Black Moon

23.Kapitola

Z pohledu Thomase :

Po tom co utekla jsem o ní měl starost a tak jsem jí šel hledat, ale nikde jsem ji nenašel ani na její koleji.

Šel jsem spát, protože jsem doslova padal na nos.

Když jsem se vzbudil asi okolo 7 hodiny ráno, tak jsem vyletěl z postele a běžel do školy abych se s ní potkal..
Nebyla tam..

Tak jsem čekal až přijde Chris abych se ho zeptal.

No on přišel taky docela pozdě asi v půlce vyučování s omluvou že zaspal.

Když si sedl,  tak jsem mu poklepal na rameno a zeptal se.

" Kde je El? " a čekal co odpoví.

" Musela někam jít,  vrátí se až po vyučování " odpověděl mi i na otázku, kterou jsem mu chtěl potom položit.

" A mám tu knihu ,kde je napsáno to vyprávění " odpověděl mi a já jsem hned přesunul celou svoji pozornost na něj..

" Dobře,  sraz po vyučování v knihovně " odpověděl jsem mu a už se zase věnoval učivu, ale samozřejmě jsem pořád myslel na tu malou potvůrku.

Bylo po vyučování a já už čekal v knihovně na Chrise.. Jsem trochu rád, že se už zase bavíme aspoň na El nejsem sám.

Když konečně přišel tak sebou táhl obří knihu.
Třískl s ní o stůl a začal listovat.

"Obyčejné ahoj by stačilo " řekl jsem a uchechtl se.

"  Obyčejná pomoc by stačila " řekl, když se ke mně na chvíli od té knihy otočil. Dodal vítězný úsměv a zase se vrátil k listování.

Potom se ke mně otočil a ukázal mi text, který tam byl napsaný..

Začal jsem tedy číst nahlas.

" Vypráví se,  že dříve žila dívka s magickýma schopnostma a nespoutanou rychlostí. Žila si normální život jako každé dítě.
Dokud ji nenašel lovec  Amphiarayů. Tyto lovci už loví po staletí, ale nikdy je nikdo nechytl, také se vypráví o tom že je jen jeden a objeví se jedou za sto let. Ani jeden Amphiaray ho nikdy nezabil a jestli zabije i desátého Amphiaraye, tak získá neomezenou moc a bude nezastavitelný.
Tudíž to pro svět bude znamenat konec. " Přečetl jsem kus vyprávění a zarazil se.

" Děláš si ze mě prdel?  Řekni že to není pravda a že ji nezabije žádný zkurvený lovec, že ne?  " ptal jsem se bezmocně Chrise a on zakroutil hlavou ve znamení, že to pravda je..

A tak jsem jen četl dál..

" Amphiaray je vyvolený člověk, který má zachránit celý svět. "
Dočetl jsem a zavřel knihu.

" Elisabeth je Amphiaray?  " zeptal jsem se ho bez emocí..

" No podle tohodle a té runy ano "

" Děláš si prdel?  To jsi ji jen tak někam pustil?  Však ji může zabít  tenhle zkurvenej lovec a ty ji někam pustíš samotnou?  Děláš si prdel?  Kde je?  " řval jsem na něj,  protože jsem o ní měl strach..

" Já ti nemůžu říct kde je " odpověděl mi..

Zvlčil jsem,  vzal ho pod krkem a přišpendlil ho na knihovnu, kterou jsem málem shodil.

" Ale můžeš Christophere. Chceš ji snad zabít? " řval jsem na něj napůl lidským hlasem a jen sledoval jeho oči..

" Fajn je u řeky, ale ode mě to nemáš! " řekl mi, ale to jsem ho už nevnímal a běžel k řece,  která ležela nedaleko vodopádů.

Když jsem tam přiběhl uviděl jsem jak se nad ležící Elisabeth naklání nějaký kluk..

" Hej cos jí to udělal! " zakřičel jsem na něj pořád vlčím hlasem a on se mě lekl.

" Já jí tu takhle našel " odpověděl mi vystrašeně , ale zároveň hodně falešně.

" Hele doporučuji ti abys odsud urychleně zmizel, nebo o tu tvojí hlavičku přijdeš a to beze srandy " odvětil jsem mu už klidnějším hlasem a pomalu zvedl Elisabeth.

Byla jako hadrová panenka se kterou si hodně dlouho hrálo kruté dítě.

" Asi nevíš s kým to mluvíš, že?  "
Začal už úplně jiným hlasem.

" A víš snad ty, kdo já sem?  " zase jsem zvlčil a chtěl utéct i s maličkou v náručí, ale on pokračoval..

" Nevím kdo jsi.  O nuly se nezajímám, ale já jsem Harry. A netěší mě. " řekl povrchně a ušklíbl se na mě.

" Nejsem nula a co tu chceš,  Harry?  " zeptal jsem se ho a jeho jméno vyslovil s nechutí.

" Jsem tu jako varování od pána, tady jedný z Amphiarayů jsem měl udělat malou ukázku co ji čeká, ale našel jsem ji tu už takhle ležet " odpověďel mi a tentokrát jsem poznal že nelže..

Položil jsem malou Elisabeth na zem do mechu a toho zmetka přišpendlil na strom a podíval se mu do jeho očí..

" Kdo je tvůj pán?  " zeptal jsem se ho ledově klidným hlasem..

" Tvoje smrt " řekl a odhodil mě na zem.. Jenže jsem okem spadl na kámen a když jsem se zvedl už tam nebyl..

Měl jsem čekat že to udělá, jinak by se  mnou ani nehl.

Vzal jsem malou Elisabeth do náručí a běžel s ní na mojí kolej..

Cestou jsem potkal Chrise.

" Panebože co se vám stalo?  " zeptal se mě starostlivě a rychle mi přinesl sáček s ledem na moje oko,  které muselo být fialové.

" Sám pořádně nevím,  o mě se nestarej budu v pořádku.. Snad ona až se probudí nám řekne, co se tam stalo" řekl jsem, položil ji na mou postel, sedl si na židli a ledoval si oko.
Chris po tom co se ujistil že je v dobrých rukách, tak odešel a nastalo ticho.
Já jsem jen čekal, až se maličká probere a řekne co se tam stalo...

______________________________________

Ahojky ❤
Takže kde začít,  třeba tady :

Strašně vám chci poděkovat.
Když jsem začala psát tuhle knížku,  dělala jsem to jen tak,  protože jsem se nudila a teď to dělám pro zábavu a pro vaše potěšení.
Myslela jsem že mě to po týdnu přestane bavit. Ale vy jste mi ukázali abych pokračovala.
Když jsem si v pátek otevřela wattpad tak mi spadla brada až na zem,  když jsem to viděla.

Strašně moc vám děkuji ❤
V pátek bude další kapitolka ❤
Zatím pa ❤