Black Moon

24.Kapitola

Probudila jsem se v cizím pokoji a s velkou bolestí hlavy .

" Kde to jsem?  " zachraptila jsem a ke mně ,rychlostí světla,  přiběhl Thomas se starostlivou tváří .

" Jsi u mě na pokoji El " odpověděl mi a přisedl si na postel.

" Ja-k jak jsem se sem dostala?  " zeptala jsem se koktavě.

" Pak ti to povím,  teď odpočívej,  ano? " řekl mi mile..

" Bolí mě hlava " odvětila jsem,  pomalu si sedla a hlavu si dala do dlaní.

" Co to máš s okem? " zeptala jsem se překvapeně Thomase a prohlížela si jeho velký monokl na oku.

" Spadl jsem,  nic to není " odpověděl mi.

" Lžeš a vždycky když lžeš tak se mi nekoukáš do očí " vynadala jsem mu a on se trochu udivil čeho jsem si za ten necelej  týden co se známe všimla.

" Co se ti stalo a co jsi tam dělala?" zeptal se mě po ignorování mé odpovědi  a já si nemohla vzpomenout.

" Já nevím  " odpověděla jsem mu smutně a dívala se do těch jeho krásných očí,  které na mě tak starostlivě upíral.

" To je jedno, teď hlavně odpočívej" Řekl a odešel. Jenže jsem tak trochu dostala žízeň,  tak jsem šla najít vodu,  ale žádnou tu neměl.

Proto jsem se vydala do kuchyňky,  kterou má každá kolej,  jenže jsem procházela okolo jednoho pokoje a uslyšela dva hlasy,  který vedou celkem zajímavou konverzaci.

" Mohl ji zabít Chrisi,  už jí nikam takhle samotnou nepouštěj " ječel Thomas na Chrise a myslím že mluvili o mě.

Nechala jsem je být,  protože jsem na tohle vážně neměla náladu.

Šla jsem teda pro vodu.

Kopla jsem do sebe celou skleničku vody a asi jsem udělala moc prudkej pohyb,  protože se mi zamotala hlava a já shodila na  zem dvě skleničky na lince.

Ozvalo se jen tříštění skla a já se jen tak tak chytla linky abych neskončila jako ty skleničky.

Přiběhli tam Thomas s Chrisem.

" Elisabeth co tu děláš? " zeptal se Thomas a rychle běžel ke mně aby mě zachytil a já vážně neskončila jako ty skleničky.

" Měla jsem žízeň " odpověděla jsem mu a hlava se mi neskutečně  točila.

" Měla jsi mi říct,  přinesl bych ti vodu " vytkl mi,  ale pořád byl velmi starostlivý.

A pak že já jsem mistr ve změnách nálady. Však on byl ani ne před minutou nasranej a řval na Chrise jako Alfa na mě. No a teď tu je na mě starostlivej a nejeví ani známky po tom že byl naštvanej, ale musím uznat že z něj šla hrůza,  když na Chrise ječel a taková hrůza nejde ani z Alfy.

" Elisabeth co se tam stalo? " ptal se pro tentokrát Chris a já si vážně snažila vzpomenout,  ale nic se mi nevybavilo. Až na velkou ránu a můj pád,  který docela i bolel a taky silnou bolest hlavy,  která pokračuje.

" Já nevím,  nepamatuji se " řekla jsem a už mě docela dost začalo srát jak se tu ke mně chovají jako k chudince.. No tak jsem dostala přes hubu no.. Toho se stalo. Jako kdyby jim se to nikdy nestalo. Podívejme se na Thomasovo očíčko,  to je jeden z důkazů. Ten bastard mi může lhát jak chce,  ale já už poznám jak člověk, nebo vlkodlak vypadají po boji.

" Dej jí čas možná si vzpomene " řekl Thomas a už mě zase vedl na jeho pokoj,  ale tentokrát jsem mohla i protestovat a taky jsem to udělala.
Ach ta má tvrdohlavost ,no na něho nemám.

" Myslím že jsem dost velká a nebudu se bát příšer pod postelí v mém pokoji " řekla jsem mu a on se zastavil.

" El poslyš,  něco se teď děje a nechci aby ti někdo nebo něco ublížilo " řekl vážně Thomas a já naschvál hrála hloupou. A nejenom hrála.

