11.Kapitola

1.9K 93 2
                                    

Na obrázku Thomas ve vlčí podobě

" El? " řekl Thomas
Už asi tak 5 minut jdeme v tichosti, upřímně ani nevím jak na tom jsem s tancováním po 5 letech..

"Hmm? " Řekla jsem, protože jsem neměla vůbec náladu

" Jakto že neumíš tancovat? " zeptal se a mě bylo jasné že budu muset zase lhát..

" Mám lepší otázku " řekla jsem a trochu se uchechtla..

" Poslouchám " odvětil Thomas

" Jakto ,že takový kombajn jako ty umí tancovat? " řekla jsem a začala se smát..

" Ty jedna malá mrško já ti dám kombajn " řekl Thomas a pokusil se mě chytit, ale já jsem utekla

" Tak dej mno " řekla jsem v průběhu běhu a smála se jak pitomá

Běžela jsem a jen jsem slyšela svůj a Thomasův smích, až jsem zaběhla někam do lesa a už za sebou Thomase neslyšela..

Když jsem zjistila že za mnou Thomas ani není tak jsem trochu znejistila

"Thomasi? " zeptala jsem se

" Thomasi ty jedno pako buldozerský tohle není vtipný "řekla jsem, ale stejně nic..

Po chvíli za mnou ve křoví rupla větvička a někdo po mě skočil..
Velkou rychlostí jsem ho přehodila přes rameno a temně zavrčela..

Když jsem si všimla že to je Thomas, tak jsem myslela že se zblázním..
Jen doufám že jsem mu toho moc neudělala..

" Panebože ty jsi fakt hovado, takhle na mě nesmíš " řekla jsem a pomohla mu vstát

" Musím uznat že máš sílu a taky hezky vrčíš " dodal Thomas s uchechtnutím a zasípáním

" Jsi v pohodě? Nezlomila jsem ti nic?" zeptala jsem se ho starostlivě..

" Jsem v pohodě jen trochu vyražený dech " řekl a já se divila že mu nic není..

Je to jen přehození přes rameno, ale i tak bych tím jakou mám sílu dokázala zabít vlkodlaka nízkého postavení..

" Promiň, ale za to si můžeš sám " řekla jsem mu trochu vyčítavě a sebe proklínala že jsem ho neslyšela.

Slyším když se ke mě plíží vše, ale jeho neslyším nikdy..

" Takže ty mě přehodíš přes rameno a ještě si za to můžu sám, tak to je hezký" zasmál se Thomas

" Neměl ses ke mě tak plížit " řekla jsem mu pořád vyčítavým hlasem..

" Jen jsem tě chtěl vylekat a ono se to spíš povedlo tobě " seděl opřený o strom a já vedle něj o druhý strom..

Zvedla jsem se a řekla

" Tak pojď jdeme, jinak tu budem až do rána " podala jsem mu ruku a on se se siknutím zvedl

" To je taky fakt " řekl když jsem ho zvedla

Šly jsme chvíli a pak jsme došli k velké budově na které byl nápis tělocvična..

Vešli jsme dovnitř a mě se naskytl pohled na obří místnost kde byly věci na gymnastiku..

" Tak pojď jdeme se protáhnout " řekl Thomas a šel na odpruženou podlahu a já musela mít bradu až na zem

Začal se všemožně protahovat a já jsem začla se svojí dlouholetou protahovací rutinou..

Když jsem po pár cvicích udělala provaz, tak Thomas koukal jak na zjevení..

Black Moon Kde žijí příběhy. Začni objevovat