zkřiví vlásek! " křičel jsem na něj pravdu a on jen nestačil věřit tomu co jsem vypustil z úst.

" Nemožné.. Ty jsi se do té holky zamiloval " koukal na mě s vykulenýma očima a já na něj s otevřenou pusou, protože měl pravdu.. Zamiloval jsem se do ní...

" Thomasi je to moje neteř a chtěl bych vám to dopřát , ale znám tebe a tvoji minulost s holkama jen do postele a nechci aby jsi ji ublížil " řekl a celkem nerad slyšel pravdu která vyšla z jeho úst.

" Ublížil? To se už dávno stalo strýčku" scházela dolu po schodech Elisabeth a jen tak tak se držela na nohou.

" Nechám vás tu chvíli osamotě ať si to vyříkáte a s tebou si to vyřídím potom " řekl a ukázal na mě .

Odešel a Elisabeth si jen založila ruce na hrudi a čekala než něco řeknu.

Bože Thomasi ty jsi takový kretén!

" Jen chci aby jsi věděla že ti věřím  jen tě  nechci ztratit " řekl jsem ji pravdu  .

" A to ti mám věřit? Víš Thomasi já nejsem jako ty tvoje postelové záležitosti.. Já jsem jiná, jasný? Oni tě chtěli jen do postele zatím co já... " nedořekla to a já nevěděl co v té větě chybí.

" Zatím co ty? " zeptal jsem se jí..

" Jasně ty jsi z toho vezmeš jen tohle.. Zatím co zbytek tě neza.. " nevydržel jsem to a políbil ji, protože je moc roztomilá když se zlobí .

Byla celá napjatá ,ale nakonec se uvolnila a začala spolupracovat...

Nadzvedl jsem ji a položil na
kuchyňskou linku.. Pomalu jsem svými prsty dělal cestičku až pod moje tričko, které měla na sobě a které jsem ji před tím natáhl aby na sobě měla taky něco jiného.

Najednou se zastavila a odhodila mě přes celou kuchyň. Musím uznat že jsem byl překvapen o kolik stihla za ty dva dny posílit.

" Ty jsi už fakt hovado! " zakřičela na mě celá rozklepaná.

" Nedávej na sobě poznat že jsi se lekla !  " zakřičel jsem na ni zpátky, protože jestli ona funguje na to že ji musí někdo naštvat aby se o hodně zlepšila, tak je dost možný že ten týden bude stačit.

" Cože? " řekla celá zmatená .

" Tvůj trénink začíná holčičko a věř že po tomhle týdnu bude ten souboj s Lukem procházka " řekl jsem tvrdě a už věděl jak ji mám trénovat a že to opravdu zvládne...

______________________________________