Black Moon

26.Kapitola

Z pohledu Elisabeth :

" Ty jsi Black?  " zeptala jsem se už klidně.. Chtěla jsem aby to bylo jako ticho před bouří.

" Jak jsi viděla,  tak ano " odpověděl mi naprosto klidným hlasem.

" Thomasi, kurva já teď nevím komu mužů věřit a ty mi to zrovna neusnadňuješ " vyčetla jsem mu.

" Mě věřit můžeš. " odpověděl a lehce ke mně přistoupil.

" Když jsem tě viděl poprvé dost jsi mě zaujala,  protože jsi nebyla jako ostatní. To s tím vlkem byla jen zkouška,  protože normální holka by utekla s křikem,  ale ty jsi mě moc mile přivítala a byla na mě jako kdyby jsem se ti neukázal jako zvíře. Umíš být milá,  když chceš "usmál se na mě po dokončení svého proslovu Thomas.

" Thomasi a v tom to je,  já nejsem jako ostatní a nikdy nebudu. A já utéct s křikem?  Prosím tě viděl jsi Jamieho a otisk mé ručky. Vím že být milá umím,  ale ne na dlouho.. Jsem většinu času svině a ne ta hodná holčička " lehce jsem se zamračila nad pravdou.

" Elisabeth ty nejsi špatná.. " chtěl pokračovat dál,  ale já ho nenechala.

V tu chvíli jsem si vzpomněla proč tu vlastně jsem a co musím udělat.

" Ano Thomasi jsem.. Nejsem tady jen tak z nějakého důvodu. Ano jsem vlkodlak a speciálně vycvičený Alfův pejsek,  jak mě bere on. Jsem nebezpečná i sama sobě. Nechci už nikomu ublížit. " zakroutila jsem hlavou a koukala jsem se mu do očí.. No jenže pak to řekl.

" Jako jsi ublížila Sofii?  Co se stalo s tvojí sestrou? " zeptal se mě.

" Ne Thomasi,  já ti neřeknu co se se Sofí stalo.. " začala jsem mu bodat prst do hrudi ".. To bylo jen jednou a už se to nikomu nikdo nestane já mu to už nedovolím " Mračila jsem se na něj a koukala mu do očí.

" A proto by ses ode mě měl držet dál a nechat mě plavat,  všichni budou šťastní a živí " chtěla jsem už odejít ale tentokrát spustil on.

" Ale já nebudu šťastný. Co je to život bez štěstí?  " zkoušel mě prolomit,  ale to se mu nepovede.

" Lepší než štěstí bez života " odvětila jsem mu a šla do školy.
Ano je něco okolo šesté ráno. Spala jsem snad jen hodinu nebo dvě.

Šla jsem do školní knihovny.
Vzala si nějakou knihu a snažila se odreagovat čtením,  ale stejně mi to moc nešlo.. Pořád jsem myslela na Thomase a to že ho budu možná muset zabít.

Nesmím zklamat Alfu..

Nakonec jsem s třísknutím zavřela knihu a šla do učebny.
Všichni si povídali i té párty.

Přišla za mnou Lor.
" Hej holka bradu vzhůru vím že jsem ti chyběla,  ale dnes večer je párty a ty tam jdeš. " spustila Lorena.

" Kde jsi byla Loreno?  A na žádnou podělanou párty nejdu " odfrkla jsem si.

Třískla mi do lavice a spustila.

" Byla jsem u svého kluka a ano na tu párty jdeš a žádné vymlouvání " zavrčela na mně a já jen se souhlasem zakroutila očima.

Pak přišel do třídy Thomas a podíval se mi do očí ,jen tak jak to umí on.. Srdce mi začalo bít strašnou rychlostí.
Nevěděla jsem co dělat a tak jsem ho jen sledovala očima.. Nechci ho zabít. 
Pohled jsem zase věnovala Loren,  ale myšlenky se pořád honili okolo něj.. Asi se přidám k jinému Alfovi.. Vím je to hnusné po tom co pro mě udělal.. Ale bude to tak pro všechny lepší,  když zmizím.

Snažila jsem se věnovat učení,  ale moc to nešlo..

" Elisabeth kolik ti vyšla tato rovnice?" zeptala se mě učitelka.

" Omlouvám se,  ale jakou rovnici? " zeptala jsem se ji.

" Začni dávat pozor " zvýšila hlas.

" Že já se vůbec snažím vás něco naučit " Začala křičet.

" Copak nevidíte že jediná která nedává pozor jsem já,  ostatní z toho vynechte " pronesla jsem když jsem se zvedla.. No to už nevydržela a vyhodila mě.

" Padej ze třídy " zakřičela na mě a ukázala prstem na dveře.

Sebrala jsem si svoje věci batoh hodila na záda a samozřejmě nezapomněla pořádně bouchnout..

Hodila jsem si věci do skříně  a chtěla vyrazit pryč,  protože jsem nehodlala na další hodinu matiky. Byla to dnes poslední hodina,  jinak jsme měli volno.

Zavřela jsem skříňku a málem dostala infarkt.. Stal za ní Thomas a propagoval mě očima.

" Proboha Thomasi vyděsil jsi mě " vyčetla jsem mu a on se usmál.

" Nikam sama nepůjdeš,  to už jsem ti myslím i říkal " řekl.

" Ano půjdu, nejsem malé dítě a to už jsem ti snad říkala já " odpověděla jsem mu a pokusila se odejít.

" Žádný takový holčičko  musíme si spousty věcí vyjasnit a slyšel jsem že jdeš na tu párty,  takže mám pořád zabranej jeden tanec. " mrkl má mě.
Teď absolutně nemám náladu na jeho zkurveně milý otázky.

" Thomasi nemám náladu na ty tvoje přeslazené otázky a slova,  takže táhni do prdele. "

" A kdo řekl že na tebe budu milej? " zeptal se a přehodil si mě na rameno a já mu začala kopat do zad.

" Pusť mě ty buldozere! " křičela jsem,  ale nakonec jsem to vzdala a nechala jsem ho vést mě že školy někam do neznáma..
______________________________________

Omlouvám se,  ale nestíhám psát a nemám nápady..
Doufám že se aspoň trochu kapitolka líbila 💕