Black Moon

37.Kapitola

Z pohledu Thomase :

Bylo neuvěřitelné co se mnou ta holka dělá.

Je tak silná a dokáže i zabít, ale taky je malá a bezbranná zároveň.

Vzal jsem ji do náručí a vzal ji ke mně do pokoje aby si odpočinula a taky proto že její postel byla stále mokrá.

Chtěl jsem ji jen položit a nechat jí prostor.

" Thomasi vím že bych jako správná bojovnice měla být silná a vše vydržet sama, ale zůstal bys tu prosím? " zeptala se. Dal jsem jí pusu do vlasů a utřel jí tu slzu, která ji stékala po tváři.

" Dobře, ale potřebuji jít ještě za Nathanem " usmál jsem se na ni a ona jen potichu kývla.

Přikryl jsem ji a lehce přivřel dveře .

No a už jen když jsem scházel ze schodů jsem si všiml Nathanovo obličeje . Byl celkem zamračený, ale i starostlivý.

" Jak jí je? " zeptal se starostlivě.

" Myslím že bude v pohodě " řekl jsem a všiml si úlevy v jeho obličeji.

" Můžeš mi říct proč jsi mi neřekl že tu bude Chris? Ten Chris který je můj syn a všechno vždy jen zkurvý ještě víc? Jestli to takhle bude pokračovat ta holka se nechá porazit a všichni na tomhle světě jsou mrtví v sekundě! A jestli by se k nim ještě přidala, tak už není šance žádná! " začal na mě křičet.

" Můžeš být chvíli zticha! " zakřičel jsem na něj, protože jsem měl furt na mysli Elisabeth v mém pokoji, která už teď toho má plné zuby.

" Už teď toho chudák holka má dost a jestli tohle slyšela! " začal jsem já a v Nathanovo tváři se ukázala vina.

" Slyšela a všechno, ale nejsem si jistá zda bych se k nim přidala.. Protože já i kdybych byla na dně tak to neudělám a víš proč ? " scházela dolů El se zatnutýma zubama a koukala se Nathanovo přímo do očí. Sešla a chytila ho dost silně pod krkem.
Slzy v jejích očích se tam zas zaleskly.

" N.. Ne " řekl Nathan, protože skoro nemohl dýchat. Já jsem tomu jen přihlížel, protože vím že ona ho nezabije.. No teda nevidím do budoucnosti , ale zatím ho nezabije .

" Protože já nejsem jako můj zbabělý otec! " zakřičela svým vlkodlačím hlasem a pustila ho na zem.. On se jen chytil za krk a zhluboka dýchal.

" Kurva... Ta.. Holka má potenciál "  řekl Nathan a kašlal.

"To jen aby tě zase někdy nenapadlo mě podceňovat " usmála se na něj, ale tohle nebyl úsměv radosti , ale jen varovný úsměv.

" El neuzavírej se " řekl jsem ji a celá její pozornost se otočila na mě a vypadala jako kdyby si mě až teď všimla.

" Byla jsem uzavřená celý svůj život abych na sobě neukázala ani jedno zaváhání ani jednu chybičku, tak proč bych to nemohla udělat i teď? "  řekla a šlo z ní čiré zlo.. Chytl jsem ji za ramena a podíval se do jejích očích a měla je černější než samotnou noc.

" Protože to nejsilnější co máš je tvé srdce a jestli ho uzavřeš i přede mnou, tak ti už nikdo nedokáže pomoct.. Nejsi to ty.. Znám obě tvé strany a miluju obě, protože i já se umím uzavřít před světem. Ty si možná myslíš že tak vypadáš silnější, ale pleteš se, protože to jen dokazuje že se bojíš a potřebuješ pomoct a tak ti říkám.. Nech mě ti pomoct " řekl jsem ji a pomalu pozoroval jak se její oči mění zase zpátky do té modré, kterou tak moc miluju a ve které bych se mohl i utápět roky.