Black Moon

42. Kapitola

Z pohledu Thomase :

Sehnali jsme  skoro celou smečku.
Každá pomocná ruka se nám hodila.

Vyrazili jsme k Elisabethinu otci a šli jsme spořádaně zasebou.

Procházeli jsme okolo všech těch lidí z jejich smečky, všichni měli divný výraz ve tváři a naprosto šílený a krvelačný výraz ve tváři.

' Všechny je ovládá jejich pravý Alfa, takže si dejte pozor ' ozval se všem hlas našeho Alfy v hlavě a všichni jsme kývli.

" Zdravím tě bratře " spustil Nathan na otce Elisabeth neboli Damona.

" Co tě sem tak žene? Nikdy jsi mne nepřišel navštívit po smrti  Lýdie " řekl Damon.

" Nejsem tady kvůli tobě, ale kvůli tvé dceři " zasyčel na něj Nathan.

Damon jen přišel blíže a v tváři byl celý zmatený.

" Myslel jsem že ji máte vy, já už nejsem její Alfa to ty jsi " ukázal na Nathana a prakticky měl pravdu.

" Někdo ji unesl a máme podezření na někoho z této smečky, někoho kdo zabil Lýdii a ty jsi to přede mnou celý ty léta tajil, já ti kdysi důvěřoval bratře, ale teď se tě ptám kde je Luka?" řekl naprosto klidným hlasem Nathan a Damon jen zíral s otevřenou pusou a potom si všiml mne.

" To ty! Měla tě zabít tak jak jsem ji přikázal, ale ona musela použít srdce místo mozku " vyjel po mně a začal mě odstrkovat takovou silou až jsem spadl na zem.

Nathan se proměnil ve vlka a začal na něj vrčet čímž ho ode mne odehnal.

Zvedl jsem se a jen toho sráče chytl pod krkem.

' Thomasi přestaň ' zakřičel na mě Alfa v hlavě.

" Kde je? " zeptal jsem se ho .

" Kdo? " odpověděl naprosto v klidu jako kdyby se nic nedělo.

" Moc dobře víš koho myslím ty šmejde.. Kde je Elisabeth? " zavrčel jsem na něj.

Sál se naplňoval šepotem, protože nejspíš nikdo nevěděl že Alfa má dceru a že to je Elisabeth.

V tom se to ozvalo...
V tom jsem to uslyšel.

U

slyšel jsem vytí a hned jsem věděl komu patří...
Patří zvlčelé zlodějce s nejhezčíma modrýma očima, která mi ukradla mé srdce..

" Elisabeth "  řekl jsem potichu a už se jen řítil do lesa odkud se to vytí ozvalo.

Sice jsem ještě stihl pochytit Alfovo slova ať tam nejdu, ale stálo mi za to to aspoň zkusit.

Čím víc jsem se přibližoval tím víc jsem slyšel bolestné výkřiky.

" Už jen naposled ,to vydržíš ty couro jedna! Přece jen nechceš aby se Thomáskovi něco stalo nebo ano ? " slyšel jsem ten jeho proradnej hlas a poslední výkřik, který patřil mé milované El a najednou ticho.

Vyběhl jsem zpoza křoví a srazil ho na zem.

" Co jsi jí provedl ty parchante? " zakřičel jsem na něj a  on se jen zasmál.

" Chceš to vidět? " usmál se na mě.

" Black Moon chci ho přišpendlenýho na tom stromě " řekl a ukázal někam za mě.

V zápětí jedné sekundy jsem tam byl a držela mě El, ale byla silná.. Silnější než kdy jindy.

" El co to děláš " byl jsem celý zmatený.. Nikdy jsem ji takto neviděl.
On se jen šíleně zasmál.

" Víš ona se ke mě přidala. Prej ji už nebavilo žít v něčím stínu a být ta hodná loutka. " zasmál se.

" Elisabeth co to s tebou je? " podíval jsem se na ni a na tu prázdnotu v jejich očích.

" Už nejsem Elisabeth.. Moje jméno je Black Moon " Řekla naprosto temným a chladným hlasem.

" Cože? " nechápal jsem celou tuhle situaci.

" Ano Thomásku.. Teď je moje" řekl.
Byl naprosto šílený.

" Black Moon zneškodni ho! " zakřičel a znova se začal smát.

Něco jsem ale zahlédl v Elisabethiných očích.. Záblesk..

Začala sebou trhat a křičet bolestí.

" Ale... Řekl.. Jsi... Že... Mu.. Neublížíš " Řekla přes všechnu tu bolest a já věděl že ona je pořád uvnitř..

" Ano řekl.. Ale nebudu to já kdo ho zabije ale ty! " zakřičel na ni.

" Měli jsme... " Zasekla se v půlce věty a vykřikla bolestí a spadla na zem.

" Domluvili jsme se....! " začala jinak.. Snažila se s tím bojovat.

" Domluva padá. Teď.. Black Moon zneškodni ho! " zakřičel na ní a ona jen zakřičela zvedla se a zase měla ten výraz ve tváři.. On jen utek a nechal mě tu s ní.

Ona se po mne vrhla a byla doopravdy silná.. Byla silnější než já..

" Tohle nedopadne dobře.. " .....

______________________________________

Dnes je to trochu kratší, za to se omlouvám moc jsem tenhle týden nestíhala, ale snad se líbila.