" Kdo nebo co by mi mělo ublížit? " zeptala jsem se ho a hrála blbou.
Ale pořád jsem do toho dala kapku vážnosti,  ale to moc nešlo protože jsem se kolíbala jako nějakej rozbitej houpací kůň z doby kamenný.

" Nelámej si s tím hlavu,  ale slib mi že nikam nepůjdeš samotná " řekl a podíval se mi do očí.

Vytrhla jsem se mu a málem zase spadla,  ale zachytil mě, no i tak jsem spustila moc hezký proslov rovnou ze srdíčka.

" Jestli mi to má nějak ublížit asi bych si s tím měla tu hlavu lámat a nejsem malý děcko abych všude musela chodit za ručičku "řvala jsem na něj.. Zrovna teď ho všude za prdelí vážně nepotřebuji.

" Elisabeth,  já se tě neptám jestli chceš já ti to říkám,  prosím věř mi.. Brzy ti vše povím,  ano?  " zeptal se mě velice klidný Thomas a protože jsem prostě a jednoduše blbá,  tak jsem mu na to kývla.

A ano vím že riskuju s jeho životem, ale on si začal.. Risk je zisk, ne?  A hlavně jsem mu na to kývla hlavně proto, že už skoro necítím nohy a je mi prostě a jednoduše mdlo.

Opatrně mě položil do postele a přikryl.

" Budu tady vedle tebe celou noc,  ano? " zeptal se mě a já mu naznačila hlavou ano a pomalu upadala do říše snů..

"Ahoj princezno " řekl mi temný stín stojící přede mnou v mém snu..

" Co chceš? " zeptala jsem se ho tvrdým hlasem,  který se mi v půlce zlomil.

" Tvé srdce " zakřičel a vrhnul se po mě.

Vylítla jsem do sedu a chytla si hrudník, který mě neskutečně pálil.

" Co se děje? " Přiběhl ke mně a už se zase tak moc starostlivě  ptal.

" Ale nic jen noční můra " řekla jsem mu a on se lekl.. Nevím proč by se měl lekat,  když to byla jen další posraná noční můra.

" Dobře,  pokus se ještě usnout " řekl a zase si chtěl sednout na židli,  ale já ho zastavila.

" Já už neusnu " řekla jsem mu a on se zase vrátil zpátky a sedl si na postel.

" Jak to? " zeptal se Thomas.

Ach Thomasi, kdyby jsi jen tušil.
Ono to pár důvodů má.
Třeba.. nechci se znovu probudit s vodotryskem krve z mé ruka... nechci znova potkat toho vola... nechci si znova připomínat Sofii... nechci tu zase před tebou málem zkolabovat..

Jo pár důvodů tu je.

" Protože tohle není poprvé co se mi zdá špatný sen " řekla jsem mu a sklopila hlavu.

On mi dal palec na bradu a jemně mi ji pozvednul, tak že mi viděl do očí.

" Jsem tady s tebou,  ano?  " zeptal se mě a musím přiznat ,že je moc milej a starostlivej a že Sky takovej nikdy nebyl..

" Ano a děkuju " poděkovala jsem mu asi po prvé v životě.

" Za co mi děkuješ? " zeptal se a lehce se usmál.. Vážně jsem si až teď všimla že má moc hezkej úsměv?  Jsem slepá vím.

" Za to že tu jsi " odpověděla jsem mu a opřela si ,najednou těžkou hlavu na jeho hruď.

" Za to se neděkuje " zašeptal, ale to já už skoro nevnímala,  protože jsem kupodivu usínala za zvuku jeho bušícího srdce.

Pomalu mě položil a já se otočila na bok,  zády k němu. A on přes nás přehodil deku a zezadu mě obejmul rukou.

Nic jsem nenamítala  a ikdyž jsem řekla že už neusnu.. U něj jsem se cítila.. Jak to říct.. Asi dobře?  Ne. Jako v bavlnce?  Taky ne.  Už to mám!  V bezpečí a ano to je to slovo,  který jsem právě poznala a celkem se mi i líbí.

Kupodivu jsem si spokojeně usla a musím přiznat ,že takhle dobře jsem se dlouho nevyspala ,  možná od doby kdy jsem naposledy viděla běhat malou Sofii...
______________________________________

Takže Ahojky 😀❤
Doufám že se kapitolka líbila 😊
Ještě jednou vám chci za vše strašně moc poděkovat a strašně moc si toho vážím ❤
Budu tady v pondělí s novou kapitolkou ❤